Maska (Prolog) - FanFiction

17. června 2015 v 18:12 | Nancy |  FanFiction
A já jsem se právě rozhodla, že prolog povídky navazující na Pouto zvěřejním už teď, abych se ještě víc dokopala k tomu to dopsat! :D
Povídku jsem pojmenovala Maska a proč, to snad pochopíte postupem času ;) Tak jsem zvědavá, jak vás prolog chytne :D

Prolog


Na tuto příležitost čekal sto dvacet let. Celou tu dobu tajně a trpělivě střádal plány. Některé mu vyšly, některé stále ne. Jeden z jeho hlavních cílů byl už splněn, ačkoliv jen napůl - zničení Loriana. Chtěl ho zabít sám, ale když viděl, jak ho zabila Lathenie, také si nestěžoval. Byl mrtvý, to bylo hlavní a mohl jeho smrti aspoň přihlížet. Smrt Lathenie ovšem jeho plány zkazila, protože v nich hrála důležitou roli. Domníval se, že je vše ztracené, z omylu ho ale vyvedla Ellathea, která usedla na trůn a hned se ujala vlády Řádu Chaosu po své matce. Ani on netušil, že má Lathenie dceru, kterou tajně vychovávala a trénovala v jiném světě. V tom se s Ellatheou trochu podobal. On byl také tajný syn nesmrtelného. To, že se vzepře a zmizí, už nebyl Lorianův plán. Docela lituje toho, že zemřel dřív, než stačil zjistit, že jeho syn celou tu dobu sloužil Lathenii. To jeho zděšení a zklamání by si celkem vychutnal.
Ellathea opět vzbudila jeho plány a trochu i pozměnila. Pokusil se s ní sblížit, ale Ellathea mu nevěřila tolik, jako její matka. Ani mu nesvěřovala tolik úkolů a našla si zcela jiné oblíbence, kteří zapadali do jejích plánů. Jenže pak Strážci porazili i ji a s její smrtí se jeho plány opět rozplynuly. Potřeboval moc, jakou měla Lathenie nebo Ellathea k otevření průchodu do minulosti. On sice byl nesmrtelný a měl též své schopnosti, ale až takovou mocí nebyl obdařen. Neměl ale kam jít a tak zůstával v paláci. A jednoho dne se naděje opět objevila, když ucítil podivný záchvěv síly a ten ho navedl se podívat na Latheniinu kouli. A tušil správně - roztočila se.
Kráčel pomalým, ale sebejistým krokem po paláci a mířil přímo k prázdnému trůnu. Za chvíli by mělo přijít pár loajálních členů, kteří dostali zprávu, že na trůn usedl další nesmrtelný. Netušili, kdo jím je, ale své práci v Řádu Chaosu byli věrní a naděje, že stále ještě není konec, je udržela ve zvědavosti a touze někomu mocnému dál sloužit. Před usednutím si ještě trůn s lehkým vítězoslavným úsměvem prohlédl a v jeho fialových očích se zaleskla žhavá jiskra, která jen vyčkávala na příznivý vítr, aby mohla vzplanout. Pak se pohodlně posadil a vyčkával.
Netrvalo to dlouho. Dvoukřídlé dveře se otevřely a dovnitř vešel vysoký, tmavovlasý muž v dlouhém černém kabátě a vedle něj kráčela žena, která byla podstatně menší než on, ale hned na první pohled byla velmi přitažlivá. Měla rovné blonďaté vlasy střižené po ramena, upnuté oblečení, které zvýrazňovalo její štíhlou postavu, včetně hlubokého výstřihu, a podle její sebejisté chůze a klidného výrazu ve tváři poznal, že této ženě sebevědomí a síla nechybí. I ten muž působil velmi sebejistě a on hned věděl, že tihle dva budou jistě velmi zdatní, vychytralí a nelítostní - přesně tak, jak potřeboval. Vzájemně si spolu za chůze vyměnili pohledy, jakmile si ho dostatečně prohlédli, prohodili spolu s úsměvem pár tichých slov, a on tak vytušil, že se jistě dobře znají.

Sotva se zastavili a ze dveří se ozvaly další kroky. Tentokrát do sálu vstoupil o něco starší muž. Byl zahalený v hábitu, ale svou tvář pod kapucí neskrýval, měl ji položenou na zádech. Čím víc se přibližoval, tím víc od něj bylo slyšet podivné bzučení, jako by pod hábitem skrýval hejno hmyzu. Dokonce se ze záhybů jeho hábitu občas nějaká moucha vynořila a po krátkém obletu se zase schovala do úkrytu. Jakmile se zastavil pár metrů stranou od prvních dvou příchozích, ustalo i bzučení zpod jeho pláště. Ti dva si ho se zkoumavými a tázavými pohledy prohlíželi, on je však ignoroval a věnoval svou pozornost jemu na trůně.
Chvíli bylo ticho, jak si všechny tři prohlížel, a trochu se zamračil. "Myslel jsem, že vás přijde víc."
"Taky že jo," ozvalo se z haly a hned na to dveřmi prošly dvě mladé ženy. "Snad jste nechtěli začít tuhle srandu bez nás?" usmála se první s tmavě hnědými vlasy.
"Jo, to by byla škoda," přitakala hned druhá, která měla vlasy blonďaté.
Zastavily se na těsnou blízkost jedna k druhé, hned mezi první dva příchozí a muže v hábitu. Vzájemně se všichni krátce prohlédli, s kým mají tu čest, a pak postupně přesunuli pohledy na něj.
"Takže," ozval se ten první muž jeho směrem. "Co jste zač?"
Narovnal svá záda a loktem se opřel o jedno z ručních opěradel trůnu. "Jmenuji se Seth, jsem syn nesmrtelného a následník tohoto trůnu."
"Podle barvy vašich očí," pronesl muž v hábitu, "jde poznat, že jste syn Loriana. Jak si vůbec syn protivníka, ač mrtvého, může nárokovat trůn nepřítele?"
"Nebyl jsem Latheniin nepřítel. Ani její dcery. To Lorian byl můj nepřítel. Lathenie mě přijala do svých služeb už před sto dvaceti lety. Za tu dobu jsem si získal její důvěru."
"Ale Ellathey už moc ne, co?" prohlásila žena s blonďatými vlasy po ramena s lehce škodolibým výrazem. "Byla jsem jednou u toho, když jsi jí lezl do zadku, ale ona tě odpálkovala pryč."
Chvíli neodpovídal a jen ji propálil nespokojeným pohledem. Neskláněla k němu žádný respekt a to se mu nelíbilo. Viděl na ní, jak jí začalo dělat problém snést jeho pohled, a nakonec své oči na chvíli sklopila. Vstal ze svého trůnu a pomalým krokem se k ní přibližoval. "Ocenil bych, kdybychom si vzájemně ujasnili autority." Zastavil se přímo před ní a ještě krok k ní přistoupil. Byli tak velmi blízko sebe, až ji celou zastínil, a jelikož byl o něco vyšší než její společník, vypadala oproti němu ještě nižší. Zvedl ruku, chytil její bradu a zaklonil její obličej k sobě. Znovu se mu podívala do očí a na plných rtech se jí objevil lehký úsměv. Kypěla sebejistotou, ale jemu se to v duchu líbilo.
"Odpusťte, pane, ale dokud mi nedáte dostatečný důvod vám přísahat svou věrnost, zůstáváte pro mě jen jedním z nás," pronesla pomalu, ale vyzývavě. Všiml si, jak vášnivě její hlas zní, a neubránil se malému úsměvu. Ne že bych ti svou věrnost přísahat nechtěla, uslyšel ještě její myšlenky, které mu do hlavy poslala, a spokojil se s nimi.
Ustoupil od ní pár kroků a věnoval se opět i ostatním. "V první řadě bych rád znal vaše jména."
Muž blíž k němu o krok předstoupil z řady a lehce pokývl hlavou. "Berith Mammon."
Jeho společnice ho hned napodobila a znovu Setha obdařila lehkým úsměvem. "Megan Brooks."
Přesunul pohled k ženě hned vedle, též s blonďatými, ale delšími vlasy než Megan. "Vesper Cassel a tohle je Ava."
"Jade," doplnila ji a obě na sebe stočily své úsměvy.
Seth pohlédl na muže v hábitu a čekal na jeho jméno, ten se ale nesouhlasně mračil a zavrtěl hlavou. "Nepokloním se někomu jako ty. Nemáš nárok na trůn a jsi slabý. Kdybys byl silný na to, abys mohl vládnout, už by se o tobě dávno vědělo. Nikdo tě ale doposud neznal, nikdo neví, že existuješ. Jsi nicka a tou taky zůstaneš," zasyčel zlostně, otočil se na podpatku a kráčel ke dveřím.
Seth se nenechal vyvézt z míry. Chvíli ho sledoval a pak se přemístil přímo před něj a donutil ho zastavit se. Víc zareagovat nestíhal, protože Seth ho okamžitě udeřil pěstí do čelisti tak silně, až ho pod nečekanou ránou srazil k zemi. Zpod jeho pláště vylétlo několik much, které nespokojeně kroužily ve vzduchu.
"Jen proto, že jsi mě doposud nepoznal, ti odpustím to zpochybnění a dám ti ještě druhou šanci předvést ti mou sílu."
Muž k němu zvedl rozzuřený pohled a zavrčel: "Na to ti kašlu!" Hned na to se k hejnu much začaly přidávat i vosy a sršně a po celém sále se ozývalo jejich zuřivé bzučení. Hmyz se pak okamžitě vrhl směrem k Sethovi. Ten však neztrácel svou tvář a spokojeně se usmál. Přesně v tuhle reakci totiž doufal. Byl připravený a zastavil hmyz těsně před jeho tělem. Nechal ho chvíli takhle poletovat a pak ho jedinou myšlenkou otočil proti svému pánovi. Mužova zmatená tvář se změnila v zděšení a z hrdla se mu vydral hlasitý řev. Jeho vlastní schopnost ho zuřivě napadala a nebyl schopen ji ovládnout, dokud se na ni Seth soustředil. A on nad ním stál, usmíval se a nechal ho bodat stovkami jedovatých žihadel.
Pak přesunul pohled k ostatním a klidným krokem se k nim vrátil. Cestou postřehl, jak muž za ním už ani není schopen křičet, protože mu to jeho nateklý krk nedovoloval. Megan s Berithem se potěšeně usmívali, Vesper s Avou vypadaly trochu znechuceně, ale z míry se vyvézt nenechaly. Seth se vrátil ke svému trůnu a posadil se.
"Jak se vůbec Lorianův syn dostal ke službám Řádu?" zajímala se Vesper.
"To je moc dlouhý příběh, který nepotřebujete slyšet. Jediné, co vám stačí vědět, je, že mě zradil, tak jsem odešel a zapřísáhl se, že se mu pomstím. Teď už je sice mrtvý, ale celá jeho Orgaizace je vše, co za svá dlouhá léta vybudoval, a já to chci zničit. Navíc se mi práce v Řádu zamlouvala mnohem víc, než v Organizace a… nuže, vládnout taky není tak špatné," pousmál se jízlivě a vypadalo to, že ostatní se s jeho odpovědí spokojili, tak pokračoval: "Mám pro někoho z vás důležitý úkol. Ale nemohu ho zadat nikomu, komu bych nevěřil," promlouval k nim a z jejich pohledů, či postoje, jen z nepatrných změn poznal, že si je získal. Pozvedl koutek úst nahoru a všechny čtyři přejel svým pohledem.
Vesper s Avou se na sebe podívaly, lehce pokrčily rameny a obě poklekly na jedno koleno. Ruku si přiložily k srdci a jednohlasně pronesly: "Přísaháme vám svou věrnost, pane."
Berith následoval jejich příkladu. "I na mě se můžete spolehnout, pane."
"A co ty, Megan?" oslovil ji, když pořád stála na nohách. "Nepřesvědčil jsem tě snad dostatečně?" Krátce pohlédl k nehybnému tělu obklopeného hmyzem a hned se vrátil zase k Megan.
Ta se jen usmála a pomalu poklekla a sklonila svou hlavu. "Dostatečně, pane. O mé věrnosti nemusíte pochybovat."
Spokojeně se pousmál, vstal a přešel k vysoké stoličce, na které stála skleněná koule. Naskýtala mu pohled na ne příliš vzdálenou dobu do minulosti. Pokynul rukou k ostatním a ti se bez váhání zvedli a následovali ho. "Včera se stala podivná věc. Koule se roztočila, což znamená, že průchod do minulosti byl otevřen. Strážci to ale neudělali."
"A kdo tedy?" zeptala se Vesper.
"Chvíli jsem také nevěděl, ale začal jsem hledat odpověď a našel ji," mávl rukou nad koulí a její obraz se přiblížil na prázdnou ulici. Nikdo chvíli nevěděl, co v obrazu vlastně má najít, ale Seth obraz ještě přiblížil a ukázal prstem na malého chlapce, který ležel schoulený do klubíčka mezi keřem a kmenem stromu na kraji chodníku. Bylo časné ráno, lidé do práce teprve vstávali a chlapec spal. "Tenhle kluk," dokončil Seth.
Všichni čtyři se buď zamračili, nebo pozvedli tázavě obočí a jako první se ozvala Megan. "Ten kluk se sám přemístil v čase?"
Seth přikývl. "Pochybuji, že by kdokoliv z Organizace poslal sotva desetiletého chlapce do minulosti v oblečení z dvacátého prvního století, natož ve svém vlastním těle. Ten kluk jistě objevil svou schopnost - schopnost ovládat čas."
"To je dost silná schopnost," podotkl Berith a pohledem stále zkoumal kouli.
"To ano. A on očividně netuší, že ji má. Netuší, že okolí kolem sebe změnil on a obzvlášť tím, že se přemístil v čase. Nevím, jak se tam dostal, ale pozoroval jsem ho a byl vystrašený a zmatený. Neví, jak se dostat zpátky."
"Strážci ho tam nenechají," poznamenala Megan. "Půjdou pro něj. A co chcete vy od nás, pane?"
Seth lehce pozvedl své koutky. "On a jeho schopnost může Řád Chaosu pozvednout opět výš a zachovat jeho účel. Já, i když jsem nesmrtelný, nemám tu moc otevřít průchod do minulosti z vlastní vůle. On to ale dokázat může, a pokud ho přivedeme sem a přesvědčíme o jeho správném účelu své schopnosti, vrátíme černé figurky opět na šachovnici a začneme porážet bílé."
"Nesnáším děti," zamumlal Berith. "Doufám, že se toho přesvědčování ujmete vy sám."
"Chci ho mít pod svou kontrolou. Je to dítě, ty se dají přesvědčit snadno. A já umím být velmi přesvědčivý."
Všichni čtyři vypadali potěšeně. Možná to byl trochu nejistý plán, pořád tu byly možnosti, že toho chlapce Strážci najdou dřív, a pokud ne, nemusel by se nechat přesvědčit. I tak to byl ale aspoň nějaký plán a vůbec nějaká naděje, že Řád Chaosu nebyl zcela poražen. Jistě že nebyl - oni tu stáli a nebyli sami. Ostatní členové se jen někde schovávali nebo navázali na své obyčejné životy. Většina z nich se ale také toužila vrátit do starých kolejí, a jakmile i oni dostanou zprávu, že se vlády ujal další nesmrtelný, přijdou.
Z jejich myšlenek je vytrhlo bzučení hmyzu za jejich zády, které se najednou začalo rozptylovat. Všichni se otočili k nehybnému tělu, které snad na každém centimetru kůže bylo nateklé od vosího nebo sršního bodnutí. Kůže na boulích i ztrácela svou původní barvu a zbarvovala se spíše do modra až fialova. Všechen hmyz, který doteď nepřestal ubohé tělo napadat, se najednou rozlétl pryč a vylétl z otevřeného okna. Pohled na znetvořené tělo nebylo vůbec hezké.
"Co se to stalo?" zeptala se Vesper.
"Konečně zemřel," odpověděl Seth. "A tím pádem už není nikdo, kdo by ten hmyz zase ovládl." Všichni se stočili zpátky, jako by se nic zvláštního vlastně nestalo a Seth zpátky navázal na původní téma: "Dnes v noci se pro toho chlapce ale nikdo z vás nevydá," řekl a všechny tím najednou zmátl. "Necháme Strážce, ať si ho najdou a uneseme ho pak v současné době."
"Proč se s tím tak zdržovat?" nechápal Berith.
"Protože už půl roku jsou Strážci přesvědčeni, že Řád je poražen a není nikdo, kdo by mohl opět převzít moc. Myslí si, že vládne mír, ale dokud my a všichni věrní členové žijeme, nikdy nenastane úplně. Nemají odtud žádné zprávy, protože se domnívají, že není co zde dohledat. Nechme je tedy ještě chvíli v této domněnce žít, nechme je najít toho chlapce a vrátit ho zpátky k rodině. Zatím se pohřešuje a Tribunál zařídí, aby policie dostala dostatečné vysvětlení a důkazy, kam chlapec zmizel, aby mohli případ uzavřít. Všechno proběhne v klidu, podle jejich plánu, protože věří, že není nikdo, kdo by jim ho mohl překazit. Teprve až se rozhodnou chlapce začít učit, nastane náš moment překvapení a uneseme ho. Nebudou pokládat za potřebné mu poskytnout výjimečnou ochranu, proto to bude snadné," sklonil pohled k spícímu chlapci v kouli a chvíli si ho prohlížel. "Navíc nejsme dostatečně připraveni. Potřebuji svolat i ostatní členy Řádu a zformovat je opět do řad. Tajně a neslyšně, ale přesto rychle. Aby se o tom Tribunál nedozvěděl. Připravíme se mezitím, co se budou zabývat tím chlapcem, vyřeší všechny problémy a připraví nám ho rovnou na stříbrném podnose. To je náš plán." Zvedl pohled k ostatním a ti souhlasně přikývli.
"Můj pane," ozvala se Ava, "nechci o vás ani o nás pochybovat, to ani v nejmenším. Ale zajímá mě, jestli jste s vašimi plány vzal v potaz i poslední naší porážku. Strážci - vlastně jen jejich vůdce - porazil Ellatheu, i když byla v převaze a měla tři živly, zatímco oni jen jeden."
"Dva, zlato," opravila ji Vesper. "Měli přece i ten pátý, který ty ostatní zničil."
"Jo, ale během bitvy přišli o dva členy a oni je dokázali vrátit zpět k životu. Do té doby se to považovalo za nemožné, ale oni to dokázali. Každý z nich je mocný, ale dohromady jsou téměř neporazitelní. I když toho chlapce získáte a budete ho ovládat, budeme mít dostatečnou šanci je porazit?"
Seth pozvedl jeden koutek úst nahoru a lehce pokývl hlavou. "Každý o sobě může tvrdit, že je neporazitelný. A stejně tak každý má nějakou slabinu, do které když se bodne, tak se celý ten neporazitelný štít zhroutí. Oni jsou slabinou sami sobě. Slyšel jsem moc dobře o jejich poutu, síla lásky a silného přátelství, velmi dojemné."
"City jsou pro člověka jen slabinou," vstoupila mu Megan do řeči. "Stačí jimi trochu pohrozit a člověka to hned vyděsí jak malou holku."
"Přesně tak," souhlasil Seth. "Vše, co musíme udělat, je rozdělit je a oslabit tak, aby se nemohli zpátky přivolat. Každý má svou slabinu, i nesmrtelní, a naši milovaní Strážci nejsou a nikdy nebudou výjimkou."
 


Komentáře

1 Největši fanousek A Největši fanousek A | 17. června 2015 v 22:42 | Reagovat

parada! Az se vratim tak treba bude pribeh dokoncen! Jsem na to velmi zvedavy :-)

2 Heli Heli | 17. června 2015 v 22:49 | Reagovat

Lorainův syn ??? A ten malý kluk ?!  Super !!!
Úžasný pokračování : D
Už se těším na další díl. ;)

3 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 17. června 2015 v 22:56 | Reagovat

Chytlo to! Paráda :D Budu se snažit psát dál a co nejrychleji :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama