59. Kapitola

26. dubna 2015 v 17:07 | Nancy |  Kapitoly
Tak dobře, konec napínání ;)

Matt


Vycházím ze sálů a tvrdým pohledem pozoruju vřavu bojujících lidí. Isabela mi bezvládně leží v náručí. Její vybledlá tvář zachytává jemné paprsky mé fosforeskující kůže. Ze zranění na čele jí vytéká pramínek krve, který po kapkách skapává na zem pod mé nohy. Čím blíž se přibližuji k bojišti, tím víc lidí přestává bojovat. Udiveně a zaskočeně mě pozorují. Pohledem se přesouvám doprostřed vřavy, kde stojí Ellathea a stejně jako ostatní na mě upírá pohled. Ona ale nedává najevo žádný údiv, strach ani zděšení. Prohlíží si mě s naprostým klidem.
Přibíhá ke mně Arkarian. Oči má strachem doširoka otevřené. Pokládá dlaně na Isabeliny tváře, několikrát se nevěřícně nadechuje a zvedá ke mně zaslzené oči. "Co se stalo?" hlesl.
Klekám si s Isabelou na zem a pokládám ji do trávy. Oči přitom nespouštím z Ellathey. Přibíhají k nám další a s otázkami poklekávají k Isabele. "Matte, co se stalo!" Arkarian tentokrát svou zoufalou otázku vykřikl.
Krátce k němu pohlédnu. "Zachránila mi život." Víc toho nejsem schopen o sestřině smrti říct.
Všichni mě stále zasypávají otázkami, ale nevěnuju jim pozornost. Ta momentálně patří pouze Ellathee a jejím živlům. Spokojeně pozvedává hlavu. Koutky úst se jí zvedají do lehkého, jízlivého úsměvu. Čeká.
Vstávám a popocházím pár kroků k ní. Naše oči ani na vteřinu neztrácejí kontakt. Stříbrné do zlatých, zlaté do stříbrných. Nikdo kolem nás nebojuje. Stojí v kruhu a napjatě, se zatajeným dechem nás pozorují.
Pomalu zvedám ruku ke své kapse mikiny. Všímám si, že Ellathea mě bedlivě pozoruje. V dlani najednou držím zářivý osmihran a její oči se okamžitě rozšiřují. "Ne," vydechla, "to nesmíš." Takřka v panice kroutí hlavou a přikládá ruku k živlům u jejího pasu. "To nesmíš!" vykřikla tentokrát.
Neváhám. Mým tělem proudí silná energie. Krystal v mé ruce září čím dál víc. Soustředím se jen na zničení všech živlů. Zář z krystalu je tak oslnivá, takřka celého mě obaluje. Ellathea něco křičí, zvedá ruku, ze které jí okamžitě vyšlehávají blesky mým směrem. Ty se ale hned odrážejí od světelné kopule z krystalu. Cítím, že živly už jsou téměř zničené. Jejich skelný povrch praská a září. Ellathea odepíná pásek a odhazuje ho na zem. S bezradnýma, vyděšenýma očima pozoruje skoro zničené osmihrany.

Poslední oslepující záře a výbuch tříštícího se skla.
Živly jsou zničeny. Zbyly po nich jen malé kusy střepů. Krystal v mé ruce přestává zářit. Kolem je ohlušující ticho. Jako by nikdo ani nedýchal, včetně samotné Ellathey, která stále upírá zrak na střepy. Připravil jsem jí o velkou šanci na vítězství. Ještě stále však není konec. Pouštím krystal na zem a místo něj se mi v ruce objevuje má sekera.
Ellathea ke mně zvedá oči a z úst se jí dere rozčilený výkřik. Je připravena se mnou bojovat. Tedy to jsem si aspoň myslel. Dělá něco absolutně nečekaného. Něco, na co jsem nebyl připravený. Rychlostí mrknutí oka se přemisťuje přede mě a zaráží mi meč do břicha.
"Matte!" slyším zoufalý křik a několik dalších hlasů mých přátel.
Sklopím své vytřeštěné oči dolů. Spatřím zabodnutou čepel meče někde hluboko v mém břiše. To ne. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem selhal. Mé svaly pomalu chabnou a nohy se mi podlamují. Padám na kolena. Tohle je asi konec.
Kolem se lidi hemží na všechny strany. Nevím, co se to děje. Kouknu krátce vedle a spatřím Ethana s Rochelle a svého otce. Vyděšeně mi zírá do očí a volá mé jméno. Mně se ale v hlavě přehrávají jiná jeho slova: "Co se tvých schopností týče, jsi mnohem mocnější než Ellathea." Pohledem se přesunu na druhou stranu, kde stojí také mí přátelé. Nevěřícně mi hledí do očí. Bojí se, že umírám. Já však v sobě stále cítím proud energie, který mě naplňuje nadějí. Už vím, co mám dělat.
Ještě není konec.
Pohledem se vrátím zpátky k Ellathee a nepatrně se pousměju. Ona je mým chováním natolik zmatená, že zůstává stále na místě těsně přede mnou a s nejistým pohledem si mě prohlíží. Zavírám oči a používám energii k nejmocnějšímu kouzlu, které se kdy pokusím udělat. Před očima vidím všechny své přátelé: Arkarian, Neriah, Ethan, Rochelle, Dillon, Nicole, Shaun, Jimmy i Isabela. Vybavím si všechny jejich schopnosti a soustředím se na ně.
"Co to děláš?" vykřikla Ellathea vyděšeně. Cítí tu energii - tu mou moc a děsí jí to. "Co se to děje?" Vůbec jí nevěnuju pozornost. Dokonce ani nevnímám to, že vytrhla meč z mého těla. Bez hnutí zůstávám na místě. Cítím, jak se mé tělo posilňuje. Získávám nové schopnosti. Schopnosti mých přátel.
Mé oči se prudce otevírají a vpíjejí se do Ellatheiných. Ohromeným a vyděšeným pohledem těká ze mě na Strážce kolem nás, jejichž těla září zlatavou barvou, stejně jako moje. Zdroj světla vychází z mé otevřené rány, která se pomocí Isabeliny schopnosti léčení zaceluje. Jakmile dokončím své léčení, zář mizí.
Opět nastává ticho.
Všichni, včetně Ellathey, tají dech. Dívají se na mě a čekají.
V ruce stále držím svou sekeru. Pozvednu ji a zaútočím na ni. Jsem posilněn Nicolinou schopností bojového umění. Mám souboj pod kontrolou jako nikdy před tím. Ellathea má velké problémy se ubránit. Se strachem v očích ustupuje a ze všech sil vzdoruje. Cítí, že slábne.
"Ty mě nemůžeš porazit," vykřikla zoufale a svým šermířským uměním vyrazila mou sekeru do výše. Neváhám a dřív, než Ellathea stačí udělat výpad, odrážím se do výšky za svou sekerou a zůstávám viset ve vzduchu. Všichni ke mně ohromeně vzhlížejí. Ellathea nevěřícně kroutí hlavou. Mezi rty tiše pronáší svůj údiv.
To díky své a Ethanově posilněné schopnosti přenášení věcí pomocí myšlenky právě levituju pár metrů nad zemí.
Ellathea s výkřikem prudce zvedá ruku. Z konečků jejích prstů ke mně posílá blesky. Vyhýbám se jim a ona vystřeluje další a další. Zoufalstvím i zuřivostí na mě stále doráží. V rukách se mi hromadí silná energie a při první příležitosti její výboj odrážím svými zlatými blesky. Následuje ohromný výbuch, který nás na chvíli všechny oslepuje i ohlušuje. Přemisťuju se zpátky na zem a využívám chvilkové nepozornosti. Na malou chvíli zavírám oči a používám další schopnosti v různých kombinacích tak, aby si toho nikdo nevšimnul.
Ellathea mě hledá pohledem. Stojíme blízko sebe. Spatří mě a zaútočí. Já se s přehledem bráním a později se dostávám i do vedení. Ellathea slábne, moc dobře to ví. Ale i přes to je to nakonec ona, kdo získává možnost k poslední ráně. Její meč opět projíždí mým tělem skrz. Někdo v davu vyděšeně vykřikl, jiní se prudce nadechli. Slyším i, jak si Ellathea oddychla. Netuší však, že ve skutečnosti stojím za ní. Má probodnutá iluze se před jejíma očima rozplývá.
Už to tuší.
Pomalu se otáčí, krátce zalapá po dechu, a když spatří ostrou dýku zabodnutou v její hrudi přímo u srdce a šaty vsakující její krev, oči se jí doširoka otevřou. Dochází jí, že je konec.
"Mýlila ses," říkám jí. "Můžu tě porazit."
Její srdce přestává bít. Svaly jí ochabují a padá k zemi. Oči jí zůstaly zděšením otevřené, třpytka života se z nich však už navždy ztrácí.
Zhluboka nasávám vzduch do plic a následně jej vypouštím. Pozvednu hlavu a spatřím své přátele, členy Tribunálu, vojáky z Athén i Ellatheiny vojáky. Nikdo nebojuje. Všichni upírají pohledy na mě a na padlou Ellatheu.
Z ničeho nic slyším radostný jásot, řinčení zbraní nad hlavami a hlasy zvolávající slávu nad vítězstvím a také mé jméno. Někteří vojáci z Řádu prchají a přemisťují se pryč, jiní jen postávají. Všímám si, že kolem nás jsou stále stvůry z podsvětí. Je třeba poslat je zpátky tam, kam patří. Jsme někde pod průrvou, ale k jejich přemístění budu potřebovat pomoc členů Tribunálu. Myšlenkami se s nimi spojuju a oni mi odpovídají. Trvá to jen pár chvil a všechny stvůry postupně mizí pod závojem světla stvořené z naší společné síly.
Řád chaosu prohrál. Jejich vládkyně padla. Přesto v sobě ale víc, než malou úlevu nenacházím. Krátce pootočím hlavou do strany, kde sedí Arkarian. V náručí drží Isabelu. Pláče. Ethan klečí u Isabeliny hlavy. Jednou rukou drží Arkariana za rameno a druhou hladí Isabelu po vlasech. Z očí se mu také kutálí slzy.
Sice jsem Ellatheu porazil, ale sestru mi to nevrátilo. Isabela je snad ta největší oběť, kterou nám tato bitva mohla vzít. Znovu k ní poklekávám a se smutkem beru její ruku do dlaní. Rty se jemně dotknu její kůže a nechávám z očí skápnout pár slz.
Arkarian ke mně zvedá své zaslzené fialové oči. "Nemůžeš něco udělat?" ptá se pomalu a tiše.
Mírně kroutím hlavou. "Kdybych mohl, už bych to dávno udělal."
Přichází ke mně Neriah. Bere mě kolem ramen a líbá mě do vlasů. Také pláče.
Arkarian sklápí hlavu a pevně zavírá oči, ze kterých mu stéká několik dalších slz. "S tímhle já se prostě nedokážu smířit," pronáší. "Musí být přece nějaký způsob, jak ji vrátit," zvedá oči k Rochelle. "U tebe jsme to přece taky dokázali," pak přesouvá pohled zase na mě. Čeká ode mě nějaké přitakání. Pozvednu hlavu k Rochelle a chvíli si hledíme do očí. Ano, je pravda, že jsme Rochelle nějakým způsobem dokázali oživit, ale… jakým? Pokud je tady šance, že Isabelu dokážeme přivést zpátky, chci ji určitě využít. Napadá mě ale jen jeden člověk, který by mi na tuto otázku dokázal odpovědět.
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 26. dubna 2015 v 19:48 | Reagovat

Já nemám slov... (ale stejně, konečně té čarodějnici někdo nakopal zadek :D ;) )

2 Adam Adam | 26. dubna 2015 v 19:49 | Reagovat

wow, epic final na ktere jsme se vsichni tesili! Dobre dobre, uzasne, diky Nencíku :)

3 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 19:52 | Reagovat

Yaaaaaaay! ^_^
Děkuji, děkuji :))

Matt konečně pořádně zaválel, jak se patří! Jen ať všem ukáže, zač je toho nesmrtelný! :D Badass jak sviňa! Hahááá! 10 bodů pro Nebelvír!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama