52. Kapitola

19. dubna 2015 v 9:55 | Nancy |  Kapitoly

Matt


Arkarian se mi zase ztrácí. Pokolikáté už? Ztratil poměrně dost krve z temene hlavy, naštěstí jsme ji s Travisem dokázali zastavit. Setmělo se. Už asi tři - čtyři hodiny jsme ve vzduchu, možná víc, mně však přijde, jako bychom letěli spíš dva dny. Musíme Arkariana dostat co nejdřív k Isabele, aby ho vyléčila. Mám strach - pevně doufám, že to tak není - že kromě nakřáplé lebky má i nějaká vnitřní zranění. Jeho náraz do stěny byl velmi silný a prudký, nemluvě o tvrdém dračím ocasu, který ho ke stěně ošklivě vymrštil.
"Jak je na tom?" volá na mě Travis ze své kabiny.
"Pořád stejně," křičím v odpověď, aby mě přes hluk motoru slyšel.
"Za chvíli budeme přistávat, ještě vydržte."
Po přistání jsem se rychle přemístil domů, abych vzbudil Isabelu a Jimmyho. Isabela se musí rychle dostat na letiště za Arkarianem a k tomu budeme potřebovat Jimmyho auto i jeho samotného. Dokáže řídit jako ďábel.
Ocitám se před dveřmi do Isabelina pokoje, které prudce otvírám, rozsvěcuju světlo a vbíhám dovnitř přímo k posteli. "Isabelo!" Ne příliš prudce třesu s jejími rameny a snažím se ji probudit. "Isabelo, vstávej. Rychle vstávej!"
Už se budí. Protírá si oči a mžourá jimi kolem. "Matte?" Upírá na mě překvapený pohled, přímo do očí a neuvědomuju si, že kvůli její slepotě by na mě takhle koukat neměla.
"Isabelo, vstávej. Rychle, stalo se něco-."
"Počkej!" rázně mě zastavuje a prudce si sedá. "Matte, já tě vidím. Vidím!"
"Co-?" Na nepatrnou chvíli zapomínám na Arkariana a překvapeně hledím do Isabeliných očí. Na tváři se jí rozlévá úsměv stejně jako mě. Rychle k ní přiskakuju a chytám ji za ramena. "Ty vidíš?"
"Ne úplně, tak hodně rozmazaně, kdyby se tu nesvítilo, asi bych neviděla, ale poznala jsem tě a koukám ti do očí." Úsměv se jí stále rozšiřuje.
"Kolik prstů ti ukazuju?" ptám se a zvedám vzhůru tři prsty a postupně jejich počet měním.
"Tři… Pět… Jeden… Žádný," odpovídala bez váhání.
"Isabelo," pokládám jí dlaně na tváře, "ty vidíš. Ty skutečně vidíš," vykřikuju nadšeně. "Zrak se ti léčí."
"Budu zase vidět!"

Oba se radostí smějeme a objímáme. Po dlouhé době vidím Isabelu zase šťastnou. Nemůžu si pomoct a musím jí vlepit pusu na tvář. "To je úžasný, ani nevíš, jak jsem šťastnej."
"Jo. A proč jsi mě vůbec budil?" zeptala se stále s úsměvem. Mně ale hned úsměv z tváře mizí a Isabela to rozpoznala. "Co se stalo?" Náhle rozšiřuje oči, zvedá se na kolena a chytá mě za ramena. "Něco s Arkarianem? Stalo se mu něco?"
"Jo stalo. Je zraněný. Nechci tě děsit, ale asi to bude vážné. Musíš se k němu co nejrychleji dostat a vyléčit ho."
Isabela neváhá, letí z postele ke skříni, ze které vytahuje bundu a obléká si ji na sebe. "Tak, Matte, nestůj tady. Jdeme."
"Jdu vzbudit Jimmyho." Mířím rychle ke dveřím.
"Na to teď není čas, nepotřebuje to vědět teď. Musíme jít za Arkarianem!"
"A kdo tě k němu asi odveze? Než by ses tam dostala pěšky, tak by zatím začalo svítat a to by Arkarianovi moc neprospělo."
Isabela mi dává za pravdu. "Já si neuvědomila, že je na letišti. Tak jdi, dělej." Vyhnala mě z pokoje, tak mířím k ložnici a tiše otevírám dveře. Po špičkách běžím ke spícímu Jimmymu. Opatrně s ním třesu a šepotem volám jeho jméno, jen abych nevzbudil mámu, jejíž hlava spokojeně spočívá na Jimmyho hrudi. Naštěstí se mi daří vzbudit jen Jimmyho. Rychle mu říkám, co se děje a proč ho potřebuju a on se bez váhání opatrně osvobozuje z matčina objetí.
Čekal jsem, dokud Jimmy s Isabelou nenastoupili do auta a neodjeli. Zatímco pozoruju červená, zadní světla Jimmyho auta, přemisťuju se zpátky k letadlu. Překvapuje mě ale něco nečekaného. V první řadě křik a hádka. Dřív, než jsem se stačil rozkoukat, mi hned došlo, čí hlasy to slyším. Travisův, nějakých cizích lidí a Ellathein.
"Prohledejte to letadlo. Najděte ten živel!"
"A co s tímhle? Je v bezvědomí a zraněný."
"Zabijte ho. Není nad to zbavit se některého z Vyvolených."
"Ne! Nechte ho být!"
Rychle se otáčím k letadlu a ze všech sil křičím. "Hej!"
Můj křik přitáhl pozornost všech přítomných. Aspoň jsem zabránil tomu, aby zabili Arkariana.
"Ale, ale. Kdopak se nám to vrátil?" Ellathea mi posílá nepřátelský úsměv. "Přišel jsi právě včas, abys viděl, jak umírají tví přátelé." Na chvíli se otočila k letadlu a přikázala svým dvěma mužům, aby dál hledali živel a přinesli Arkariana ven. Já rychle přemisťuju truhlu ze svého batohu do svých rukou za zády, zneviditelňuju ji a přemisťuju na zem.
Ellathea přivedla tři komplice. Jedna z nich je ta, která ovládala Jeffa. Stojí za klečícím Travisem a drží mu dýku u hrdla. K nim si teď stoupá jeden z mužů nesoucí Arkarianovo bezvládné tělo. Tvrdě ho pouští na zem a vytahuje svou dýku.
"Zase jsi v úzkých, Matthew," zanotovala škádlivě Ellathea. "A tentokrát mi nijak nezabráníš v tom, abych si vzala živel a zabila jak je," ukázala na Travise s Arkarianem, "tak tebe." V rukou se jí objevuje meč a jeho čepelí míří ke mně. "Posledně jsi smrti unikl jen o vlásek, ale teď tu není nikdo, kdo by se pro tebe obětoval, tentokrát ti nikdo nepomůže." Chtěla ještě něco říct, ale přerušil jí muž, který se objevil ve dveřích letadla. "Má paní, živel tu není."
Ellathea se k němu prudce otáčí. "Nevykládej mi hlouposti. Je tam. Já ho cítím."
"Ale-."
"Zadrž!" zvednutou dlaní ho zastavila a podívala se ke mně. "Pokud ho nemůžeš najít, Matt nám jistě poví, kde je. On nám ho rovnou i najde, nemám pravdu?"
Nepatrně kroutím hlavou. "Ne, živel nedostaneš."
"V tom případě," Ellathea pomalu kráčí k místu, kde je Travis s Arkarianem, "se budeme muset dohodnout jinak." Stoupla si mezi dívku, která stále drží dýku u Travisova hrdla, a mezi bezvládně ležícím Arkarianem. "Nejsi zrovna v pozici, kdy si můžeš určovat pravidla. Dej mi živel, nebo se rozluč se svými přáteli."
Tak přesně toho jsem se bál. Co mám teď sakra dělat? "A jak mám vědět, že je nezabiješ i po tom, co ti živel dám?"
Ellathea se jen ušklíbla. "Nemůžeš to vědět. Ale můžeš to zkusit."
Zoufalým pohledem mířím k Travisovi. Jeho tvář je ještě ztrápenější, jako by se něčeho bál. Lehce kroutí hlavou a do hlavy mi posílá krátkou jasnou myšlenku, ve které vidím, jak Ellathea drží živel a svým mečem zabodává Travise přímo do hrudi. Pak zabíjí i Arkariana. Víc toho nevidím. Přebíhá mi mráz po zádech a na malou chvíli mě zachvacuje panika. Travis má schopnost vidět do brzké budoucnosti, takže to, co jsem právě viděl, se opravdu stane, i pokud Ellathee živel dám. Jenže když jí ho nedám, zabije je určitě.
"Nehodlám si s tebou dlouho zahrávat. Dej mi ten živel a já je nechám žít." Ellathea pokládá Travisovi meč na hruď.
Nemůžu jí ten živel dát, když vím, že lže. Musím rychle vymyslet jiný způsob, jak odtud všechny dostat, ale Ellathea mi nedává vůbec čas k přemýšlení. Určitě se bojí, že bych našel nějaký způsob, jak jí i s živlem uniknout a zachránit Travise i Arkariana. "Dobrá, vybral sis sám."
"Ne, počkej!" Neposlouchá mě. Dělá rychlý krok, napřahuje se s mečem, který prudce zasahuje Travisův hrudník. "Ne, to ne!" Rychle napřahuju ruku, ze které mi tryskem vystřelují zlatavé blesky. Nejen že jsem tuhle barvu blesků u sebe nikdy neviděl, ale ani jsem je vůbec nechtěl použít. Nevím, co mě donutilo zvednout ruku nabitou náhlou energií.
Blesky zasahují dívku, která držela Travise pod krkem, a odhazují ji pár metrů dozadu. Dopadá na zem a nehybně zůstává ležet. Druhá větev blesků míří k Ellathee, zasahuje její meč, který se blíží k ležícímu Arkarianovi a okamžitě začíná probíjet elektřinou. Ellathea vykřikuje bolestí, pouští meč a chytá se za silně popálenou ruku. Oba muži se proti mně s křikem a s tasenými meči rozbíhají. Jeden z nich nějakou zvláštní schopností svůj meč posilňuje rudě žhnoucím světlem. Nejsem ozbrojený, tak se bráním svými schopnostmi. Prvně neviditelnými provazy spoutávám muže s normálním mečem. Vykřikuje, pouští meč a padá k zemi. Svou vůlí meč přemisťuju do své ruky a připravuju se na krytí před rudým mečem.
Z našich čepelí vylétávají jiskry. Chvíli se stále jen bráním a odrážím soupeřovy útoky, pak se dostáváme do pozice, kdy se se zkříženými zbraněmi přetlačujeme o vedení nad soubojem. Hledíme si do očí a ani jeden z nás nehodlá povolit jediný sval v těle.
"DOST!" Ellathein křik přerušuje náš souboj. Pomalu povolujeme zbraně a oddalujeme se od sebe. Z Ellatheiných očí srší zloba, netrpělivost a nenávist. To samé, řekl bych, může vidět i v mých. Svou zraněnou rukou drží nehybného Arkariana pod krkem a druhou rukou svírá dýku, která špičkou míří Arkarianovi na hruď přímo k místu, kde tluče jeho zesláblé srdce. Jimmy s Isabelou by tu každou chvíli měli být. Snad nepřijdou zbytečně. Nesmím dopustit, aby Ellathea Arkariana zabila. Už jen kvůli Isabele. Dneska jsem konečně viděl, jak se usmívá, ale bojím se, že to bylo asi naposled… Ne! To se prostě nesmí stát.
"Dej mi ten živel a hned! A už nic nezkoušej."
Zvedám obě dlaně vzhůru a pomalu kráčím vpřed. "Dobrá. Dám ti ho." Přibližuju se stále blíž, potřebuju být dostatečně blízko nich, ale Ellathea mě rázně zastavuje: "Stůj! Zůstaň, kde jsi."
Stejně dělám ještě jeden krok, a až pak se zastavuju. Snad nejsem moc daleko. Dávám ruce před sebe a v otevřených dlaních se mi silou vůle objevuje truhla. Otvírám její víko a odhaluju Ellathee zářivý živel. Ellathea reaguje přesně tak, jak jsem doufal. Jakmile spatřila živel, oči se jí rozšířily a sevření dlaně kolem její dýky se zmírnilo. Natahuje zraněnou ruku, přičemž jí Arkarian klouže z hrudi, ale ani si toho nevšímá. "Dej mi ho!"
Na nic nečekám a házím truhlu i s živlem pryč. Ellathea se hned zvedá a natahuje ruku, aby živel přemístila do své dlaně. Než to však udělá, rozbíhám se k ní, vytvářím sobě i Arkarianovi a Travisovi neviditelný plášť, a jakmile se k Arkarianovu tělu dostávám, opatrně ho odtahuju pryč.
Ellathea už třímá živel v dlani a s vítězoslavným úsměvem ho pozoruje. "Ano," pronáší a zvedá ruku do výše. "Ano!" Tentokrát vykřikla a nad námi se začínají zuřivě točit mraky. Postupně přidávají na síle, zvětšují se a točí se stále rychleji. Ellathea vytváří zuřivou vichřici, jestli ne hurikán a směřuje ho na Angel Falls. Hlasitě se směje a hned na to mizí i se svými třemi pomocníky. Bouřkové mraky ale nemizí a ani se nepřestávají točit. Zvedá se prudký vítr a začíná pršet.
Ruším neviditelné pláště a zvedám Arkariana do náruče, abych ho mohl donést zpátky do letadla. Zatímco ho pokládám na postel, slyším zvenku troubení Jimmyho auta. Rychle vybíhám ven, ale mířím k Travisovi. "Isabelo," volám na ní, když vidím, že vystupuje z auta a s baterkou v ruce míří sem. "Isabelo, rychle! Vyléč ho, prosím."
Beru Travise za ramena a otáčím ho obličejem k sobě. Má zavřené oči a z otevřené rány mu stále stéká krev. Mám pocit, že nedýchá, ale snad se mi to jen zdá. Isabela si ke mně kleká a pokládá Travisovi dlaně prvně na tváře a pak na hruď. "Promiň, Matte. Je mrtvý. Moc mě to mrzí."
"To ne," pronáším šepotem a zavírám oči, které mě začínají pálit.
Isabela mě hladí po tváři a krátce mě objímá. "Je mi to líto."
Kývu hlavou. "Arkarian je v letadle. Běž ho vyléčit."
Isabela se zvedá a přibíhá ke mně Jimmy. "Co se tu stalo?" ptá se při pohledu na Travise a na zuřící oblohu.
"Ellathea. Má živel." Zvedám k němu zdrcený pohled. "To ona vytvořila tu vichřici, pomocí živlu. Já jsem… já jsem jí ho dal, Jimmy." Po téhle větě nechápavě vyvaluje oči. "Zabila Travise, on věděl, že ho zabije. Viděl to a taky viděl, že po něm zabije i Arkariana a to jsem už nemohl dopustit." Teď už jen chápavě přikyvuje, sedá si do dřepu a tiskne mi rameno. Já jen zoufale hledím do Travisovy mladé tváře, na kterou dopadají studené kapky deště. "Mohl jsem zachránit i jeho, kdyby-."
"Matte, no tak. Nikdo neví, co by se stalo, kdybys něco udělal jinak. Prosím tě, nevykládej si to za vinu. Nebyla to tvoje vina."
Na odpověď jen přikyvuju, ale stejně mi nijak nevyvrátí pocit viny. Pomáhá mi odnést Travisovo tělo do letadla a oba pak míříme k Isabele, která už začala léčit Arkariana. "Bude v pořádku," oznamuje nám rychle a dál léčí.
 


Komentáře

1 Briella Briella | 19. dubna 2015 v 12:20 | Reagovat

To jako fakt? Ellathea je ale ... Je mi líto Travise, ale jsem moc,moc, MOC ráda za Is. Tak snad dostanou živel zpět.

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 12:59 | Reagovat

Jen to řekni, mrcha je to :D A to je ještě slabé slovo.

3 Lenka Lenka | 19. dubna 2015 v 13:49 | Reagovat

Do poslední chvíle jsem myslela, že to Matt nějak udělá a všechno bude ok. Ale zase jsem se zmýlila :(

4 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 13:54 | Reagovat

Takyže z toho je Mattýsek trochu špatnej :(

5 Adam Adam | 19. dubna 2015 v 20:32 | Reagovat

[4]: já jsem z toho taky špatnej :-D

6 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 20:41 | Reagovat

[5]: To mě mrzí :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama