40. Kapitola

7. dubna 2015 v 16:13 | Nancy |  Kapitoly
Tááák a je to tady a pozor, další změna - kapitola z pohledu Ethana ;)

Ethan


Spím? Nebo mě jen tíživý tlak a nezkrotná tíha drží v urputných mrákotách? Kde to vůbec jsem? Nevím ani, jestli je den nebo noc. Jsem vůbec ještě naživu? Nemůžu si na nic vzpomenout. Myšlenky mám proházené jako malé kousky puzzle valící se na kartonové podložce, co čekají na složení. Já nemůžu najít ani dva k sobě pasující kousky, abych je složil a podíval se na jejich obsah. Co se to stalo? Snažím si vzpomenout. Jako první se mi před očima objeví Rochelle. S lehkým smíchem si z vlasů oklepává sníh, který na ni spadl ze stromu. Ještě teď slyším ten nádherný, zvonivý zvuk, vycházející z jejích sladkých rtů. Vždy ve mně vzbuzuje nadšení a hlavně ten nádherný pocit, že jsme spolu, že je Rochelle má spřízněná duše, a že je vůbec naživu.
Stojíme uprostřed prázdné, zasněžené aleje, kde kromě nás, Nicole a Dillona dlouho nikdo neprošel. Je tu naprosto prázdno. Jsme tu jen my dva. Objímáme se a hodně dlouho se ani jeden nehneme. Rochelle si pokládá hlavu na mé rameno a tulí se ke mně ještě blíž. Nevnímám nic víc, než tep jejího srdce, vůni jejích havraních vlasů a její pravidelný dech. Snad bych se i rozkřičel štěstím, kdybych si byl jistý, že mě uslyší všichni na celém širém světě volat, jak moc jsem s Rochelle šťastný a jak moc ji miluju.
Tuto úžasnou chvíli ale ruší můj instinkt, který mě upozorňuje, že se stane něco zlého. Zvedám hlavu a rozhlížím se kolem i do těch nejtmavších koutů. Rochelle si všímá změny mé nálady a ptá se, co se děje. Nic jí ale říkat nemusím, protože to jasně čte z mých myšlenek. Hned svou schopnost také využívá a snaží se zachytit jakoukoliv jinou myšlenku v okolí. Nic ale neslyší. Mě stále ten zvláštní pocit neopouští, tak se radši rozhodujeme pro rychlý odchod z parku. Sotva stíháme ujít deset metrů a oba padáme k zemi pod silným úderem do temene. Rochelle okamžitě ztrácí vědomí a zůstává nehybně ležet na zemi. Já se ještě stíhám otočit, abych mohl spatřit útočníka. Ten má však přes obličej přetaženou masku, stejně jako jeho dva společníci. Nic ale nestíhám říct a už znovu cítím silný úder tvrdým předmětem, který nestačím identifikovat, neboť také ztrácím vědomí.
Hned, co mi hlavou proběhla poslední složená vzpomínka, otvírám oči. Také mě začíná bolet skoro celé tělo a hlavně hlava. Reflexně se chci za bolestivá místa chytit, ale ruce mám svázané za zády. Sedím na židli a provaz mám obtočený i kolem hrudi. Všímám si, že i nohy mám přivázané k nohám židle. Trochu sebou zmítám, ale po tomto zákroku mě začíná bolet pravá strana hrudi. Pod okem cítím pichlavou bolest, na tváři a bradě mám zaschlou krev, která jistě stekla z mého napuchlého a roztrženého rtu a zlomeného nosu. Jakmile zjišťuju všechna svá zranění, je mi jasné, že tohle z dvou úderů do hlavy určitě nebude. Snažím si vzpomenout dál.

Probral jsem se už svázaný a někdo kolem mě stál. Mluvili jsme, ale vůbec si nedokážu vybavit o čem. Pak si jen vzpomínám na silné rány a kopance mířící na moje tělo a obličej. A také na… na Rochelliny výkřiky!
"Rochelle!" volám okamžitě a ohlížím se kolem sebe. Takřka hned ji spatřím. Je přivázaná stejně jako já. Není při vědomí, hlava jí volně visí k hrudi a kvůli jejím vlasům jí nevidím do obličeje, takže nepoznám, jestli jí opravdu někdo zbil. "Rochelle," volám znovu ve snaze Rochelle probudit. Sedí ode mne dobré dva možná tři metry. Krátkými poskoky manipuluju se židlí, abych se k Rochelle mohl dostat blíž. Jde to ale těžko vzhledem k tomu, jak pevně jsem přivázaný a zvlášť, když mě s každým posunem píchají pravá žebra. Nejspíš jich mám pár zlomených. Ale tohle musí stranou. Popošel jsem snad jenom ten metr a už ztěžka oddychuju. "Rochelle," Nic. Stále nehybně sedí. "Rochelle!" teď jsem křikl opravdu hlasitě. Ještě několik vteřin se po tmavé místnosti rozléhá ozvěna. "No-tak-Ro-chelle-vzbuď-se!" křičím mezi dalšími poskoky s židlí. Teď ovšem správně neodhaduju svou sílu a velmi tvrdě dopadám stranou na zem. Okamžitě mi vystřeluje palčivá bolest do ramene, která prostupuje dál klíční kostí a paží až do konečků prstů. Z úst se mi dere krátký výkřik, který mi však nijak nepomáhá. Kdyby aspoň vzbudil Rochelle. Místo toho slyším vrzavé otevírání dveří. Ty se ale nachází za mnou, takže nevidím, kdo právě ke mně jde. Slyším jen blížící se klapání bot. Zdá se mi nějaké nepravidelné, ten dotyčný nejspíš kulhá. Cítím, jak zastavil za mými zády. Chvíli je ticho, pak ale cítím, jak se ke mně sklání, chytá opěradlo židle a staví mě zpátky na nohy. Dokonce mě úmyslně šoupá blíž k Rochelle, což mě hodně udivuje. Snažím se mu přes rameno kouknout do tváře, ale nedaří se mi to.
"Kdo jsi?" ptám se. "Proč nás tu držíte?"
Hodně dlouho je ticho a slyším jen naše dýchání. "Já sám už nevím, kdo jsem," pronáší pomalu.
Zamračím se a snažím se přijít na to, co to má znamenat. Ani hlas mi nepřijde nijak povědomý a netuším, s kým mám tu čest.
Obchází Rochelle, dokud se nezastaví před ní. Teprve teď si můžu prohlédnout jeho tvář, ale málem jsem ho ani nepoznal.
"Ty jsi Jeff, je to tak?" zaslechl jsem od Matta i Nicole že on i jeho celá rodina zmizeli a že je pravděpodobně unesla Ellathea. A jak si ho prohlížím, tak to zřejmě bude pravda. Více zlomeného člověka jsem snad v životě neviděl. Nedovedu si představit, co tu musel zažít, že vypadá, jako by už ztratil duši.
"Omlouvám se," řekl při pohledu na Rochelle a zakroutil hlavou.
"Za co?" zamračím se. "Jeffe, je Rochelle v pořádku?"
Na odpověď znovu kroutí hlavou, jemně Rochelle zvedá hlavu a odhrnuje jí vlasy z čela, takže jí můžu vidět do obličeje. V tu ránu mnou proudí vlna vzteku, pevně semknu dlaně a pokouším se škubnutím vymanit z pout.
"Rozvaž mě," syčím skrz pevně stisknuté zuby.
"Nemůžu," odmítá hned, jde k mřížím a vrací se s malým kýblem s vodou a hadrem. Ten namáčí do vody a začíná Rochelle otírat krev z obličeje.
"Jeffe, když náš pustíš, pomůžeme ti. Utečeme spolu a už tu nebudeš muset být. Je tu i tvá rodina že? Zachráníme je."
Z ničeho nic se mu silně rozklepou ruce a kýbl mu padá z ruky na zem. Neudrží se ani ne nohou, hroutí se na kolena a se vzlyky schovává tvář do dlaní. Zaraženě ho pozoruju a říkám si, že jeho rodinu asi zabili, když takhle zareagoval.
Rachot kbelíku Rochelle probouzí a pomalu narovnává hlavu. Hned přesunuju svou pozornost ze zhrouceného Jeffa na ní. "Rochelle! Rochelle, jsem tady."
Stáčí ke mně zmatený a unavený pohled a úlevou si oddychává, jakmile mě vidí. Pak si všímá Jeffa, který klečí před její židlí a nechápavě ho pozoruje. Chvíli na to ale hlasitě zalapá po dechu, nevěřícně zakroutí hlavou a mně dochází, že si z Jeffových myšlenek přečetla, co se mu stalo. Taky by mě to dost zajímalo tak k ní stáčím tázavý výraz. Rochelle se tváří hrozně vyděšeně a zároveň lítostivě, ale nic mi nevysvětluje.
Zabili jeho rodinu? ptám se jí v myšlenkách.
Rochelle ale jen kroutí hlavou a znovu se na Jeffa lítostivě podívá.
Za námi se najednou ozývá tichý dívčí zpěv. Melodie složená z pár tónů. Jeff v tu chvíli přestává plakat, výraz ve tváři se mu k nepoznání mění a zvedá se na nohy. Hledí někam za nás a poslušně čeká.
"Udeř ji," pronáší dívčí hlas za námi a Jeff bez váhání vráží Rochelle facku.
Šokem sebou cuknu a hned se začínám na židli zmítat. "Hej, pomátl ses! Co to děláš?" křičím na něj rozčileně, i když vnitřně nějak tuším, že bych se na něj zlobit neměl.
Teď slyším smích a blíží se k mojí židli. Proplouvá kolem mě a staví se vedle Jeffa. Je to Ellathea.
"Líbí se vám jeho změna?" ptá se samolibě a prstem Jeffa pohladí po tváři. Ten nedává nějak najevo, že by mu to vadilo. Co se to s ním stalo, proboha? "Dal nám trochu zabrat, ale brzy už bude jedním z nás."
"Co jste mu to provedli?" ozývá se Rochelle rozčileně a znechuceně. "Jak vůbec můžete takovou zrůdnost vymyslet?" Pořád nemám ponětí, o čem to mluví.
Ellathea se jen usměje. "Myslel si, že by ho láska mohla zachránit. Předvedla jsem mu, jak moc se mýlí. Sami brzy poznáte, o čem mluvím."
"Co po nás chcete?" ptám se s úmyslně zvýšeným tónem hlasu.
"Informace," Ellathea se ke mně naklání a bez mrknutí mě topí svým stříbrným pohledem. Jsme od sebe snad jen deset centimetrů. "Informace, které mi ty poskytneš," její dlouhý ukazováček mi míří k hrudi, takže můžu cítit její ostrý nehet, který se mi zařezává přes triko do kůže. "Budu se ptát na pár věcí a ty mi budeš odpovídat."
"Vybrala jste si špatnou oběť. Vážně si myslíte, že vám tady s radostí budu vyprávět pohádky o Strážcích? To zrovna! Nic vám říkat nebudu," syčím jí do obličeje.
"Vážně si myslíš, že jsem tak hloupá?" Ellathea mi oplácí stejně výsměšný tón. Znovu se narovnává a popochází k Rochelle. "Však tobě hned bude do řeči, až se zeptám." Stoupá si vedle Rochelliny židle. "Nemám pravdu, Rochelle?" Ellathea prudkým pohybem chytá Rochelle za vlasy a trhá rukou do zadu. Rochelle se šklebí bolestí, zřejmě tenhle bolestivý chvat nečekala.
"Nesahejte na ni!" vykřikuji okamžitě a znovu se snažím vymanit z pout.
Ellathee se na tváři objevuje vítězoslavný úsměv. Pouští Rochelliny vlasy a celá se napřimuje. Přechází po místnosti a opět si stoupá přede mě. "Slyšela jsem, že se vaše skupinka začala honit po něčem velmi mocném. Hledáte živly. A mě by zajímalo, Ethane, co jsou ty živly zač?"
Tak se přece jen něco dozvěděla. Jistě touží vědět, jaká moc se v živlech skrývá, aby je mohla ukořistit pro sebe. Nehodlám být ale ten, kdo jí to prozradí. Takže mlčím.
"Už jste jeden nalezli, když jste se vydali do Mezopotámie. Živel vody."
Neví toho moc. Taky jsme si mysleli, že v truhle bude živel vody. Že tam byla mapa k jeho nalezení, to už Ellathea neví.
"Radím ti, abys mluvil, Ethane. Dřív, než toho budeš litovat."
"Nic vám neřeknu," opakuju rozhodně a snažím se nedávat najevo ten strach, co mě v hrudi začíná tížit.
Ellathea mi věnuje výsměšný pohled a přesouvá ho někam za mě. Hned na to se opět ozývá ten dívčí hlas: "Udeř ji." A Jeff hned poslouchá.
"Dost! Nechte ji!" rozkřiknu se znovu a bezmocně koukám, jak z Rochelliných natrhnutých rtů stéká nový pramínek krve.
"Asi jsi to ještě nepochopil, co se stane pokaždé nezodpovězené otázce?" pronáší Ellathea zlověstně a míří pomalým krokem k Rochelle. Odstrkuje Jeffa stranou a stoupá si vedle Rochelle, abych na obě viděl. "Nech mě ti to usnadnit," koutek úst se jí zlověstně zvedá a v dlani se jí objevuje ostrá dýka s bohatě zdobenou rukojetí. "Už budeš mluvit?"
"Ne!" Rochelle odpovídá sebejistě za mě, já mám ale strach, že mě moje sebejistota opouští.
Ellathea k Rochelle sklání svůj úsměv a znovu ji prudce chytá za vlasy. Ruku s dýkou zvedá a pomalu s ní míří k jejímu odhalenému krku.
Cítím, jak se mi strachem zrychluje tep. Zoufale koukám na dýku, která je jen pár centimetrů od Rochellina krku a vrtím rychle hlavou. "Ne, prosím. Nechte ji být!"
"A řekneš mi, co chci vědět?"
"Ethane, nic jí neříkej," zkouší mě Rochelle ještě zarazit.
Ellathea pokládá ostří dýky Rochelle na krk a vidím, jak Rochelle přivírá oči, když jí kov začíná lehce projíždět kůží. Z rány hned začínají stékat slabé pramínky krve, a čím déle mlčím, tím více jsou pramínky silnější.
"Dost! Když ji zabijete, nevymáčknete ze mě už vůbec nic!"
"Otázkou je, jestli ti ty informace za její život opravdu stojí," stáčí ke mně Ellathea pohled a neoddaluje dýku ani o milimetr.
Už to nevydržím. Ellathea mě drží v šachu. Nemůžu riskovat, že Rochelle znovu ztratím. To nedopustím. "V té truhle živel nebyl!" křiknu, abych ji zastavil.
Ellathea naštěstí dýku opravdu oddaluje, narovnává se, ale zůstává u Rochelle stát. "Opravdu? A co v ní tedy bylo?"
"Byl tam hlavolam. A ten nám po jeho vyřešení odhalil mapu s místem, kde se pravý živel nachází."
"Ethane," šeptá Rochelle s nesouhlasným výrazem ve tváři. Já ji ale nevnímám.
"A už jste ho našli?"
"Ano."
"Ethane, mlč! Už jí nic-," Rochelle sotva stíhá dopovědět další napomenutí, Ellathea napřahuje ruku, jejíž hřbet prudce přistává na Rochellině tváři. Rána byla dost silná, až odmrštila Rochellinu hlavu na stranu.
"Už na ni nesahejte!"
"Kam jste živel vody schovali?" pokračuje v tázání.
Vrtím hlavou. "Já nevím."
Rochelle na tváři přistává další úder a já si nemůžu nevšimnout, jak jí vytryskly slzy z očí. Opět sebou reflexně zmítám, ale provazy drží pevně a má zranění a bolesti mě nutí brzy přestat. "Bože, já to vážně nevím!"
"Ale jistě víš, kde se nacházejí další živly."
Bezradně kroutím hlavou, ale ne z důvodu, že bych to nevěděl. Naopak si ty informace pamatuju, ale když je Ellathee prozradím, riskuju tím, že živly najde dřív než my a nastanou tak zkázy, o kterých Nicole mluvila. Nemůžu dovolit, aby mojí vinou živly dostala do rukou a zničila by tím svět. Jenže když budu mlčet, zabije Rochelle před mýma očima a ten pohled na umírající Rochelle bych znovu nesnesl.
"Mluv, Ethane," přikazuje jasně a znovu se s dýkou přiblíží k Rochellinýmu krku.
"V Egyptě. Další živel nebo klíč k němu je v Egyptě."
"Chci přesnější informace."
"Já-."
Zastavuje mě dusot přibližujících se nohou a udýchaný hlas: "Má paní! Koule se opět roztočila."
Při těchto slovech ke mně Ellathea stáčí pohled a pousměje se. "Čeká nás výlet do Egypta, hádám."
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 7. dubna 2015 v 16:41 | Reagovat

Nééé, to néé. Já bych tu Ellatheu nejraději rozškubala na cimpr campr!!
Doufám, že jim brzy pomohou. :(

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 16:43 | Reagovat

:D No, snad jo, snad přijdou :D O:-)

3 Lenka Lenka | 7. dubna 2015 v 17:21 | Reagovat

Ty jedna!! A ty nás budeš napínat pořád co?? :D :D

4 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 17:26 | Reagovat

Jo. A moc ráda :D :D O:-))

5 Adam Adam | 9. dubna 2015 v 11:10 | Reagovat

[4]: Jak říkám, ta holka je ďáblík! Vyžívá se v tom :-D Martin nové generace:)

6 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 11:15 | Reagovat

[5]: Pardon :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama