39. Kapitola

6. dubna 2015 v 9:15 | Nancy |  Kapitoly
Teď už vám s každou následující kapitolou nedám chvíli oddychu, bwhahahahaaa...

Matt


Domů jsem dorazil pozdě večer. Všichni už spali tak jsem se je snažil nevzbudit a zalehl jsem do postele. I když jsem při zpátečním letu nabral dost sil, stejně se po tom silném nárazu vlny cítím stále zesláblý. Arkarian vzal živel vody s sebou do sálů a do zítřejší schůzky ho ukryje na bezpečné místo. Usoudili jsme, že se schůzkou není kam spěchat, takže ji necháme na odpoledne, jen co nám skončí škola. Tam aspoň všem o schůzce řeknu a nebudu je muset nahonem shánět.
Vzhledem k mé vyčerpanosti bych předpokládal, že usnu takřka hned, co se hlavou dotknu polštáře, ale něco mě drží stále vzhůru. Nemůžu ale určit, co. Všichni v domě spí i Isabela klidně podřimuje a nemá žádné vidění. Tak proč ten zvláštní pocit? Skoro jako by někdo potřeboval pomoc, nebo snad ne? Z ničeho nic mě ale nepříjemný pocit zase rychle opouští a já soudím, že se mi nejspíš něco zdálo. Konečně se ke mně dostává spánek a já usínám.
Ráno se se všemi u snídaně vítám, Isabelu a Jimmyho příležitostně informuju o dnešní schůzce a pak společně s Isabelou míříme ke školnímu autobusu. Moc jsem se nevyspal, tak každou chvíli zívám, až mě začínají bolet panty. Pohled na nastupující Neriah mě ale rychle probouzí. Škoda, že zrovna dnes s ní mám jen jeden předmět. U ostatních předmětů vůbec nevnímám a skoro usínám. Na dvou hodinách jsem si všiml Dillona, ale sotva mě pozdravil. Vypadá nějak nakrknutě, skoro až rozčileně, což mě hodně překvapuje. Vzhledem k tomu, že poslední tři dny strávil jen s Nicole a jejím tréninkem, bych čekal pravý opak. Myšlenky si ale pečlivě hlídá. Asi se mi nechce svěřovat, tak se nijak dál nesnažím vyčíst mu z hlavy, co má za problém.
Hodiny plují strašně pomalu a velká ručička se nechce a nechce hnout dál. To se snad zastavil čas nebo co? Je tu snad nějaký nováček mezi Strážci nebo z Řádu, co má schopnost zastavit čas, ale ještě ji neumí ovládat? Naštěstí ne, ručička už přeskočila dopředu, ale myšlenka to byla zajímavá. Ještě pár minut a skončí mi poslední hodina. Teď mi ještě k tomu začíná pěkně kručet v břiše. Zajdu si ještě do jídelny, to mi neuškodí. Po dlouho očekávaném, řinčivém zvonění tam s ostatními hladovými krky vyrážím a jen, co si v rychlosti něco nakládám na tác, hledám volné místo a hlavně své přátelé. Vidím zatím jen Nicole, která sedí u stolu v malém koutě s volnými místy, tak k ní mířím a sedám si na místo naproti ní.
"Ahoj."
"Ahoj," zdraví mě s krátkým pousmáním. "Tak jak bylo, cestovateli?" Zdá se mi taky nějaká divná. Sice se jí na tváři objevil úsměv, ale vypadal tak nuceně. A její tón hlasu je dnes nějaký tichý.

"Všechno povím, ale ne tady. Přijď dneska po škole k Arkarianovi. Tam vám všechno řekneme."
Nicole přikyvuje a napichuje si na vidličku vychladlý brambor. Já se také pouštím do svého jídla. Vedle mě si zrovna sedá Neriah, která nás oba znovu zdraví. Jí už jsem o schůzce informoval, teď mi zbývá ještě Dillon, Ethan a Rochelle. Rozhlížím se po jídelně. Dillona vidím, zrovna stojí u pití, které si čepuje do skleničky, ale Ethana s Rochelle nevidím.
"Neviděly jste dneska Ethana a Rochelle?" otáčím se zpátky k holkám, které kroutí hlavou.
"Naposledy jsem je viděla včera večer, když se s tebou Rochelle spojila," říká Nicole a upíjí ze své skleničky. Nevypadá to, že by jí pití chutnalo, soudě podle jejího šklebu. "Fuj, co to sakra je?"
Přisedává k nám Dillon a v tu chvíli Nicole tuhne. Topí ho zlostným pohledem a dobrých pár vteřin ani nemrkla. Dillon zvedne hlavu a oči mu spočinou v těch Nicoliných. Ani jeden z nich nic neříká.
Pak Nicole odvrací zrak. "Takže dnes u Arkariana," pronáší ještě mým směrem, s pousmáním se loučí s Neriah a odchází s tácem a nedojedeným jídlem pryč. Dillon se za ní dlouho dívá, pak se otáčí zpátky a registruje můj tázavý pohled. Protáčí očima a pak mi konečně posílá obrazy do hlavy pro vysvětlení. Prvně jsem překvapen jeho novou schopností a pozorně si prohlížím, jak ji Dillon používá. Zrovna vidím, jak strká svou ruku skrz knížku, dokonce i skrz Nicolino tělo, ale stále nevidím důvod, proč jsou ti dva na sebe naštvaní. Dillon chvíli váhá, ale nakonec mu hlavou probíhá i chvíle, kdy byli oba venku ve velmi těsné blízkosti. Dillon Nicole líbá a ona jeho polibky opětuje. Najednou se od něj prudce odtrhává a začínají se hádat.
Že mě to vůbec překvapuje. Tušil jsem, že se Dillon o Nicole bude pokoušet, proto jsem se trochu zdráhal dát Nicole pod Dillonův dohled. Ale doufal jsem, že neudělá pitomost. Doufal jsem zřejmě zbytečně. Snad se brzy zase usmíří.
V myšlenkách se vracím zpátky k Ethanovi a Rochelle. Dnes jsem neviděl ani jednoho z nich. Pokusím se s Rochelle spojit. Volám jí, ale ona mi vůbec neodpovídá. Zkouším to znovu a znovu, ale žádnou její odpověď neslyším. Něco se muselo stát. Do hlavy se mi dere vzpomínka na včerejší večer, kdy jsem nemohl usnout kvůli tomu zvláštnímu pocitu, který mi napovídal, že něco není v pořádku.
Neriah vyčetla mé myšlenky a sdílí se mnou mé obavy. V tu chvíli se za námi ozývá hlučná rána tříštícího se nádobí a hned na to smích. Reflexně se otáčím za hlukem a vidím Nicole stojící zády k nám s rukama roztaženýma do stran. U jejích nohou leží tác s rozbitým nádobím a rozházeným jídlem. Tác spadl jí - nebo jí ho někdo schválně shodil. Někdo jako Mike, který je ze smějících se lidí nejhlasitější a stojí přímo u ní. Nicole se na něj zuřivě otáčí, takže se otáčí i k nám a já si všímám, že se většina jídla vrhla i na její triko. "Seš normální? Co si sakra myslíš, ty idiote?" vybuchla a strčila do něj.
To by tak ještě scházelo, aby se tu porvala před zraky všech lidí tady, včetně učitelů. Nervy měla po včerejšku určitě napnuté jak struny a teď jí zřejmě praskly. Pár učitelů sedících opodál je začínají napomínat, ale nevypadá to, že by se chystali ke zvedání, aby je od sebe odtrhli. Místo nich jsem se ale dávno zvedl já a svižným krokem přicházím k Nicole a Mikeovi, který se chystá k další provokaci. To už u nich stojím já, chytám Nicole za paži a snažím se jí odvést pryč.
"Nech to plavat, Nicole. Nestojí ti za to."
Jde sice se mnou, ale nepřestává se na Mikea zlostně dívat. "Ale stojí mi za to, abych mu dala pěstí!"
Trhnu paží a otáčím si jí k sobě. "Nicole, no tak přestaň! Uvědom si, jak se právě chováš. Podívej, co je tu lidí!"
Nicolin rozzlobený pohled se hned mění v lítostivou tvář a já si uvědomuju, že jsem přitvrdil víc, než bych vůbec chtěl. Hodně mě vyvedlo z míry zmizení Rochelle a Ethana. "Omlouvám se. Promiň. Ale máme velký problém. Jde o Ethana a Rochelle." Víc jí říkat nemusím, asi chápe, o co jde. Přikyvuje na znamení, že rozumí a všichni i s Neriah a Dillonem vycházíme z jídelny a rychle ze školy. Isabela už k Arkarianovi šla, Jimmy by tam měl být a Shaun určitě taky, protože si sám musel všimnout, že Ethan přes noc nedorazil domů. Cestou k hoře dávám Arkarianovi vědět, že už jsme na cestě a ještě několikrát se zkouším spojit s Rochelle.
Vůbec nic! Nic neslyším a já si začínám zoufat. Co se jim mohlo stát? Kam zmizeli, že nemůžu zachytit jejich myšlenky? Je víc než jasné, že v tom má prsty Ellathea.
Musím se trochu uklidnit, nesmím hned panikařit. Ale začínám se cítit strašně provinile. Ten včerejší pocit jsem měl určitě právě kvůli Ethanovi a Rochelle. Nejspíš volali o pomoc, ale byli moc daleko, takže jsem neslyšel žádná určitá slova, anebo - a na to snad ani nechci myslet - prožívali zrovna silnou bolest, kterou jsem cítil i já, jenže jsem nic neudělal. Ani jsem se nesnažil zjistit, proč ten zvláštní pocit mám.
Cítím Neriažiny proplétající se prsty mezi mými. Ty za to nemůžeš, Matte, říká mi v myšlenkách, nepokládej si to za vinu. Ještě nevíme přesně, co se jim stalo. A pokud opravdu volali o pomoc, nedokázal jsi určit původ volání a jestli to vůbec bylo volání, protože jsi prostě nemohl. Nezapomínej, že i tvé schopnosti jsou něčím omezené. Pevně tiskne mou ruku a tím mě ještě víc uklidňuje. Vážně nevím, co bych si bez ní počal.
Procházíme otvorem v hoře, který se za námi jako vždy hned zavírá. Arkarian už na nás čeká a rychle nás vede do místnosti, kde na nás čekají i ostatní. Všichni jsou hrozně nervózní a hned, jak mě vidí, zasypávají mě dotazy jeden přes druhého. Já ale nevím o nic víc než ostatní. Ze začátku je aspoň zdviženými dlaněmi uklidňuji a prosím je, aby si všichni sedli. Také si sedám na místo vedle Neriah a Arkariana a přemýšlím, jak vůbec začít. Zprvu snad hlubokým nádechem a následným výdechem.
"O Ethanovi a Rochelle zatím nemám žádné zprávy. Bohužel vůbec nevím, kde by mohli být, nebo co se s nimi stalo. Snažil jsem se s Rochelle několikrát spojit, ale neodpovídala mi."
"Ale má v tom prsty Ellathea, že ano?" ptá se Shaun pohotově.
"S velkou pravděpodobností ano. Takže mám teorii, že je oba mohla unést. Jenom nevím, proč to vůbec udělala a proč zrovna Ethana s Rochelle."
"Třeba se chce dozvědět informace o živlech. Třeba nepřišla na to, proč jste byli v minulosti a co jste tam hledali," navrhuje Isabela.
Na ni hned navazuje Arkarian: "Možná ani neplánovala unést přímo Ethana a Rochelle, ale kohokoliv z Organizace, kdo by jí mohl poskytnout informace. A bojím se, že narazila zrovna na někoho, u koho se jí to podaří."
"Ethan by byl naopak ten poslední, kdo by Ellathee cokoliv řekl," kroutí Shaun rázně hlavou.
"Bojím se, že ne, Shaune. Ne, pokud uvidí Rochelle trpět."
Nastává hluboká chvíle ticha, kdy všem i mně dochází význam Arkarianových slov. Má pravdu. Ethan už Rochelle jednou ztratil. Zemřela mu přímo v náruči a nikdy by nedopustil, aby se to stalo znovu. Ethan je bez pochyby jeden z nejoddanějších členů Organizace, na kterého je celý Tribunál pyšný a s jeho loajalitou by raději zemřel, než by Ellathee vyzradil tak důležité informace. Jenže Ellathea bude mít v rukách jeho největší slabinu - Rochellin život. A tím nad ním získá kontrolu. Ethan nenechá Rochelle znovu zemřít.
Všem přítomným toto jistě taky došlo a tváří se ještě vyděšeněji než před tím. Isabela prudce vstává ze židle. "Musíme co nejrychleji zjistit, kde jsou a zachránit je!" Je hodně rozrušená, sotva dokáže zklidnit svůj přerývavý dech. Má o ně velký strach, jako každý z nás. "Nemůžeme dopustit, aby je-." Isabela z ničeho nic umlká a nepřítomným pohledem zírá před sebe.
"Isabelo?"
Nereaguje. Celá strnula a není na ní vidět ani sebemenší pohyb prstu. Stále se rozšířeným zrakem dívá před sebe. Nepatrně pohnula svými rty, jako by chtěla něco říct, ale od úst jí nevychází ani hláska. Začíná mi nahánět strach.
Najednou se všechno obrací naruby. Isabela pevně zavírá oči, sklání hlavu a z úst se jí dere hrozivý křik plný bolesti, který se rozléhá snad po všech chodbách a místnostech v sálech. Ten křik je tak pronikavý, že mi z toho leze mráz po zádech. Isabela se oběma rukama chytá za hlavu a stále křičí. Dělá několik kroků dozadu, čímž odstrkuje židli, která hned padá na zem. V tu ránu jsme všichni na nohou a obestupujeme trpící Isabelu. Já a Arkarian ji zachytáváme ve chvíli, kdy padá na kolena.
"Přestaň! Prosím, přestaň!" křičí Isabela bolestně. Nevím, co se to děje, tak se snažím dostat se jí do hlavy. V ten okamžik mě ale zasahuje silná vlna bolestivých křečí, které prostupují celým mým tělem a nutí mě přestat se čtením myšlenek.
"Nedělej to, Matte," napomíná mě Arkarian.
"Co se to s ní děje, Arkariane? Proč tak trpí?" ptám se ho vyděšeně.
"Bože! Nech toho! Prosím, nech toho!" Isabela znovu úpí a já čekám na Arkarianovu odpověď.
"Já nevím," kroutí zoufale hlavou.
Isabela znovu křičí bolestí a nehty se zarývá do své vlastní kůže. Předklání se celým tělem, takže se hlavou dotýká podlahy. Poslední výkřik a vše přestává. Isabela povoluje své napnuté svaly v těle a ruce jí padají k hlavě na podlahu. Začíná plakat.
Proboha! Co se jí to stalo?
"Isabelo," Arkarian se k ní naklání a pomáhá jí si sednout na paty. Jemně jí odendává vlasy z čela a utírá jí slzy. "Pověz nám, co jsi viděla."
"To Ellathea. Musela se mi dostat do hlavy a spojit se se mnou. Viděla jsem Ethana s Rochelle. Tak hrozně je bili. Oni křičeli bolestí a nemohli nic dělat. Byli tak bezmocní, bože," semkne rty, kroutí hlavou a steče jí z očí pár dalších slz. "Musíme jim pomoct. Musíme je zachránit."
Slova se ujímám já. "Zachráníme je, neboj se. Nenecháme je v tom." Pokládám jí ruku na rameno a konejšivě ji pohladím po paži. "Poznala jsi prostředí, kde byli? Všimla sis něčeho kolem?"
Lehce přikyvuje hlavou a hned na to mi do hlavy posílá obrazy, které viděla. Snažím se nevnímat ten pohled, jak pár lidí stojí kolem Ethana a Rochelle a nemilosrdně oba bijí. Koukám na okolí a poznávám věznice Latheniina paláce.
"Jsou v paláci na Olympu. Aspoň víme, kde je hledat. Ale dneska jsme tu ještě kvůli něčemu jinému. Posaďte se," nabádám všechny a sám si sedám na své místo. Arkarian pomáhá Isabele vstát a zůstává u ní, aby ji mohl uklidnit. "Jelikož jsme získali živel vody, je třeba najít další. Tentokrát je na řadě živel ohně. Půjdeme znovu do daleké minulosti - do roku dva tisíce tři sta čtyřicet devět před naším letopočtem, do Egypta. Klíč k hledání živlu bude v Cheopsově pyramidě," připomínám všem, co nám říkala Nicole po zatmění měsíce. "V době, do které se vydáme, panoval velký chaos a zmatek, ale možná to bude lépe pro nás, protože se do pyramidy lépe dostaneme. Tento úkol by byl opět nejvhodnější pro Rochelle, jenže tu teď musíme zachránit, takže jsem se rozhodl pro tebe, Jimmy. Tvé schopnosti se v pyramidě dost možná budou hodit. Chci, aby tě doprovázela Nicole," otáčím k ní pohled. "Tvoje elastice určitě také bude užitečná. A Neriah, ty Jimmyho a Nicole doplníš. Vy tři vyrážíte už dnes večer. Jimmy, tobě za chvíli dodám bližší informace o pyramidě, včetně starých i nových dokumentů o ní." Jimmy s nepatrným úsměvem přikyvuje a já pokračuji k ostatním.
"Tak a teď Rochelle s Ethanem. Jelikož je Ellathea unesla do paláce, chci, Dillone, abys mě doprovázel. V paláci jsi byl a už jednou jsi nám předvedl tvou skvělou paměť. Budeme potřebovat pomocnou ruku a myslím, že ty, Shaune, budeš ideální. Pokud půjde do tuhého, tvůj perfektní šerm nám jistě pomůže. A také věřím, že chceš zachránit svého syna."
Shaun souhlasně přikyvuje a zároveň děkuje.
"A co já?" ozývá se Isabela popuzeně.
"Ty, Isabelo, zůstaneš tady s Arkarianem. Zatímco on bude dohlížet na obě cesty, ty se budeš připravovat na léčení. Bude tě tu třeba hned, jen co dorazíme s Ethanem a Rochelle."
Samozřejmě se nechce nechat jen tak odbýt. "Ale můžu je přece oba vyléčit už tam. Aspoň naberou síly a utečeme z paláce rychleji."
"Ale nemůžeme si dovolit, aby tě někdo zranil. Bude to jistě nebezpečné a dost možná tam dojde k souboji. Vím, že jsi silná a zdatná šermířka, ale i přes to tam bude riziko, že by ses poranila a po souboji bys byla zesláblá. Pochop, budeš potřebovat veškerou tvou energii pro léčbu."
"Tak nebudu bojovat! Jenom je oba vyléčím. Nemůžu tu přece zůstat. Chci Ethanovi a Rochelle pomoct! Právě jsem viděla, jak je mučí, mám to snad hodit jen tak za hlavu?"
"Isabelo-."
Isabela znovu prudce vstává ze židle. "Kdy už mě konečně přestaneš tak ochraňovat? Nejsem malá holka! Kolikrát ti mám ještě dokázat, že už se o sebe dokážu postarat?" rozčileně mě zpraží pohledem a kříží své ruce na prsou.
"Isabelo, o tohle tu vůbec nejde." Proč jen je tak tvrdohlavá? "Pochop, jsi pro nás s tvým léčením moc důležitá. Nemůžeme riskovat, že tě ztratíme a nebyla bys potom ani schopna Ethanovi a Rochelle pomoct."
Naštěstí se do hovoru vkládá Arkarian. "Isabelo, jsem si jistý, že Matt tě teď nechce chránit jen proto, že jsi jeho sestra. Opravdu tu teď jde jen o tvé schopnosti léčení. Matt má pravdu, že jsi pro nás moc důležitá." Jemně ji tahá za paži a stahuje zpátky do židle. Isabela se mu naštěstí poddává, sedá si a nic už neříká.
Nepatrně si oddychávám. "Dobrá, to bychom měli. My tři," ukazuju na sebe, Dillona a Shauna, "si vezmeme zbraně z pokladnice. Myslím, že se nám budou hodit. Jinak my vyrazíme také dnes večer, ale ještě dřív, než Jimmy s děvčaty. Dobrá?"
Souhlasně přikyvují.
"Ještě nějaké otázky?" Chvíli čekám, jestli někoho něco nenapadne, ale všichni zřejmě víc vědět nepotřebují.
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 6. dubna 2015 v 10:39 | Reagovat

Ou, další problém na světě! Doufám, že je zachrání a pořádně to Ellathee natřou. :D

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 10:55 | Reagovat

Teď bude přicházet jeden problém za druhým :D

3 Lenka Lenka | 6. dubna 2015 v 12:03 | Reagovat

Ale to přece všichni chceme ne?? :D :D (já teda jo, pardon za moji zlomyslnost) :D

4 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 12:26 | Reagovat

To je moc dobře! :D

5 Briella Briella | 6. dubna 2015 v 15:45 | Reagovat

Áah, Ellathea (snad to píšu správně) se zase projevuje. Mučení Ethana a Rochelle? Hrůza (pro ně). Zajímá mě, co jsi pro ně připravila. A Nicolle a Dillon? To bude ještě zajímavé.

6 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 16:21 | Reagovat

Tak já vám jdu lehce naznačit, co je i vás čeká. Jdu přidat ilustraci :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama