35. Kapitola

2. dubna 2015 v 15:03 | Nancy |  Kapitoly

Matt


Cesta do San Franciska bude možná i lehčí a rychlejší, než jsem očekával. Tribunál nám s Arkarianem zajistil soukromé letadlo s pilotem, který je shodou okolností taky Strážce. Travis je poměrně mladý, pochází ze Sydney a stát se pilotem byl prý jeho sen už od malička. To se mu vyplnilo a dnes létá s cestovními letadly po světě. Má i své malé vlastní, kterým právě poletíme
S Arkarianem a Dartemisem dojednáváme poslední věci a připravujeme se na cestu.
"Nevím, jestli se dokážeme přemístit na takovou vzdálenost zpátky pomocí křídel," říkám zrovna, "takže Travis s námi v San Francisku počká, dokud živel nenajdeme a případně nás odveze zpátky letadlem. Bude to ale pomalejší. Čím dřív bychom měli živel v bezpečí, tím lépe."
"S tím Travis počítá," přitakává otec. "Nebude mu to dělat nejmenší problém."
"A nebude mít naopak problém s místem přistávání?"
"Říkal, že ne."
"Fajn. Takže Travis nás odveze do San Franciska, počká, až najdeme živel, my se pokusíme přemístit zpátky, a pokud to nepůjde, odletíme s ním zase letadlem."
"Ano," přikyvuje otec. "A na další cesty vám také rád poskytne své služby, pokud budou třeba. Už na vás pravděpodobně čeká na letišti. Jimmy ví, kde přesně, takže vás tam odveze autem."
Chvíli ještě přemýšlíme, jestli není třeba něco dořešit. Pak se s námi otec loučí a my s Arkarianem znovu kontrolujeme naše batohy, jestli v nich máme vše. Já se hlavně přesvědčuju, že mám v zapnuté kapse u bundy schovanou mapku, která byla ukrytá v rubikovo kostce.
"Mluvil jsi s tvou matkou?" ptá se mě Arkarian. "Našel sis nějakou výmluvu, proč nebudeš doma?"
"Jo, řekl jsem jí, že si s Neriah uděláme malý výlet ještě před tím, než začne škola. A že se možná zdržíme. Což mi připomíná, že máma tě zřejmě touží poznat, i když oficiálně neví, že existuješ."

Arkarian překvapeně zvedá obočí a nechápavě zakroutí hlavou. "Jak to myslíš?"
"Posledně jsem jí náhodou představil Neriah a řekla mi, že byla zvědavá, kdy jí Neriah konečně představím. Že to na mě poznala, že někoho mám a že to vidí i na Isabele."
Arkarian se pobaveně usmívá a pak trochu sklápí hlavu k zemi. "Asi budu muset vaši matku zklamat, že mě zatím nepozná. Obneslo by to příliš moc vysvětlování nebo lží. A to bych nerad."
Na to mu neodpovídám a jen se zamyšleně zahledím do svého batohu. Ani já a ani Isabela nestárneme a máma si toho dřív nebo později jistě všimne. Budeme jí muset říct pravdu o tom, co se děje. Tohle bychom ani žádnou lží nedokázali vysvětlit. Pochopí to? Nebo si bude připadat zrazená a už s námi nepromluví? Tak či tak to pro ni bude hodně těžké.
"Měli bychom jít," vytrhává mě Arkarian z myšlenek a dopíná svůj batoh. Nasazuje si na hlavu čepici a pečlivě do ní schovává všechny vlasy.
Pak společně vycházíme ze sálů, kde před parkem narážíme na Jimmyho, který tu na nás už s autem čeká. Nasedáme všichni dovnitř, Jimmy startuje auto a veze nás směrem na malé letiště nejblíže od Angel Falls. Cesta tam trvá skoro hodinu a půl, a když dorážíme na místo, slunce zrovna zachází za obzor a stmívá se.
Jimmy parkuje kousek od malého žlutého letadla, u kterého se krčí náš pilot. Jakmile slyší přijíždět auto, otáčí se za námi a s úsměvem se narovnává.
"Už jsem si říkal, jestli jste tak náhodou nezapomněli, že máme dneska zachraňovat svět," zazubil se vesele, jakmile vystupujeme z auta.
Arkarian k němu hned přichází s nataženou rukou, se kterou mu Travis vřele třese a vzájemně se plácají po rameni. "Rád tě vidím po té dlouhé době, Travisi."
"To já tebe taky, Arkie. Pořád ses nezměnil ani o vrásku."
Arkie? Neříká se takhle spíš psům? Jen stěží zadržuju výbuch smíchu.
"Schopnost nestárnutí očividně stále funguje," přitakává Arkarian s úsměvem.
Travis stáčí pohled ke mně a taky mi podává ruku. "A ty budeš Matt. Dartemisův syn."
Tisknu jeho ruku a přikyvuju. "Ano. Rád tě poznávám. Jsme ti moc vděční, že nám pomáháš."
"To je samozřejmost. A potěšení je na mé straně," usmál se na mě a ještě si potřásl rukou s Jimmym. "Amy už je připravená. Dlouho nikde nebyla, takže se určitě těší."
"Amy?" zvedám nechápavě obočí.
Travis s úsměvem zacouvá ke svému letadlu a poplácá ho po plechovém trupu. "Seznamte se. Tohle je má životní láska, Amy. Jmenovala se tak moje mateřská láska. Už ve čtyřech letech byla pěkná divoška. Pak se mnou chodila i dalších osm let do školy a nikdy mi nedala spát. Odvážil jsem se na ni mluvit, jen když chtěla dát opsat úkol z matiky. Páni, ještě teď na ni rád vzpomínám," zubí se a znovu pohladí trup letadla. "Když chvíli počkáte, ještě Amy poupravím a nastartuju a můžeme vyrazit."
"Tak a já už pojedu. Dobře doleťte a hodně štěstí," Jimmy mně a Arkarianovi krátce tiskne rameno, loučí se s námi i s Travisem a odjíždí.
Travis po chvíli schovává svoje nářadí a nastupuje do letadla. "Tak jo, hotovo. Můžeme vyrazit. Nastupte."
Lezeme s Arkarianem do útulného prostoru a pokládáme batohy k sedačkám. Letadlo je zřejmě rozděleno na tři části. Kabina kapitána oddělená červeným závěsem, prostor pro spolucestující, kde se zrovna nacházíme my, která končí stěnou s dvířky, za kterými se zřejmě nachází nějaký úložný prostor. Vešly se sem čtyři sedačky, dvě na každé straně letadla. Na jednu si sedám a s potěšením zjišťuju, že je celkem pohodlná. Zapínám si kolem břicha pás a batoh pokládám na sedačku před sebou. Arkarian dělá to samé na druhé straně.
Travis odhrnuje závěs z kabiny a pevně zavírá dveře letadla. "Tak a vy se zkuste prospat, ať máte ráno dost síly a energie. Za časného svítání budeme v San Francisku." Zpátky si sedá na místo pilota. "Tak jo, startujeme. Držte se."
Přes odhrnutý závěs můžu vidět, jak Travis mačká různá tlačítka a tahá za páčky a letadlo se pomalu začíná chvět. Rozjíždíme se, míříme na vzletovou dráhu a zrychlujeme. Po chvíli cítím, jak se letadlo odlepilo od země, a nabíráme na výšce. Pak se pohledem zastavím na Arkarianovi. Zdá se mi, že sedí nějak nepohodlně prkenně a křečovitě se drží svých ručních opěradel.
"Arkariane, jsi v pořádku?" ptám se udiveně. Ještě jsem ho neviděl tak zvláštně nervózního.
Arkarian mi odpovídá, aniž by se na mě podíval: "Snad ano. Ještě nikdy jsem neletěl letadlem."
To mi vůbec nedošlo, že by Arkarian mohl mít s letadlem takovou premiéru. Snažím se nesmát, ale pobavenému úsměvu se neubráním. "To nic, jen se uvolni. Po pár minutách si zvykneš."
"Asi se dobře bavíš, nemám pravdu?" lehce se do svých slov zasměje.
"No nemůžu popřít, že by mě tvůj nervózní výraz nepřekvapil."
"Brzy vletíme do oblak, hoši. Zamávejte Austrálii, dokud máte šanci ji vidět," volá na nás Travis.
"Doufám, že ne v tom smyslu, že už ji neuvidíme," mumlám si pro sebe a hledím z kulatého okýnka na stále zmenšující se pevninu.
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 2. dubna 2015 v 19:17 | Reagovat

Je normální, že žeru každé Arkarianovo slovo?? :D Dlouho jsem se těšila na scény s tím a ty teď přišli. Jupíí do San Franciska!!

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 21:10 | Reagovat

:D :D :D Hádám, že ti to nikdo zazlívat nebude a navíc myslím, že to normální je. Asi bych taky našla někoho, u koho mám stejný pocity :D

3 Mm Mm | 28. února 2016 v 18:00 | Reagovat

Arkie :D.

4 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | 28. února 2016 v 22:41 | Reagovat

[3]: Doufala jsem, že to pobaví :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama