32. Kapitola

30. března 2015 v 9:53 | Nancy |  Kapitoly
Tááák pozor!! Velká výjimka! Kapitola z pohledu Jeffa, první a taky poslední. A taky kapitola, u který se vám přiznám, že jsem si dost nadávala, když jsem jí psala a taky jsem se u toho rozbrečela :D Takže... Takže příjemné čtení přeji :D

Jeff


Říká: Zvedni se. A já to udělám.
Říká: Vezmi to. A já to udělám.
Říká: Udeř ho. A já to udělám.
Říká: Zabij ho.
…A já to udělám.
Poslouchám každé její slovo, aniž bych zaváhal, nebo protestoval. Jdu, kam ona chce, abych šel. Udělám, co chce, abych udělal. Zůstávám vzhůru tak dlouho, dokud ona nechce, abych šel spát. Na nic v těch chvílích nemyslím. Nic necítím. Nic mi nevadí. Hlad, únava, ani bolest. Jediné, co mi v hlavě tkví, je ta dlouhá melodie vycházející z jejích úst, která se mi v hlavě přehrává pořád dokola, a potom můj hlas říkající: Udělám cokoliv, abych ji potěšil.
Procházíme bok po boku chodbami paláce. Z poraněných kloubů na ruce mi po kapičkách padá krev na zem. Ale nevnímám tu bolest. Chtěla, abych toho vězně bil. Potěšil jsem ji. A na ničem jiném mi nezáleží.
"Později ho doděláš. Teď tě chce Ellathea vidět. A mám takový tušení, že se ti to nebude líbit, až tě zase propustím," škodolibě se usměje a zastavuje se. V ten okamžik se hned zastavuju i já a čekám, jestli mi opět nezadá nějaký úkol, který bych pro ni mohl splnit.
Miranda si mě natáčí k sobě, pohodí se svými zrzavými vlasy a prstem mi přejede po hrudi. "Ale to nevadí," pronáší pomalu a usmívá se u toho. "Protože brzy už tě nebudu muset ovládat silou vůle. Brzy už sám budeš toužit po tom splnit mi každé přání. Ještě pár dní a podaří se mi tě podmanit úplně. A až se tak stane, už na tebe nebudu muset být zlá. Budeš mi patřit a já budu patřit tobě. Společně pomůžeme Ellathee ovládnout svět a budeme si moct dělat, co budeme chtít," přesouvá svou ruku za můj krk a naklání se ke mně tak blízko, až se rty téměř dotýká mé tváře. "A ty to takhle přece chceš, nemám pravdu?"

Bez váhání přikyvuju. "Chci. Chci být tvůj a udělám, cokoliv mi řekneš."
Na rtech se jí rozlije spokojený úsměv a lehce mě políbí na pohmožděnou lícní kost. "Správně." Pak se dává znovu do chůze a já ji následuju.
Vcházíme do velkého sálu, kde Ellathea sedí na svém trůně. Před ní stojí muž oděný v černém plášti a něco jí převypravuje. Jakmile nás sluchem registruje, stáčí se k nám a já si všímám, že se mu po dlani pohybuje pár velkých much. Ellathea nám dlaní naznačuje, ať čekáme.
"Pokračuj," přikazuje muži a ten se k ní zpátky otáčí.
"Ano, má paní. Ten muž se uměl proměnit v koně a nechal své společnice, aby na něj nasedly. Věc, co hledali, byla zřejmě mnohem dál, než čekali a potřebovali ji najít rychle. Nemohl jsem je dál sledovat. Ale mí malí špehové," lehce pozvedává dlaň s mouchami, "se na ně stihli usadit, než odjeli. A zjistili mi potřebné informace."
"Zmínili se o tom, co tam hledali?"
"Ano. Hledali živel vody, má paní."
Ellathea pomalu narovnává svá záda, zvedá se z trůnu a pomalým krokem přechází k velkému oknu. Stříbrnýma očima hledí ven a tiše přemýšlí. "A nalezli ho?"
"Ano, má paní."
"Víte, co je ten živel vody zač, má paní?" ptá se Miranda.
Ellathea kroutí hlavou. "Nikdy jsem o něčem takovém neslyšela," stáčí se pohledem zpět k muži v plášti. "Nezmínili se, k čemu slouží?"
"Bohužel. Jediné, čeho si mí špehové ještě stačili všimnout, byl znak, který podle jejich slov označuje živly. Byl vyrytý do kamene, pod kterým se živel skrýval."
"Ukaž mi, jak vypadal."
Muž lehce pokyne hlavou a rozevírá na jedné straně svůj plášť. Zpod něj najednou začíná vylétávat hejno malých mušek, které se ve vzduchu formují do obrazce, o kterém muž mluvil. Chvíli tak poletují a na mužovo znamení se opět schovávají pod jeho plášť.
Ellathea znovu odvrací zrak k oknu a pohrává si s pramenem svých hnědých dlouhých vlasů. "Pokud je živel vody, musí existovat i ostatní živly. Země, oheň a vzduch. A pokud je Strážci hledají, zřejmě nechtějí, aby se živly dostaly do mých rukou. Musí to být nějaké mocné zbraně. Možná je hledají, aby mě s nimi porazili."
Miranda se přidává k jejímu přemýšlení. "Má paní, pokud byl tento živel ukrytý v minulosti, ostatní na tom budou zřejmě stejně. Strážci se pro ně opět vydají a my už budeme vědět, co tam pohledávají. Budeme je sledovat a zbylé tři živly jim sebereme z rukou. A budou patřit vám."
Ellathea souhlasně přikyvuje a na tváři se jí tvoří lehký úsměv. "Přesně tak. Musím ale zjistit, co přesně jsou ty živly zač a co všechno dokážou. Ať vím, jak je mohu využít." Otáčí svůj pohled k muži a krátce pokyne rukou. "Můžeš jít."
Muž se jejím směrem hluboce uklání a prochází kolem nás. Ellathea pak zaměřuje svůj pohled na mě a klidným krokem ke mně přechází. Zastavuje se dva metry ode mě a pokývne hlavou, čímž Mirandě dává znamení.
V tu chvíli v hlavě přestávám slyšet Mirandin hlas zpívající melodii. Nohy mi vyčerpáním ochabují a padám na zem. Chytám se za hlavu, ve které mi začíná pulzovat ostrá bolest, a snažím se nevnímat ostatní bolavá místa na mém těle. Uvědomuju si, že mě Miranda propustila ze své moci a před očima se mi znovu, jako pokaždé když tohle udělá, začínají promítat tváře lidí, které jsem pod jejím vlivem byl donucen bít. Otřesu se hrůzou a mám co dělat, abych nezačal šíleností křičet. Jak dlouho mám tohle ještě trpět?
Ani nemusím zvedat pohled, abych si byl jistý, že mě Ellathea se škodolibostí ve tváři pozoruje. "Miranda mi prozradila, že se ti podařilo jí nedávno utéct."
Tak přece jenom se to dozvěděla. Už hned chápu, co tu před jejíma nohama dělám. "Vrátil jsem se," pronesu zesláble.
"To bylo jen tvé veliké štěstí. Ale zajímalo by mě, co jsi dělal za tu dobu, kdy jsi na chvíli mohl cítit svobodu?"
Mlčím. I když vím, že je to marné, nic neříkám. Chvíli na to uslyším v hlavě zase tu melodii a celý zpozorním. Říká mi: Poklekni, tak se zvedám, klekám si a vzhlédnu vzhůru do Ellatheiny tváře.
Ta na chvíli přesouvá svůj spokojený úsměv k Mirandě. "Už mu netrvá plnit tvé rozkazy. Ještě chvíli a budeš moct trénovat svou schopnost na někom dalším. Dobrá práce."
"Děkuji, má paní."
Zpátky se zahledí do mých očí. "A teď mi prozraď, co jsi dělal, když jsi Mirandě utekl?"
Řekni jí to.
"Běžel jsem za Nicole. Chtěl jsem jí ještě vidět před tím, než se nadobro stanu vaším vojákem. Vím ale, že to byla chyba. Na ní mi už ani nezáleží. Chci jen sloužit Mirandě a vám."
"A prozradil si jí něco o tom, co se tu s tebou pokoušíme provést?"
"Jen jsem jí řekl, že tehdy ve škole, když jsem se pral, jsem to nebyl já. A omluvil jsem se jí, ale nevysvětlil to. Pak zmínila vaše jméno, čímž mi prozradila, že patří ke Strážcům. Ptala se, jestli jste unesla mou rodinu a já jí to potvrdil, ale už jsem jí neprozradil, kde jsou. A slíbila mi, že mi pomůžou."
Obě se pobaveně smějí. Miranda mě znovu propouští a já zase padám k zemi. Jak lehce jsem jim teď všechno prozradil. Ale bylo mi to jasné, že si nic z té návštěvy neutajím. Ellathea mi navíc umí číst myšlenky a mohla by se všech informací v mojí hlavě dohledat sama. Ale proč by to dělala, když si může užít té mojí ponižující bezmoci?
Sklání se ke mně a ukazováčkem mi zvedá hlavu k jejím očím. Teprve až teď mi z pohledu do nich mrazí a nejraději bych očima uhnul pryč nebo je aspoň zavřel, ale ona mi to nedovoluje. "Ale ty už přece nechceš, aby ti pomohli. Je to tak?" pronáší pomalu a sebejistě a já znovu mlčím.
Šílím tu z toho. Nechci tu být už ani minutu, ale jakmile mě Miranda ovládne, úplně se změním. Prvně to bylo jiné. Trvalo jí, než se do mé hlavy dostala. Byl jsem připoutaný ke zdi. Hrozně dlouho a bránil se jejímu hlasu v mé hlavě. Bylo to ale nesnesitelné a jednou jsem to už nevydržel. V tu chvíli jsem všechno kolem přestal vnímat a začal ji poslouchat. Pak mě propustila a já nechápal, co se stalo. A pokaždé, když se mě znovu snažila ovládnout, se jí to dařilo čím dál tím rychleji a já tomu nemohl nijak zabránit. Pochopil jsem, že ovládá zvuk. A dokáže melodii, kterou zazpívá, přehrávat člověku v uších stále dokola, dokud ji sama nevypne. A ta melodie člověka zmámí a ovládne a Miranda mu může přikázat, co chce a on to udělá. Podobně jako Krysařova flétna.
Ellathea stále čeká na mou odpověď, ale já toho nejsem schopen. Kdybych jí řekl, co chce slyšet, přiznal bych si tím, že tu opravdu už navždy skončím. Stanu se otrokem a budu dělat všechno, co mi Miranda řekne. Zapomenu na svou rodinu, na své kamarády. Zapomenu i na Nicole. Nebudu mít nic. Jenom tu větu v hlavě: Udělám cokoliv, abych ji potěšil.
"Moc dobře jsi věděl, že tě bude čekat trest, je to tak? A přesto jsi utekl, abys spatřil holku, kterou už nikdy neuvidíš. I když možná ji uvidíš, ale už k ní nebudeš cítit nic. Bude ti úplně ukradená, a pokud se mi zachce, přinutím tě, abys ji holýma rukama zabil."
Její slova ve mně vyvolávají vlnu bezmoci a zoufalství. Tuším, že má pravdu, ale zároveň tomu nechci věřit a odmítám to přijmout. Třeba bych se dokázal zastavit. K čemu pak jsou všechny ty pohádky, že láska je nejmocnější věc na světě?
Odmítavě kroutím hlavou: "Ne. To bych neudělal," syčím rozhodně.
Ellathea zvedá koutek úst nahoru. "Jsi si tím tak jistý, Jeffe. Co ti dává tu jistotu?"
Znovu jí neodpovídám a jen jí hledím do tváře.
"Miluješ ji, viď? Asi stejně jako svou rodinu, která hnije dole v mých věznicích. Mladá láska je kouzelná věc, to ano. Ale ne vždycky má dost síly. Předvedu ti názornou ukázku," narovnává svá záda a pohlédne k dvoukřídlým dveřím za mnou. "Přiveďte ji."
Dveře se otvírají a slyším z nich vycházet dunivé kroky. Leknutím k nim stáčím pohled, protože mě přepadl strach, že by Nicole taky unesli. Ale nevidím Nicole. Přesto se mi hrnou slzy do očí a zoufale kroutím hlavou. "Ne. Ne, to ne! Prosím!"
"Jeffe!" vykřikuje Jazzy se strachem v očích. Po tvářích se jí kutálí slzy a celou dobu mě pozoruje. Nemá tušení, co se tu děje.
Strážný ji staví hned vedle Ellathey a nedovoluje jí, aby se ke mně rozběhla. Já vzteky začínám na Ellatheu křičet: "Propusť ji! Ona přece za nic nemůže. Je to nevinné dítě, proboha! Nikdy nikomu nic neudělala. Ani tobě!" Zoufalstvím mi z očí stékají slzy, které mě štípou v malé krvavé trhlině na lícní kosti. Ellathea si mou bezmoc jen užívá a samolibě se usmívá. "Prosím. Prosím! Nechte ji být. Udělám, co budete chtít, jen ji nechte."
Jazzy si vyděšeně tiskne ručičky k hrudi a pláče. Nikdy před tím mě neviděla křičet. A už vůbec mě nikdy neviděla takhle zoufalého a zraněného. Děsí jí to. A já nevím, jak jí mám pomoct.
Ellathea ke mně promlouvá pomalým a chladným tónem, ze kterého mě mrazí v zádech: "Teď ti předvedu, že ode dneška budeš patřit mně. Pokaždé uděláš, co ti řeknu a budeš mi věrně sloužit, ať to stojí cokoliv. Neslituješ se nikdy nad nikým, a pokud ti přikážu, povraždíš klidně celé město, jen abys mě potěšil."
Zběsile vrtím hlavou a začínám se po zemi plazit od jejích nohou pryč. Ellathea jen přesouvá pohled k Mirandě a dává jí jasné znamení.
Opět slyším tu melodii, ale ze všech sil se jí bráním. "Ne!" vykřikuju, chytám se za uši a zmítám sebou na podlaze. Melodii mám ale uvíznutou v uších, takže i když ze všech sil křičím, nezaháním ji. Snažím se bránit, do posledních sil, ale melodie neustává.
Krátce mi ochabnou svaly a přestávám křičet.
Vstávej.
Přikazuje mi Miranda a já se zvedám na nohy. Pohlédnu na ni a čekám na další rozkazy.
Miranda přesouvá ruku k na smrt vyděšené Jazzy a usměje se.
Zabij ji.
…A já to udělám.
 


Komentáře

1 Adam Adam | 30. března 2015 v 13:03 | Reagovat

Mě už svou krutostí nepřekvapíš! :-D

2 Lenka Lenka | 30. března 2015 v 14:24 | Reagovat

Tohle bylo tak smutne, ale pritom tak dobre napsane. Preji si, aby to prekonal, byl s Nicoll atd.. Jak je mi ho lito. Jsem tak zvedava na dalsi dily, ze to asi nevydrzim. Ty nas mucis jako Jeffa!!! :D

3 Briella Briella | 30. března 2015 v 15:06 | Reagovat

Pohled Jeffa se mi líbí. Jen škoda že je jen jediná kapitolka s ním (z jeho pohledu). Už se nemůžu dočkat, jak se to vyvrbí.

4 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 30. března 2015 v 17:59 | Reagovat

Děkuji, děkuji! Další kapitolu přidám možná už dnes v noci, pokud nezapomenu, protože jinak se k netu dostanu až pozdě odpoledne a nerada bych vás držela tak dlouho v napětí :D Ale raději nic slibovat nebudu, protože mě dneska čeká velké učení, tak snad z toho třeba neusnu na stole ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama