31. Kapitola

29. března 2015 v 11:58 | Nancy |  Kapitoly
Tak tady je další kapitola :) A taky jsem sem přidala další ilustraci, pokud jste přehlédli ;)

Matt


Přemístil jsem se do Athén během spánku, abych Tribunálu převyprávěl, co jsme se dozvěděli. Řekl jsem jim i o všech zkázách, které hrozí, pokud Ellathea nějaký živel získá. Všichni se začali tvářit dost nervózně, jakmile jsem se zmínil o hořících Athénách. Ne, že bych se jim divil. Nicole neviděla, jak moc může oheň město zasáhnout, ale co by Ellathee bránilo v tom, nechat Athény vyhořet celé, když tím může zapříčinit i ztrátu členů Tribunálu.
Bohužel o živlu vody víme jen to, že ho v Mezopotámii najdeme poblíž řeky Eufrat. Jenže to je poměrně široký pojem a spousta možností, kam živel schovat. Tribunál se pokoušel najít aspoň nějaké informace o významných místech u řeky, či o jednotlivých vesnicích. Rozhodli jsme se, že výpravu začneme poblíž vesnice ležící k řece nejblíže. Rochelliny ruce dokážou rozpoznat látky v zemi i do hloubek a šířek kilometrů. Budeme doufat, že se trefíme na správné místo, a že Rochelle živel najde snadno.
Teď se znovu scházíme v Arkarianových sálech. Nechal jsem poradu až na odpoledne, protože výprava se bude konat už dnes v noci, takže ti, co se jí zúčastní, budou mít informace aspoň stále čerstvé. Jakmile tu jsme všichni, zvedám se ze židle a začínám mluvit: "Takže výprava do Mezopotámie je připravená a vyrážíme na ní už dnes v noci."
"Tribunál s tím očividně nehodlá nějak otálet, co?" ozývá se Ethan.
"Není proč. Tentokrát jsme to my, kdo se do minulosti přesune jako první. Dartemis už otevřel průchod a koule se roztočila. Ellathea určitě nechápe, co máme za lubem a vyšle na výpravu někoho ze svých lidí, aby jí zjistili informace. Čím později se o živlech dozví, tím lépe, takže si musíme při výpravách dávat pozor a chránit si myšlenky."
"A kdo se tedy zúčastní téhle?" zajímá se Dillon.
"Půjdu já, protože se živlu nesmí dotknout smrtelník. Výjimkou budou Rochelliny rukavice a bude schopna v nich živel držet, stejně jako může vzít klíč k pokladnici. A jak jsem říkal, její ruce nám pomůžou živel ve velkém prostoru nalézt, takže jde se mnou. A k nám se ještě připojí Nicole," stáčím k ní pohled. "Tribunál se domnívá, že bys jako vyvolená mohla živel ještě nějakým způsobem vycítit, nebo ti prostředí, kde budeme, nějak napoví, kudy se vydat. A navíc se díky tvým schopnostem z tebe stala schopná bojovnice, která nám může dobře chránit záda." Nicole s hlubokým nádechem přikyvuje a já ještě doplňuju: "Ovšem jestli se Ellathea chce dozvědět, co pohledáváme v tak daleké minulosti, nebude nás chtít zabít. Jinak by se nic nedozvěděla."

"Může to trvat hrozně dlouho, než živel najdeme. I několik dní," poznamenává Rochelle.
"Já vím. Budeme podle toho zařízení. Jídlo, pití a pár možných potřebných věcí si bereme s sebou."

Dorážím do Citadely a hned si všímám, že Nicole tu už čeká. Překvapeně na ni kouknu a usměju se. "Ahoj. Jsi tu nějak brzo."
Stáčí ke mně pohled a s úsměvem mě zdraví. "Protože jsem šla brzo spát. Byla jsem nějaká unavená a usnula snad hned, co jsem si lehla do postele. A navíc jsem konečně neměla žádný zlý sen, takže jsem skončila hned tady."
"A před tím si je mívala?"
"Jen po tom, co zemřel Alex. Skoro každou noc. Ale když jsem ho teď ještě mohla vidět a promluvit si s ním, je mi líp. Mnohem líp," usmívá se. "Pořád mi chybí a asi už navždy bude, ale vím, že je v duchu pořád se mnou a že je teď šťastný."
"To moc rád slyším, Nicole," jemně jí poplácám po rameni a v tu chvíli k nám doráží Rochelle.
"Ahoj. Čekáte dlouho?"
"Ne, jen chvíli. Přišla jsi akorát," uklidňuju ji a všichni tři se automaticky vydáváme k převlekům.
Jakmile si stoupáme před zrcadla, všímám si, že všichni tři máme snědší pleť a tmavé vlasy. Oblečení, které nosíme, je jednoduché a pohodlné a prakticky se skládá z jednoho nebo dvou kusů dlouhé látky. Tenká podrážka z kůže a plátna, kterou máme na nohách, už asi nebude tak pohodlná, pokud půjdeme po hrbolatém povrchu. Mně přes rameno ještě visí vak z bílé látky, ve kterém máme jídlo, vodu, tři nože a ještě pár věcí, které bychom mohli potřebovat. Ještě se necháváme zasypat prachem poznání a dostáváme nové identity, jména a jazyk. Mé jméno je Romund a jsem starší bratr Nicole, neboli Neferit, a Rochelle neboli Jasmine. Jako záminku pro naše cestování a hledání živlu máme stručný příběh, že náš dům zničily záplavy z řeky a hledáme nové místo, kde žít.
"Nezapomeňte si neustále hlídat myšlenky," připomínám holkám, když míříme ke dveřím. "Ať vám neunikne informace, že hledáme živel."
Obě přikyvují a společně pak skáčeme do prázdného prostoru ve dveřích.
Ocitáme se na písečné pláni. Půda pod námi však není sypká. Je tvrdá a popraskaná. V nějakém období tu určitě protéká voda. Na jedné straně od nás se pláň rozléhá dál do dálky a na druhé straně končí hustou přírodou. Někde blízko nás by měla být jedna z vesnic a řeka Eufrat.
Rochelle si z jedné ruky hned sundává rukavici, sedá si do dřepu a dotýká se písečné země. Zavírá oči a dlouhou dobu se soustředí. Já s Nicole mezitím čekáme a rozhlížíme se kolem, jestli náhodou nezahlédneme někoho, kdo by nás pozoroval. Jestli Rochelle prohledává okolí tak dlouho, zřejmě jsme místo odhadli špatně a živel vody bude ukrytý někde daleko od nás.
Pak se konečně zvedá a nasazuje si rukavici zpátky. "Nemohla jsem hrozně dlouho nic zachytit. Ve vesnici zřejmě nic nebude a v nejbližším okolí řeky jsem taky nic nenašla."
"Ale máš aspoň nějakou stopu?"
"Doufala jsem, že se mi živel prozradí aspoň nějakým malým záchvěvem energie, ale nic jsem necítila. Musíme být od něj asi hodně daleko. Dokázala jsem prozkoumat okolí do asi patnácti kilometrů kolem nás."
"Tak co teď?" ptá se Nicole a zvedá ke mně hlavu.
"Musíme jít o patnáct kilometrů dál a tam nechat Rochelle prozkoumat další kus plochy. Jinou možnost nevidím."
"A jak odhadnout správnou stranu?"
"Řeka teče na jih," říká Rochelle. "Protéká tím lesem před námi. Když půjdeme dál na jih, narazíme brzy na bahna a močály. Na severu na kopcích jsou ale úrodné půdy. Myslím, že najdeme živel spíš tam."
"Takhle nám cesta může trvat i víc než několik dní," poznamenává Nicole nejistě.
"Nepůjdeme pěšky. Nebo aspoň vy dvě ne." Obě ke mně zvedají nechápavý pohled a já pokynu hlavou na znamení, že mají jít za mnou. Mířím k lesu před námi, zacházím ještě kousek mezi keře a rozhlížím se, jestli nás někdo nesleduje. Podávám Nicole vak s věcmi a pak své tělo měním v silného hnědého koně.
"To nemyslíš vážně, že ne?" Rochelle nesouhlasně kroutí hlavou, za to Nicole se na mě vesele usmívá.
No tak, nasedej. Najdeme takhle živel dřív, odpovídám jí v myšlenkách.
Nicole neváhá, pobaveně mě pohladí po hlavě a s výskokem mi nasedá na hřbet. Pak podává Rochelle ruku, aby jí pomohla nahoru. Nicole se ke mně sklání a plácá mě po krku. "Tak hyjé, statný oři." Jde vidět, že se dobře baví.
Dávám se pomalu do chůze a vycházím na kraj lesa. Tam přidávám do klusu, a když mám jistotu, že se holky dobře drží, zrychluji na cval. Běžím v kuse několik kilometrů a cestou nenarážíme na žádné potíže. Snad to půjde takhle hladce celou dobu.
Po nějaké době se zastavuju, Nicole s Rochelle mi seskakují ze zad a Rochelle si hned sedá k zemi, aby prozkoumala další okolí. Nicole z ramene sundává vak, odhání z něj tři mouchy, které se na něj usadily, a vytahuje z vaku měch s vodou. Čeká, až se proměním zpátky, aby mi ho mohla podat. S díky si ho beru a upíjím.
"V pohodě?" ptá se mě.
"Jo, zatím dobrý. Ještě nějakou dobu takhle vydržím běžet," přikývnu a podávám jí měch zpátky. Pak koukám na Rochelle a zhluboka u toho dýchám, abych zklidnil dech.
"Myslím, že jsem něco našla," říká Rochelle a dál zkoumá okolí. "Je to ještě pár kilometrů odtud."
"A co to přesně je? Je to živel?"
"Nevím jistě," vrtí hlavou se zavřenýma očima. "Ale našla jsem malou truhlu zahrabanou v zemi pod jedním kamenem. Nemůžu se ale dostat skrz ni, abych se ujistila, co vevnitř je."
"Prozkoumáme to a uvidíme."
Znovu se měním v koně, čekám, až na mě obě usednou a vyrážím znovu na cestu. Rochelle mě myšlenkami naviguje, kde přesně tu truhlu našla a po několika desítkách minut se zastavujeme. Teď musíme jít přímo do lesa, ve kterém se truhla nachází. Vracím si podobu a po krátkém oddychu a picí pauze se vydáváme do přírody. Necelý kilometr se brodíme skrz zelené keře a liány a Rochelle se ještě párkrát pro jistotu zastavila a přesvědčila, jestli jdeme správně.
"Tady je to," přibíhá k metr vysokému balvanu a pokládá ruku do hlíny vedle něj. "Je přímo pod tím kamenem."
"Jak hluboko?" ptám se.
"Půl metru."
Nicole zkoumá balvan zblízka a najednou si něčeho všímá. "Je to ono. Podívejte! Tady je vyrytý znak živlů," ukazuje na malý schematicky znázorněný znak, který je sotva větší než dva centimetry.
"Skvěle. Nakonec jsme nebyli až tak daleko. Mohli jsme břeh řeky sledovat mnohem dál," říkám s úlevou v hlase. "Radši kousek ustupte. Zkusím ten balvan zvednout."
Obě si stoupají za mě a čekají. Já se soustředím a začínám s balvanem hýbat. Prvně ho trochu natáčím ze strany na stranu, aby se uvolnil ze zeminy, a pak ho pomalu zvedám.
V tu chvíli se ale za mými zády ozývá strašlivý výkřik, který mě okamžitě vyvádí ze soustředění. Vychází totiž z Rochelliných úst a je plný bolesti. Když se k ní otáčím, zděsím se hrůzou. Leží na boku na zemi a skrz záda až přes břicho jí projel ostrý oštěp. Hned vidím i vlastníka oštěpu. Pár metrů za námi stojí malá skupina domorodých lidí, oblečených jen do půlky těla a ozbrojených stejnými oštěpy. Jeden zrovna letí vzduchem přímo k Nicole, ale ta si ho naštěstí všímá ještě dřív, než ji stačím upozornit a svižně se mu vyhýbá. Ti lidé míří přesně na nás a snaží se nás zabít, aniž by zjišťovali, kdo jsme. Nejspíš živel chrání.
Rochelle naříká bolestí a svírá v rukou konec zakrváceného oštěpu, který jí projel tělem. Nicole ji zděšeně pozoruje a neví, co má dělat. Já se krátce soustředím na slovo štít a vytvářím před námi neviditelnou stěnu. Letí k nám další oštěp, ale ten se ve vzduchu o štít odráží a padá k zemi. Útočníci si toho všímají a nechápavě začínají pokřikovat.
"Neferit," křiknu na Nicole, abych upoutal její pozornost. "Musíš tu truhlu vyhrabat. Rychle!"
Bez váhání se vrhá k díře, která se po balvanu uvolnila a zběsile začíná v hlíně hrabat. Já se nepřestávám soustředit na štít a s obavami sleduju Rochelle, která každou vteřinou ztrácí víc a víc krve. V tu chvíli se mi vybaví další část Isabelina vidění. Spatřila v něm Rochelle, která silně krvácela ze zad a z břicha. Tohle je zřejmě ono. Znovu se to vyplnilo. Prvně topící se Nicole a teď tohle.
Dřepnu si k ní a pevně ji chytím za ruku. "Vydrž. Hned odtud vypadneme a Isabela tě vyléčí, jen vydrž, jasné?"
Nicole stále rychle hrabe a útočníci na nás nepřestávají házet oštěpy. Když ale vidí, že se nemůžou dostat skrz neviditelnou stěnu, vytahují z opasků sekery a s válečným křikem se k nám rozbíhají.
"Pospěš si!" naléhám na Nicole. Pak před sebe natahuju ruku, hromadím v ní energii a vystřeluju proti útočníkům tlakovou vlnu, která všechny najednou odhazuje do vzduchu. Padají na záda a zmateně se koukají kolem. Někteří po nárazu zůstávají v bezvědomí.
"Mám ji!" křičí najednou Nicole a pevně v rukou svírá malou truhlu umazanou od hlíny.
"Pevně ji drž!" Opatrně beru Rochelle do náruče a hned volám Arkarianovo jméno. Okamžitě se přenášíme do Citadely a já se co nejvíc snažím dopadnout na nohy, abych s Rochelle nespadl na zem.
"Rychle," přibíhá ke mně Arkarian a otvírá mi dveře od vedlejší místnosti, kde je ošetřovna. "Polož ji na lůžko. Isabela už je na cestě."
"Ztratila hrozně krve," kroutím hlavou a úzkostlivě se zahledím na Rochellin pobledlý obličej. Co nejopatrněji ji pokládám na bok na lůžko a v tu chvíli se u nás objevuje Isabela.
"Ale ne! Rochelle!" Stoupá si vedle mě a polekaně si prohlíží její zranění. "Musíme jí ten oštěp vytáhnout. Potřebuju vaši pomoc."
S Arkarianem přikyvujeme a já schopností lámu co největší část oštěpu za Rochellinými zády. Pak chytám přední část oštěpu a Arkarian s Isabelou pevně drží Rochelle. Zhluboka se nadechnu a prudkým trhnutím vytahuju zbytek oštěpu z těla.
Po Citadele se rozléhá pronikavý bolestný nářek. Rochelle se z očí řinou slzy a nehty se zarývá do Arkarianovy ruky.
"Už bude dobře," Isabela se hned dává do léčení.
Jakmile vidím, že se Rochelle pomalu vrací barva do tváře, neskutečně se mi ulevuje. Nechávám se Isabelu soustředit a odstupuju od lůžka. Až teď si všímám Nicole, která sedí opřená o zeď, v rukou stále pevně třímá truhličku a s vytřeštěnýma očima hledí na Rochelle. Sedám si naproti ní a pokládám jí ruku na rameno.
"V pořádku?"
Zamrká a nepatrně přikyvuje. "Rochelle mě jen vyděsila. Nic víc," pronáší šepotem a trhaně se nadechuje. "Hlavně že bude v pořádku."
Sedám si vedle ní a taky se opřu o stěnu. Nicole mi do rukou podává truhlu. "To nebyli lidi z Řádu, co na nás zaútočili, viď?"
"Určitě ne. Byli až moc zaskočení tím, že jsem na ně použil schopnosti."
"Proč nás chtěli zabít?"
Krčím rameny a chvíli mlčím. "Asi měli za úkol živel chránit. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Ani nechápu, kde se tam najednou vzali. Přišli úplně neslyšně. Skoro jako by se tam objevili, co jsem začal hýbat tím kamenem."
Nicole chvíli mlčí a pohledem znovu zaloudí k lůžku, na kterém leží Rochelle. "Matte, jen mi neříkej, že se nás na každé výpravě někdo pokusí zabít."
Do hlavy se mi znovu dere vzpomínka na Isabelino vidění, kde mezi těmi všemi zraněnými přáteli viděla i Nicole, jak ji Ellathea probodává mečem. Zhluboka se nadechuju a jen kroutím hlavou. "To nevím," zalžu jí.
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 29. března 2015 v 12:21 | Reagovat

Ou, skvělá výprava, jen jsem se modlila ať Rochelle přežije :D ale je to v cajku, jak já se těším na další výpravy :)

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 29. března 2015 v 12:47 | Reagovat

[1]: Děkuju :D To by bylo docela krutý ode mě, kdybych jí oživila a zase zabila, co? :D

3 Lenka Lenka | 29. března 2015 v 12:49 | Reagovat

No právě :D

4 Briella Briella | 29. března 2015 v 13:09 | Reagovat

Nice, ještěže to Rochelle přežila. Bylo by to už strašný po druhý umřít. Už se těším na další výpravu za živly. Hádám ze jsi pro ně připravila v minulosti překvapení... :-)

5 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 29. března 2015 v 14:16 | Reagovat

To ano, Egypt bude taky zajímavý :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama