30. Kapitola

27. března 2015 v 16:13 | Nancy |  Kapitoly

Matt


"Já jsem ti říkala, že je to blbost čekat, ty jeden idiote!"
Bez přestání stlačuju Nicolinu hruď a snažím se rozpumpovat její srdce. "Isabelo, moc mi nepomáháš! Teď," dávám Jimmymu znamení a ten se k Nicole hned sklání a poskytuje jí dýchání z úst do úst.
Neriah s Dillonem sedí hned u Nicoliny hlavy a ostatní nad námi stojí nebo nervózně kolem přecházejí. Neriah se řinou slzy z očí. "Bože, ona se neprobírá!"
"Matte, nepřestávej. Dělej!" naléhá na mě Dillon se strachem v očích.
"No tak, Nicole. Prober se. Dýchej. Dýchej!" Už mi docházejí síly, ale snažím se nepolevovat. Ignoruju i silný mráz, který prostupuje mým promočeným oblečením a kůží. Plaval jsem pro Nicole do jezera, když se z vody nevynořovala. Byla ještě k tomu daleko od břehu a musel jsem odstranit led z cesty.
"Nedýchá," pronáší Isabela a taky jí začínají téct slzy. "Ona… Ona se utopila."
Při těchto slovech na chvíli přestávám s oživováním a zvedám k Isabele vyděšený pohled. Vím, kam směřuje. Viděla ji topit se. Ale potom ji přece ve vizi viděla i podruhé. I když v té vizi Nicole také zemřela.
"Ne, vrátí se!" Dillon mě prudce odstrkuje stranou a pokračuje v oživování místo mě.
"Je pozdě," kroutí Isabela hlavou a dává se do breku.
"Není! Nesmí! Nicole, no tak!"
"Dillone-," ozývá se i Arkarian.
"Ne, nenechám ji zemřít! Oživíme ji, určitě."
"Dillone, nedýchá už skoro deset minut," pronáší Jimmy a lítostivě kroutí hlavou.
Dillon přestává stlačovat Nicolin hrudník a s vytřeštěným pohledem jí hledí do tváře. Pak prudce kouká z jednoho na druhého a nakonec se zastavuje u mě. "Ne, prosím. Matte! Musíš něco udělat! Použij svoje schopnosti!"
Bezradně kroutím hlavou a koukám na Nicolin chladný obličej. "Já… Já nemám co udělat."

"Ne. To přece… To nejde. Nemůže být mrtvá!"
Všichni utichli, i Dillon. Jen nevěřícně a bezmocně koukáme na ležící Nicole před námi. Co to tedy mělo za význam? Nedozvěděli jsme se nic a ještě k tomu jsme ztratili Nicole. Co jsme udělali špatně?
S bezmocným pohledem zvedám hlavu k měsíci. Stín ho za chvíli zakryje úplně.
Přesně v ten okamžik se skrz Nicolino hrdlo dere prudký a hlasitý nádech, rychle otevírá oči a svižně si sedá, jako by se zrovna probudila z nějakého zlého snu. Nikdo z nás tohle nečekal a všichni úlekem o kus ustupujeme a slyším i vyděšené výkřiky. Patřil ten jeden i k mým ústům nebo se mi to jen zdálo?
"Nicole!" vykřikuje několik z nás najednou a hned na to se parkem rozléhá náš radostný a úlevný smích. Dillon, Neriah a Isabela se k ní dostávají jako první a jeden přes druhého ji objímají. Nicole očividně nechápe, co se děje a pokouší se je od sebe aspoň trochu odstrčit, ale marně.
"Ty jsi živá!"
"My už mysleli, že ses utopila."
"O čem to mluvíte?"
Konečně ji pouští a Nicole si s bolestným úšklebkem masíruje hrudník. "Au, co to-? Co se stalo?" Rozhlíží se po jezeře s částečně odstraněným ledem, po místě, na kterém sedí, kde jsem schopností nechal roztát sníh, pak i na moje mokré oblečení a vlasy a vyvaluje na nás oči. "Vy jste mi dávali první pomoc?"
Odpovědi se hned ujímá Dillon: "Mysleli jsme, že jsi mrtvá," opakuje. "Propadla ses do vody a nevynořovala ses. Tak pro tebe Matt plaval."
"Už jsme to i vzdali. Nedýchala jsi deset minut," doplňuje ho Isabela.
Nicole si stále přejíždí rukou po hrudníku a pobaveně do toho kroutí hlavou. "Bože. Taky nás ta věštba mohla upozornit, jakým způsobem se vyvolený ty potřebné informace dozví, co?" vesele se na nás zazubí a je to moc krásný pohled.
Hned se přesouváme do tepla do sálů a Nicole nám vše pečlivě a pomalu vypráví. Zapisuju si, v jakých letech jednotlivé živly máme najít, a divím se, až kam daleko do historie budeme muset jít. Říká nám, jaké zkázy hrozí, pokud nějaký živel Ellathea dostane a ani se nezapomíná zmiňovat, že o tom křišťálovém předmětu, který by dokázal znásobit sílu živlů nebo je zničit, Alex nic nevěděl. Takže nám nezbývá nic, než všechny živly najít.
"Pokud jsi viděla opravdu hořet Athény," ozývá se Arkarian přemýšlivě, "tak ty živly mají větší moc, než jsem si dokázal představit. Normálně by se Ellathea ani Lathenie nedokázala se svými schopnostmi do Athén dostat. Ale jestli to živly dokážou, musíme je za každou cenu nalézt my."
Všichni na jeho slova souhlasně přikyvujeme. Pak se k Nicole stáčí Ethan: "Jak vypadal ten znak živlů?"
"Matte, půjčíš mi papír a tužku?"
S přikývnutím před ní pokládám čistý papír a podávám jí tužku do ruky. Nicole hned začíná kreslit a všichni jí zvědavě koukáme pod ruce.
"Byli to tři hadi. Takhle k sobě zkroucení," místo hadů kreslí jen schematické oblouky. "Uprostřed měli hlavy a ocasy. A na každém jejich hřbetu něco bylo. Tady nahoře bylo slunce. Napravo svět a nalevo měsíc. Asi takhle," ještě dokresluje pár čar a s nakloněnou hlavou si obrázek prohlíží. "Tohle je hodně zjednodušené. Ale takhle nějak vypadal."
"Pro představu to bohatě stačí," přikyvuje Arkarian.
"Alex říkal, že živly a cokoliv s nimi spojené by měly tenhle znak vlastnit. Tak jednoduše poznáme, že máme v ruce správnou věc."
"A víc detailů ohledně výprav neříkal, že?" ujišťuju se ještě při pohledu na pár bodů zapsaných v mém notesu.
Nicole kroutí hlavou. "Ne. Ani jak je přesně máme najít, nebo jestli se v tu dobu, co tam budeme, nebude zrovna něco dít. Nic. Jen to, co jsem vám řekla."
"Budou to asi těžké výpravy s tím málem informací, co máme. Ale risknout to musíme. Hodně by nám měly pomoct Rochelliny ruce, které by mohly živel najít zaznamenáním jejich síly. A navigovat nás jako kompas k severu."
Rochelle na má slova přikyvuje, a když k tomu nic neříká, bere si slovo Isabela: "Nicole, tu věštkyni, o které ti Alex říkal, jsi nepotkala?"
"Ne, ani mi nic víc o ní neříkal. Jen to, že předpověděla i tu Věštbu o vás."
"Jak je to vůbec možné?" s touto otázkou se Isabela směřuje hlavně na Arkariana. "Byla přece předpovězena po dlouhá staletí, tak jak se mohla ta věštkyně z ničeho nic znovu objevit a předpovědět další věštbu?"
Arkarian nejistě krčí rameny. "To netuším. Ani jsem nevěděl, že věštbu o Vyvolených přednesla nějaká věštkyně. Mám pochyby, jestli ta žena je vůbec skutečná."
"Jak to myslíš?" nechápe Ethan.
"Přinesla nám dvě věštby s odstupem několika stovek let a mezi tou dobou o ní nikdo nikdy neslyšel."
"Alex ji prý viděl," připomíná Nicole.
"Ve světě duší. Isabela ji spatřila jen skrze své vize, které jí zřejmě vyvolala sama, ale může se jednat jen o jakýsi přízrak, který se objevuje, jen když je ho třeba. Je tu a zároveň není. Sleduje chod světa, ale nikdo o ní neví. Zjeví se jen lidem, kteří můžou její předpovědi předat dál a pomoct světu."
Chvíli je ticho, jak nad Arkarianovými slovy přemýšlíme. Pak ho přerušuje Shaun: "Ať je to kdokoliv, bude spíš naší straně. Kdyby nechtěla světu pomoct, asi by s námi své věštby ani nesdílela."
"Anebo je nestranná a dělá jen svou práci," krčí Ethan rameny a hned na to zívá.
Krátce kouknu na hodinky a rozhoduju se, že tuhle poradu už ukončím. "Otec a Tribunál budou chtít vědět, co jsme se dozvěděli. Půjdu jim to vylíčit a dám vám potom vědět, kdo se vydá na první výpravu do Mezopotámie. Teď už je pozdě a Nicole nám vše řekla. Běžte spát."
Všichni se pomalu zvedají a s loučením vycházejí ze sálů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama