27. Kapitola

24. března 2015 v 17:08 | Nancy |  Kapitoly
Nooo tak jo, tak zde máte další, ÚTERNÍ kapitolu ;)

Matt


Sedíme s Nicole na žíněnce v tureckém sedu a držíme se za ruce. Nicole se snaží soustředit na svou schopnost a já ji jen pozoruju a trpělivě čekám. Zkouší mi předat část své energie, ale za ty dvě hodiny se jí to zatím nepovedlo ani trochu. Vidím na ní, že už z toho začíná být nesvá a přestává se kvůli tomu plně soustředit.
Zrovna teď si všímám, jak nepatrně kroutí hlavou, ve které se jí začínají honit všemožné nadávky. Nechrání si myšlenky, ale začíná se jim věnovat mnohem víc než schopnosti.
"Nicole."
"Neruš, soustředím se."
Pobaveně se usměju a zkouším ji tedy ještě chvíli nechat. Jakmile ale v hlavě znovu začíná nadávat, pouštím její ruce a lusknu jí před obličejem.
Nicole jen hluboce zaúpí. "Já se na to můžu-."
"Klid, až moc se začínáš soustředit na to, že ti to nejde. To ti k ničemu nepomáhá."
"Ale vždyť mi to vážně nejde. Já začínám mít pochyby, že to nějaká schopnost vůbec byla."
"To jsi říkala i minule o elasticitě, pamatuješ?"
Povzdychne si a promne si spánky. "Tak znovu. Co mám teda udělat? Na co se soustředím?"
"Na to, abys mi předala část své energie. Ale zkusíme, jestli ti nepůjde líp mi trochu energie odebrat. Mohlo by ti to i prospět."
"Tak dobře."
Znovu se chytáme za ruce, Nicole zavírá oči a s hlubokým nádechem se začíná soustředit. Dlouhou chvíli se nic neděje, ale pak začínám cítit lehké brnění v dlaních. Skláním k nim zrak a pokouším se zahlédnout ty světelné žilky, které Nicole popisovala. Vidím je teprve, až když k našim rukám skloním hlavu na těsnou blízkost. Jsou tenčí než vlas a proudí z mých rukou do Nicoliných. Konečně se jí to podařilo.

Po krátké chvíli přestává a překvapeně zamrká. "Páni."
"Jak se cítíš?"
"Líp. Povedlo se mi to, že jo?" tvoří se jí na tváři úsměv a já přikyvuju. "Skvělý! Ale tentokrát mě nebolí hlava."
"To bude asi tím, že jsi energii odebírala a ne předávala. Ale ani mě hlava nebolí."
"A co by se stalo, kdybych někomu odebrala energie až moc?"
Krčím rameny. "Pravděpodobně bys ho spolehlivě a na dlouho uspala, než by energii nabral zpátky. Ale kdo ví, jak dlouho by ti to trvalo. Třeba i přijdeš na způsob, jak ten proces urychlit, ale na to se zatím nesoustřeď. Teď musíš trénovat hlavně samotný start procesu."
"Fajn. Tak braní by mi docela šlo. Teď jen ještě přijít na to předávání," pokyvuje hlavou a chytá mě za ruce.
"Neměl by v tom být takový rozdíl. Snaž se vzpomenout na to spojení, když jsi mi energii začala brát a jen proud energie obrať."
Nadechuje se a soustředí se. Po chvilce cítím, jak mi znovu bere energii. Tok se zpomaluje a pomalu mění směr zpátky do mých rukou. Jakmile Nicole přestává, lehce se zašklebí bolestí a přiloží si ruku ke spánku.
"Znovu tě rozbolela hlava?"
"Jo. Ale už to pomalu mizí. Myslíš, že mě bude bolet hlava pokaždé, když někomu energii předám?"
"To nevím. Je dost možné, že až budeš schopna brát nebo předávat energii automaticky bez nějakého velkého soustředění, tak by se ty bolesti mohly aspoň zmírnit."
"Doufám. Je to trochu nepříjemný," pousmála se.
"Budeme to střídat. Prvně si energii odebereš a pak zase vrátíš. Zkusíme to už jen párkrát, ať to tolik nepřeženeš a neudělá se ti špatně. Šetři se, nemusíš energie odebírat moc. Stačí vždycky jen trošku. Hlavní teď je, aby ses naučila, jak vůbec začít. Délku soustředění zkusíme jindy."
"Dobrá," přikyvuje, chytá mě za ruce a soustředí se. Už jí přestává dělat problém svou schopnost vůbec najít a použít ji. S tím mi dělá radost. Bude potřebovat jen pár dní na to, aby se ji naučila plně používat. Pak se budeme moct dále věnovat jejímu bojovému umění, elasticitě a rychlému zraku.
"Matte!" ozývá se mi najednou Isabelin hlas v hlavě.
Takřka současně se v místnosti objevuje Arkarian. "Matte, Isabela má-."
"Vidění. Já vím, cítím to." Pouštím Nicole ruce a zvedám se rychle na nohy. Nedochází mi, že se Nicole přitom stále soustředila na předávání energie a teď se pevně chytá za hlavu. Zpátky se k ní skláním. "Promiň, Nicole. Jsi v pořádku?"
"Jo, dobrý. To přestane. Jdi za Isabelou, rychle."
"Počkej tu. Já se vrátím," říkám, věnuju ještě jeden pohled Arkarianovi a pak se pomocí křídel přenáším domů.
Isabela leží na zemi ve svém pokoji a Jimmy u ní sedí. Hned si sedám vedle něj, pokládám Isabele ruku na rameno a čekám, až její vidění přestane. Trvá docela dlouho. Pak se Isabela konečně uvolňuje.
Nakláním se k ní. "Isabelo?"
Nevím, co se děje, ale najednou se choulí do klubíčka a začíná tiše plakat. Nechápavě si s Jimmym vyměňujeme starostlivé pohledy.
"Isabelo, no tak klid. Už je to pryč. Co jsi viděla?"
Pomáháme jí si sednout a Jimmy jí podává kapesník. Isabela se snaží uklidnit a stírá si slzy. "Bylo… Bylo toho hrozně moc. Tolik lidí," kroutí hlavou.
"Co byli zač?"
"Byli jste to vy. Viděla jsem snad každého z vás v kaluži krve, nebo jste umírali," zhluboka se nadechuje a na chvíli schovává tvář do dlaní.
Zaraženě na ni koukám a pak ji beru kolem ramen. "Popiš mi, co všechno jsi viděla. Vím, že se ti o tom nechce mluvit, ale musíš mi to říct."
Spouští dlaně ke kolenům a nepatrně přikyvuje. "Prvně jsem viděla Nicole. Byla tma a topila se. Pak se obraz změnil, přede mnou byla Rochelle a silně krvácela ze zad i z břicha. Pak jsi tam byl ty, Jimmy," přesouvá k němu pohled, "ale kromě velké kaluže krve jsem si ničeho nestačila všimnout. Potom… Potom Arkarian," krátce zavírá oči, aby zadržela slzy. "Byl v bezvědomí, slabý a hrozně studený. Viděla jsem i zraněného Ethana a Neriah a i tebe, Matte. A pak se výjev celý změnil. Stáli jsme všichni ozbrojeni proti Ellathee a její velké armádě. Měla obrovskou převahu. Pak jsem viděla bitvu a Nicole bojovala proti Ellathee. Jenže Ellathea ji zabila."
Hledím jí do očí a vzpomínám, když takhle viděla zemřít Rochelle, vyplnilo se to. Ale teď měla těch vizí tolik a já nevím, co to mohlo znamenat. To všichni, které jmenovala, budou kvůli něčemu tak vážně zranění nebo doopravdy zemřou? A jak tomu vůbec máme zabránit?
Isabela je z toho hrozně vyděšená a mně to nutí ji k sobě přitisknout blíž. "Jen klid. To bude dobré."
"Co když se to všechno zase vyplní, Matte?"
"To nedopustíme. Přijdeme na to, jak se všem těm výjevům vyhnout nebo jim zabránit. Uvidíš."
Nejistě přikyvuje a přistihuju se, že ani já si nejsem svými slovy úplně jistý.
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 24. března 2015 v 18:06 | Reagovat

Super!! Nemohla jsem se dočkat :D a tahle kapitola stála za to (si ten den počkat). Těším se nebot to bude ještě zajííímavé :D

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 24. března 2015 v 18:14 | Reagovat

To si piš, že bude. A ani nevíš jak! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama