24. Kapitola

20. března 2015 v 11:08 | Nancy |  Kapitoly

Matt


Svolal jsem na dnešní odpoledne poradu v sálech a znovu všechny upozornil, ať tam nechodí sami. Dal jsem Nicole vědět předem, že se pro ni s Neriah stavíme a půjdeme spolu. Zrovna čekáme před jejím domem a Nicole z něj po chvíli vychází.
Přechází k nám a s lehkým statečným úsměvem nás zdraví. "Ahoj."
Oba její úsměv rádi vidíme a oplácíme jí ho. Ale jak já, tak Neriah se raději neptáme, jak to u nich doma vypadá, aby aspoň někdy na to nemyslela. Hádám, že se doma asi těžko soustředí na něco jiného, než na ten zármutek, který u nich panuje.
Vcházíme do parku a před námi jsou ve sněhu vyšlapané jasné stopy od ostatních. Vím, že my jsme poslední, takže se držím kousek za děvčaty a stopy za námi zahlazuji.
"Matte, můžu na tebe mluvit?" stáčí se ke mně Nicole.
Zvedám k ní pohled a myslí za sebou stále uhlazuju cestu. "Hmm, povídej."
Zhluboka se nadechuje. "Včera se u mě objevil Jeff."
"Cože?" divíme se s Neriah nastejno.
Nicole přikyvuje. "Jo. Vypadal hrozně ztrápeně a vyčerpaně, ale… Byl to zase on. Nebyl zlý, jako posledně. A přišel mi to vysvětlit." Zastavuje se přede mnou. "Matte, jeho rodinu opravdu unesla Ellathea. A Jeffovi nějakým způsobem hrozně ubližuje, jde to na něm poznat na první pohled. Musíme mu nějak pomoct."
Beru ji kolem ramen a pokračuju s ní v chůzi. "Říkal ti, kde jeho rodinu drží?"
Vrtí hlavou. "Nechtěl mi to říct. Bál se. Prý už tak bude mít průšvih, že za mnou přišel."
"Jestli mu máme pomoct, potřebujeme nějakou informaci, která by nám aspoň v něčem napověděla, kde je hledat, nebo jak vůbec začít."
Nicole se zadívá před sebe a usilovně přemýšlí. "Byl opatrný v tom, co mi říkal. Ellathea asi má jednoduchý způsob, jak se od něj cokoliv dozvědět. Ostatně jestli ho ona nebo ta zrzavá holka nějak ovládá, přesně jak to vypadalo tehdy ve škole, tak se ho stačí jen zeptat a on jim všechno poví."

Vcházíme do sálů a před dveřmi do místnosti, kde už ostatní čekají, se přede mnou Nicole znovu zastavuje. Chytá mě za paže a zvedá ke mně prosebný pohled. "Matte, já mu slíbila, že mu pomůžeme. Musí být nějaký způsob, jak ho i jeho rodinu najít a zachránit."
"Moc rád bych jim pomohl, Nicole. Ale s tím, jak málo toho víme, budeme potřebovat víc času, než zjistíme, co je třeba. Ale slibuju ti, že udělám, co budu moct, abych je našel."
Věnuje mi důvěřivý úsměv, přikývne a pak společně vcházíme za ostatními. Nicole si sedá na volné místo a já u své židle zůstávám stát. Kontroluju, jestli tu jsme všichni a pokývnutím hlavy je zdravím. "Díky, že jste přišli. Doufám, že nikdo z vás neměl nějaké problémy na cestě sem." Všichni kroutí hlavami, tak pokračuju: "To je dobře. Kdo může za ten sníh, to vám asi všem došlo. Ale kvůli tomu tu nejsme. Jde o věštbu, kterou Isabela dostala."
"Přišli jste na její význam?" zajímá se Ethan.
"Ne tak docela. Jde o to, že věštba mluví o zatmění měsíce, které nastane od pátku za týden. V ten den se nám teprve ukáže, kdo je tím vyvoleným, či tou nevinnou duší a jaké zkázy světu hrozí. Dohledali jsme se ale možnosti, co může znamenat vánek, moře, jiskra a písek," na chvíli umlkám, zvedám před sebou dlaně vzhůru a po vteřině se mi v nich objevuje stará velká kniha, potažená tmavou hnědou kůží. Pokládám ji na stůl a otáčím zažloutlými, křehkými stránkami. "Může se jednat o živly. Je to prastará, zapomenutá, ale velmi mocná magie. Každý živel vlastní obrovskou moc a společně dohromady dokážou vytvořit nový svět i nový život. Ale stejně tak dokážou světy jednoduše zničit," skláním zrak ke knize a začínám číst: "Země, oheň, voda a vzduch. Živelné síly, s jejichž mocí se nedá srovnat takřka nic. Jsou to nejmocnější zbraně propojené s přírodou v celém vesmíru. Díky jejich moci se narodilo několik světů, ale živelná síla dokáže světy i pohřbít. Jedinec, jenž by snad mohl živly vlastnit, by se stal nejmocnějším pánem všech dob, tvůrcem životů, králem světů, avšak obyčejný smrtelník nikdy nevztáhne ruku k této síle, neboť by sám zaplatil životem. Ovládat magické síly živlů je hoden pouze člověk, jemuž je souzeno být nesmrtelným. Zrádná moc, která se v živlech skrývá, je však i pro něj nebezpečná, neboť může podlehnout touze, jež ho při doteku s živlem omámí, a sama ho ovládne," dokončuju a prohlížím si tváře ostatních.
Jako první se ozývá Jimmy: "Když je to tak mocná magie, jak je možné, že se o ní neví?"
"Tato knížka je z celé Athénské knihovny zřejmě jediná, která se o živlech zmiňuje. Nic se nenašlo ani ve starých vzácných svitcích pergamenů a papyrusů. Je dost možné, že právě kvůli tomu, že jsou živly tak mocnou zbraní, je někdo ukryl a pokusil se zničit veškeré záznamy o nich, aby je už nikdy nikdo nenašel."
"Takže se neví, kde jsou ukryté," ujišťuje se Arkarian.
"Ne," kroutím hlavou. "Ale pokud se opravdu o tyto živly jedná i ve věštbě, budeme je muset najít my. Protože v rukou Ellathey by rozhodně nebyly předměty pro vznik nových světů a životů. Využila by je jako zbraně proti nám a lidstvu, utvořila by si svět podle vlastních představ a vládla by mu. Přesně jak nás věštba upozorňuje: Pokud je ovládne ruka zla, Země je odsouzena k věčné temnotě."
"Konec je blízko," doplňuje mě Isabela a zdá se mi, že jsem v jejím hlase zaslechl záchvěv strachu. "Co tím je přesně myšleno? Předpovídá ta věštba snad skutečně konec světa? Ví, že živly, nebo o cokoliv se tam jedná, padnou do rukou zla?"
"Ellathea je nesmrtelná. Je jediná z Řádu, kdo živly skutečně může ovládnout," poznamenává Ethan. "My na své straně máme tři nesmrtelné. Dartemise, Matta a Neriah. Měli bychom mít větší šanci je najít a před Ellatheou ukrýt tam, kam její moc nedosáhne."
Všichni souhlasně přikyvují.
"Knížka se zmiňuje ještě o jedné věci," poutám na sebe zase pozornost a hledám správný odstavec. "Vesmír si ve všem udržuje rovnováhu. A živly nejsou výjimkou. Existuje křišťálový předmět, který sám o sobě nemá žádnou moc, ale pokud se spojí s živly, dokáže jejich sílu výrazně znásobit nebo je navždy zničit."
"Víc se o tom nepíše?" ozývá se Dillon.
"Ne, bohužel. S tím předmětem bychom měli aspoň malou jistotu, pokud by se Ellathee podařilo najít nějaký živel dřív, že ho případně můžeme zničit. Musíme jen doufat, že se o něm dozvíme víc v den zatmění měsíce."
"A jestli ne?" ptá se Rochelle.
"Budeme muset spoléhat jen na naše dovednosti a rychlost, abychom všechny živly našli dřív, než Ellathea."
Na chvíli kolem stolu panuje přemýšlivé ticho, které pak přerušuje Ethan. "A co ten vyvolený? Máme vůbec jistotu, že to bude někdo z nás?"
Krátce nad odpovědí přemýšlím. "Ta věštba se dostala k nám. Pokud ta věštkyně, kterou Isabela viděla, byla skutečná, spojila se s Isabelou záměrně, aby nám tuto zprávu mohla vyřídit. Ať už tím vyvoleným bude někdo z nás nebo ne, to, že jsme věštbu obdrželi zrovna my, má nějaký důvod. Svět a lidstvo je v ohrožení víc než kdy jindy. A my ho máme za úkol ochránit."
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 20. března 2015 v 16:30 | Reagovat

Joo!! Ochraňovat svět??? To se mi líbí. Doufam,ze pujde pomoctjJeffovi :) jinak zase skvely dil, tesim se na dalsi ;)

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 20. března 2015 v 17:40 | Reagovat

[1]: :D Tak to je dobře!! :D Děkuji, jdu zrovna přidat další kapitolu jako součást slavnostního bonusu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama