22. Kapitola

16. března 2015 v 8:57 | Nancy |  Kapitoly

Matt


Probouzím se a hned se tupě zahledím do stropu nad sebou. Na krátkou chvíli si říkám, jestli včerejší den nebyl jen zlý sen a popravdě si nic nepřeju víc. Všechny vzpomínky jsou ale jasné a já s těžkým povzdechem oči na chvíli zase zavírám. Pak si sedám, spouštím nohy na zem a masíruju si čelo a spánky. Vůbec nevím, jak mám tento den začít.
"Matte," slyším tlumené Isabelino volání z chodby. Teď prudce klepe na dveře mého pokoje a hned vchází dovnitř. "Matte! Dobře, že jsi vzhůru. Tohle musíš vidět."
Dřív, než stačím cokoliv říct, Isabela roztahuje závěsy u oken a táhne mě k nim. Pohled ven mi vyráží dech.
"No nádhera," pronáším ironicky při pohledu na dvaceticentimetrovou vrstvu sněhu na parapetu. Otevírám okno, shazuju sníh a koukám ven do ulice. Všechno je zasypané sněhem a popravdě mi dělá problém rozeznat silnici od chodníku.
"Tebe v noci ta bouřka nevzbudila?" ptá se mě Isabela.
"Ne, vůbec," kroutím hlavou.
"Hrozně se blýskalo. Myslela jsem, že oslepnu. A foukal strašný vítr."
"Ellathea se už očividně dozvěděla, že jsme jí unikli." Zavírám okno a stále koukám ven.
"Proč ale znovu sníh?"
Krčím rameny. "Brzy začne léto a ona dokázala způsobit zimu. Zachvacuje na Zemi chaos a upozorňuje celý svět, že se děje něco velkého, nad čím lidé nemají moc. Víceméně Organizaci tímhle ponižuje. Stačilo jednou zasáhnout, aby začala paniku a my s tím nic neudělali. Lidé teď mají strach."
"Tribunál to přece jen tak nenechá. Určitě něco vymyslí že, Matte?" Pevně mi hledí do tváře a vidím jí na očích, jak doufá, že jí její domněnku potvrdím.
"Aspoň v to doufám." Možná to neznělo moc přesvědčivě, ale nejsem si odpovědí vůbec jistý.
Scházíme do kuchyně na snídani, odkud z rádia běží ranní zprávy. Máma s Jimmym sedí u stolu a s hlavou stočenou k rádiu poslouchají.

"Pluhy ze všech měst se z veškerých sil snaží odstranit sníh ze silnic. Hned z rána je nám hlášeno plno dopravních nehod, které blokují už tak zacpané vozovky. Nehody si bohužel vzaly i pár lidských životů. Velké problémy způsobil sníh na železničních tratích. Některé vlaky hlásí až tříhodinová zpoždění a s podobným problémem se potýkají i letiště, kde zpoždění letadel může trvat i den. Máme také zprávy o zavřených továrnách a školách…"
"To je hrůza," pronáší máma zírající na rádio. "Co je tohle za blázinec?"
Já, Isabela i Jimmy si vzájemně vyměňujeme pohledy. Jediná mamka neví, co za tím skutečně stojí a ani jí to nemůžeme říct. Všichni ostatní lidé se musí tvářit asi podobně jako ona, když tyhle zprávy slyší a hlavně když se podívají z okna.
Po snídani se vydávám zpátky do pokoje, pro jistotu zamykám a sedám si na postel. Krátce se soustředím na meditaci a po chvíli se v hlavě ocitám v jedné z místností Dartemisova paláce, kde jsme většinou pobývali v době mého výcviku. Nejsem tam skutečně, je to jen představa v mé hlavě. Ale dokonalá. Vidím všechny detaily místnosti.
Netrvá dlouho a Dartemis se přede mnou zjevuje. Vytvořili jsme si toto místo v hlavě vzájemně a umožňuje nám se kdykoliv na dálku spojit, když si chceme promluvit.
"Už jsi viděl, jak to vypadá v Angel Falls?"
"Bohužel takhle zasněžené není jen Angel Falls. Sněhová bouře přes noc oběhla téměř celý jih Austrálie. Ellathea dokázala přenést ledový vichr až z Antarktidy, který zde pak spojila s bouří, kterou vytvořila. Místo deště pak začal padat sníh a kolem bouře se tvořil studený vzduch, který stále udržuje. Její schopnost ovládání počasí je větší, než jsme se domnívali."
"Co tedy uděláme? Měli bychom ten studený vzduch znovu oteplit, aby sníh roztál."
"Pokoušel jsem se Ellatheu zastavit už během bouře. Nebylo to těžké, ale jakmile zaznamenala, jak bouře slábne, přidala na síle a zasáhla blesky pár domů, které následně začaly hořet. Zkusil jsem její bouři zničit znovu, ale opět použila blesky proti jiným domům. Nechtěl jsem zapříčinit smrt dalších nevinných lidí."
"Takže jsi toho nechal," dokončuju za něj a chápavě přikývnu. Udělal bych asi to samé.
"Bylo to její jasné varování. Obávám se, že kdybychom se pokusili počasí navrátit do normálu, přineslo by to jen další oběti. To nemůžeme riskovat."
Kroutím hlavou a pokouším se něco vymyslet. Ale nenapadá mě, jak nad Ellatheou vyzrát, aniž by jedinou myšlenkou nezabila další nevinné lidi. "Takže to prostě necháme být? To přece nejde."
"Prozatím. Alespoň do doby, dokud se nám neprojeví obsah Isabeliny věštby."
To mě trochu překvapuje a přemýšlivě se zamračím. Rychle si vybavuju krátký text: V den úplného zatmění luny spatří vyvolený světlo na cestě k nevinné duši, jež mu prozradí dávné tajemství bohů a předpoví zkázy, které nastanou, pokud vánek, moře, jiskra a písek nepadnou do rukou dobra. Pokud je ovládne ruka zla, Země je odsouzena k věčné temnotě. Konec je blízko.
Otec pokračuje: "Zatmění měsíce bude brzy a to za necelé dva týdny. V ten den se dozvíme, kdo je tím vyvoleným a jaké zkázy má věštba namysli."
"A co myslíš, že je ten vánek, moře, jiskra a písek?"
"Vánek jako vítr. Moře jako voda. Jiskra jako oheň a písek jako země. Jsou to živly naší planety. Ovšem není jisté, jak bylo přesně myšleno, že je ruka zla - tedy Řád nebo přímo Ellathea - může ovládnout. Tribunál už se snaží přijít na nějakou stopu."
"Ale ať už se jedná o cokoliv, budeme to muset najít dřív, než Ellathea. A tím nad ní možná budeme moct i vyhrát."
Otec souhlasně přikyvuje. "Ano. Takže nám nyní nezbývá nic, než čekat, až nastane zatmění měsíce. A budeme vědět víc." Krátce umlká a pak mění téma. "Jak je na tom Nicole?"
S povzdechem krčí rameny. "Naposledy jsem ji viděl včera večer těsně před tím, než domů přišli její rodiče. Hrozně se jejich příchodu bála. Viní se za Alexovu smrt."
"Spousta lidí by se dokázalo za něco takového vinit, kdyby byli na jejím místě. Nesmí být ale na sebe tak přísná. Pokud si Nicole bude klást vinu na srdce i dál, může to na ní zanechat psychické problémy. Musíš se pokusit ji přivést na jiné myšlenky."
"Já bych rád, ale jak?"
"Pokračujte ve výcviku. Říkal jsi, že ze své schopnosti začínala být už přímo nadšená a že ji cvičení s ní bavilo. Teď ještě dostala nové schopnosti od Tribunálu, které má možnost také zkoumat a rozvíjet. To děvče nepotřebuje nic víc, než společnost a něco, čemu se může věnovat, aby se neutápěla ve smutku."
Souhlasně přikyvuju. To snad nebude problém. "Dobrá. Děkuju."
"Hodně štěstí, Matthew," daruje mi povzbudivý úsměv a po krátkém okamžiku s hlubokým nádechem otevírám oči.
 


Komentáře

1 Briella Briella | 16. března 2015 v 15:55 | Reagovat

Ani nevím, co mám psát za komentáře. Překvapuje mě jen to, že Ellathea to zjistila až o tolik později... myslela jsem, že to bude téměř okamžitě. No a Nicole a Dillon... nemůžu se dočkat pokračování, kde se vyskytují ti dva.

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:51 | Reagovat

[1]: Já tě samozřejmě nenutím je psát :D
No ono to nebylo až o tolik později, možná jen pár hodin. Byla si jistá tím, že jí neuprchnou, takže se nebála je tam na nějakou chvíli nechat samotný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama