20. Kapitola

12. března 2015 v 12:45 | Nancy |  Kapitoly

Matt


"Matte," probouzí mě Isabelin hlas a hned na to cítím její dlaň na tváři. Otevírám oči a spatřím před sebou její tvář. Lehce se na mě usměje. "Už jsi v pořádku."
"Vítej zpátky," plácá mě Ethan po hrudi.
Uvědomuju si, že stále ležím venku na mokré zemi, kam nás Neriah přemístila z Ellatheina světa. Pomalu si sedám a rukou zajedu k místu, odkud jsem krvácel. Po zranění nejsou ani památky. Zvedám hlavu k Isabele a hned ji beru do náruče.
"Jsi úžasná. Děkuju."
"Přece bych tě nenechala umřít," pronese potichu a mně v tu chvíli dochází další věc.
Odtahuju Isabelu a pohled zaměřím na Dillona s Nicole kousek od nás. Klečí oba na zemi a Dillon Nicole drží v náručí. Ta nepřítomným pohledem hledí před sebe a z očí jí tiše tečou slzy. Pohled na ni mě až děsí. Je v šoku, téměř vypadá, jako by přišla o rozum. Mám i pochyby, jestli si vůbec všímá, že na ni koukám, i když se její vytřeštěný pohled směřuje jen kousek od mých očí.
Starostlivě si vyměňuju pohled s Dillonem a pak vyhledávám Neriah, ale nevidím ji tu. "Kde je Neriah?"
Ethan mi odpovídá v myšlenkách. Šla hledat Alexe. Snažila se ho prý přenést s námi, i když byl od nás daleko.
Krátce se rozhlédnu kolem sebe a pak se znovu otáčím k Dillonovi. "Dillone, vezmi Nicole k Arkarianovi a počkejte na nás."
Přikyvuje, zvedá se s Nicole a vede ji pryč. Nicole nijak neprotestuje a jde beze slova s ním. Já se pak zvedám na nohy. "Kam šla?"
"Ona," krátce se zarazí, protože ví, že ta odpověď se mi líbit nebude, "ona se pro něj vrátila."
"Cože?!"

"Já jsem ji chtěl zarazit, ale nedala se přemluvit, tak jsem jí říkal, ať mě tam přenese s ní, ale neudělala to. Prý se hned promění v sovu, aby Alexe v té tmě našla."
Rozhlížím se kolem sebe, jako bych doufal, že Neriah zahlédnu, a nervózně si prohrábnu vlasy. "Co jí to napadlo, proboha? Jak se tam mohla vydávat sama?"
Isabela se mě pokouší uklidnit, i když na ní vidím, jak si svými slovy není jistá. "Nic se jí nestane, Matte. Určitě. Věděla, co je to za riziko a nějak se podle toho zařídila. Když chce, může přece uletět, nebo rychle utéct jako šelma."
"To já taky a stejně jsem ti málem zemřel pod rukama."
"Matte," stoupá si těsně ke mně, chytá mě za paže a hledí mi do očí. "Bude v pořádku. Uvidíš."
Nadechuju se k odpovědi, ale zaráží mě záchvěv silné energie, která se kolem nás začíná tvořit. Hned mi dochází, že se znovu otevírá průrva mezi světy, tak beru Isabelu za paži a vedu ji stranou. Ethan nás hned napodobuje. Po chvíli se před námi Neriah zjevuje a na zem pokládá Alexovo tělo.
Rozbíháme se k nim. Isabela hned kleká na zem k Alexovi, aby zjistila, jestli mu ještě může pomoct, a já beru Neriah za ramena a natáčím si ji prudce k sobě. "Co tě to napadlo? Proč ses tam vydávala sama?"
"Musela jsem se pro něj vrátit. Doufala jsem, že mu ještě pomůžeme."
"Bylo to strašně nebezpečné! Co kdybys tam zůstala?"
"Matte-."
"Už to víckrát nedělej!"
"Proč na mě tak křičíš?" ptá se mě se slzami v očích a vytrhává se mi ze sevření.
Mě to nutí zmírnit můj tón hlasu a z plic se mi dere hluboký povzdech. "Protože jsi mě vyděsila, kruci. Měl jsem o tebe strach. Ellathea tě mohla jednoduše zajmout, když jsi tam byla sama a nikdo z nás by ti nebyl schopen pomoct. Pokud by tě rovnou nezabila dokonce."
Neriah lehce vydechne a v mžiku se mi ocitá v náručí. Pevně ji k sobě tisknu a ona mě hladí po zádech. "Promiň, Matte. Já jsem ho tam ale nemohla nechat. A každá vteřina byla drahá, pokud-," zadrhává se, odtahuje se ode mě a kouká na Isabelu, která klečí u Alexova těla.
Isabela s lítostivou tváří kroutí hlavou. "Tady už nic nezmůžu."
"Ach ne," pronáší Neriah tiše a z očí jí steče několik slz. "Co teď? Co s ním máme dělat?"
Bezradně kroutím hlavou a prohlížím si Alexovu mladou němou tvář. Zemřel jako nevinný. Nikdy se o našem světě neměl dozvědět a Ellathea neměla nejmenší právo tomu chlapci vzít život.
Skláním se k jeho tělu a opatrně ho beru do náruče. "Vezmu ho do Athén a uvidím, co Tribunál vymyslí. Běžte zatím za Arkarianem, já tam za chvíli taky dorazím. Ani se v Athénách nehodlám zdržet dlouho, když budu ve svém těle."
Všichni tři přikyvují a vydávají se směrem k sálům. Já v sobě hromadím síly a připravuju se na přenos. Ocitám se před palácem a hned volám otce v myšlenkách. Okamžitě se u mě zjevuje a překvapeně na mě a na Alexe hledí.
"Matthew. Co se stalo? Zaznamenali jsme otevřený průchod mezi světy."
Souhlasně přikyvuju a pokládám Alexe opatrně na zem. "Ellathea na nás nastražila past a přenesla nás do jejího světa. Očividně ale netušila, že Neriah dokáže otevřít průchod mezi světy, takže jsme uprchli."
Pohled přesouvá k Alexovi. "A kdo je ten chlapec? Co se mu stalo?"
"Alex, Nicolin bratr. Sledoval nás a Ellathea ho přenesla spolu s námi. A pak ho zabila. Všichni jsme u toho byli. I Nicole." Se svými slovy mu rovnou přehrávám celou událost v myšlenkách.
Hned ke mně stáčí trochu vyděšený pohled. "Málem tě zabila."
"Jsem v pořádku. Ale Alex ne."
Sedá si do dřepu naproti mně a s lítostivou tváří si prohlíží Alexův obličej. "Už mu nemůžeme pomoci."
"Ale co s ním teď uděláme? Jeho rodiče se musí nějak dozvědět, že je jejich syn mrtvý, ale nemůžou znát pravou příčinu jeho smrti."
"Postaráme se o to. Ty se vrať zpátky, než tvé tělo začne poznávat, že není ve své době." Bere Alexe opatrně do náruče a zvedá se s ním.
Já hned taky stojím na nohou. "Co s ním budete dělat?"
"Svolám Tribunál a něco vymyslíme."
"Půjdu s tebou, chci se zúčastnit."
"Ne, Matthew," zaráží mě hned. "Nemůžeš se tu dlouho zdržovat. Dám ti vědět, jen co se s Tribunálem rozhodneme, co udělat. Vrať se zpátky. Nicole tě potřebuje."
Myšlenka na Nicole mě opravdu zaráží v trhnutí na poradu Tribunálu a souhlasně přikyvuju hlavou. V další vteřině se ocitám přímo v Arkarianových sálech a hledám ostatní. Nacházím je v jedné místnosti s širokými pohodlnými křesly, ale nikdo kromě Nicole a Dillona v něm nesedí. Ti dva se dokonce namáčkli do jednoho. Dillon sedí na jednom kraji a Nicole se na druhém a přes Dillonovy nohy choulí do klubíčka a tiše mu pláče na rameno.
"Matte," všímá si mě Neriah jako první a já k ní hned mířím a objímám ji rukou kolem ramen.
Nicole ke mně zvedá uslzené oči. "Neriah mi řekla, že přenesla Alexe sem. Opravdu… Opravdu už nejde zachránit?"
Zhluboka se nadechuju a sedám si do dřepu před ní. Pokládám jí ruku na rameno a lítostivě kroutím hlavou. "Je mi to moc líto, Nicole. Už se nedalo nic dělat."
Lehce se jí zkřiví tvář, z očí jí steče několik dalších slz a naklání se ke mně, aby mě objala. Tisknu ji k sobě a konejšivě hladím po zádech.
"Co mám říct doma? Jak se tam vůbec můžu vrátit bez něj?"
Moc rád bych jí nějak odpověděl, kdybych věděl jak. Přesně proto jsem se chtěl řešení dozvědět co nejdřív a zúčastnit se porady v Athénách. Takhle nejsem schopen Nicole nijak pomoct. "Tribunál už hledá řešení. Vrátit Alexe ti bohužel nemůžou, ale vymyslí nějaký způsob, jak ti tuhle situaci aspoň trochu ulehčit."
Nepatně přikývne, ale nijak neodpovídá.
"Jsou tví rodiče doma?"
"Ne, přijedou až ráno. Matte, co si počnu? Je to moje vina. Jenom moje vina."
"Ne, Nicole, není to tvoje vina. Za to nemůžeš."
"Kdybych se s ním nehádala a řekla mu pravdu, mohl ještě žít."
Dillon se ke mně přidává a natáčí si Nicole k sobě. Pokládá jí ruce na tváře a nutí ji podívat se mu do očí. "Poslouchej mě, nesmíš se za to vinit. Nemohla jsi Alexovi říct pravdu, to víš moc dobře. A my zase víme, že bys nikdy nedopustila, aby se něco takového Alexovi stalo. Jedinej, kdo za to může, je Ellathea. Ne ty. Tak si to nepokládej za vinu."
"Dillone. Já nevím, co mám dělat. Nemůžu jít domů," kroutí zoufale hlavou.
"Říkala jsi, že rodiče přijedou až zítra. Teď tam nemusíš. Zůstanu tady klidně s tebou až do rána, jestli chceš. Do té doby už určitě budeme vědět, jak se Tribunál rozhodl, a uvidíme, co budeme muset udělat. Dobře?"
Přikyvuje a znovu se o něj opírá. Dillon ji dál utěšuje a hladí po vlasech. Chvíli ho pozoruju a vidím na něm, jak ho bolí, když se Nicole takhle trápí. I mě hrozně mrzí, co se stalo a sám za to trochu cítím vinu. A vidět Nicole takhle zhroucenou, když jsme se poslední týdny spolu skoro každý den jen smáli, je i pro mě těžký. Měl jsem něco udělat. Měl jsem proti Ellathee poslat ty blesky dřív než po tom, co je ona použila proti Alexovi. Energii jsem na to přece ještě měl i přes moje zranění.
"Matte," Arkarian mi jemně tiskne rameno a hledí mi do očí. Zřejmě vyčetl moje myšlenky. "Ani ty se nemáš proč vinit. Byl jsi vážně zraněný a v takovém stavu je těžké se soustředit na použití svých schopností."
"Pak jsem je ale stejně použil, ale to už bylo pozdě. Měl jsem zasáhnout dřív."
"Nemuselo by ti to vyjít a Ellathea by tě jen dorazila. Kdyby tušila, že Neriah ovládá průrvu mezi světy, udělala by to hned a se všemi z vás."
Souhlasně přikyvuju. "Asi bude zuřit, až se dozví, že jsme utekli. Nenechá to jen tak."
"Taky myslím," přitakává. "Ale zároveň se o podobnou léčku může pokusit kdykoliv znovu. Ví, jak vypadají vaše tváře. Ví, kde se přibližně pohybujete. Může se o další únos pokusit prakticky kdykoliv."
Má pravdu. Identita většiny Strážců je po bitvě prozrazena. Musíme být všichni mnohem opatrnější. "Měl bych hned svolat poradu. Nicole s Dillonem na ni nemusí, necháme je tu. Dám vědět ostatním, ať hned přijdou."
Arkarian souhlasí a já se pomocí křídel přemisťuju domů, abych dal vědět Jimmymu. Pak se na dálku zkouším spojit s Rochelle, což se mi díky její zesílené schopnosti čtení myšlenek daří. Říká mi, že se cestou prý staví ještě pro Shauna, takže se přemisťuju zpátky do sálů a vcházím do osmistěnné místnosti, kde už Arkarian s Isabelou, Neriah a Ethanem čekají.
"Už jsou všichni na cestě. Brzy tu budou."
"Matte, co vůbec Tribunál s Alexem udělal?" ptá se mě Neriah ze židle u stolu.
"Zatím nevím," lehce kroutím hlavou a sedám si na židli vedle ní. "Ale Dartemis by měl dát hned vědět, až se rozhodnou."
"Nestalo se to poprvé, co Řád zavraždil někoho, kdo byl velmi blízký někomu z našich členů," ozývá se Arkarian, "a bylo třeba podat nějaké vysvětlení těm, kteří o tomto světě nevěděli. V takových případech Tribunál většinou vymyslel nějakou nehodou a dosadili na místo tělo, aby to vypadalo, že při ní zemřel. A zařídili, aby místní policie na místo dorazila co nejdříve."
"Myslíš, že to udělají i teď?" ptám se.
"Hádám, že ano," krčí rameny. "Jak jinak jeho smrt rodičům vysvětlit?"
Souhlasně přikyvuju. "Asi to tak bude nejlepší. Jen doufám, že to zařídí tak, aby v tom Nicole nehrála žádnou roli. Aby ji policie nemusela vyslýchat nebo lhát ještě rodičům. Měl bych strach, že by to nezvládla."
Otevírají se za námi dveře a vchází dovnitř Shaun, Rochelle i Jimmy. Hned se k nám s pozdravy připojují a sedají si ke stolu. Já narovnávám záda a nadechuju se: "Díky, že jste hned přišli. Nevolal bych vás, kdyby to nebylo důležité."
"Co se stalo?" ptá se Shaun.
"Ellathea se objevila tady v Angel Falls. Nastražila na nás léčku a my jí bohužel naletěli. Přenesla nás do jiného světa. Mě, Neriah, Ethana, Nicole a Dillona. A taky Nicole mladšího bratra Alexe. Sledoval nás a Ellathea toho využila, přenesla ho s námi a pak ho přímo před námi zabila." Na chvíli umlkám, aby ti tři vstřebali, co jsem jim zrovna převyprávěl, a pak pokračuju: "Díky Neriah jsme utekli, ale až to Ellathea zjistí, určitě bude zuřit, takže se na to připravte. Ale na co vás chci hlavně upozornit: Ellathea pravděpodobně ví, jak vypadají naše tváře. Může si nás kdykoliv najít a pokusit se o něco podobného znovu. Proto od teď nikdo z vás nesmí chodit někam ven sám. Snažte se u sebe vždycky někoho mít. A pokud někdy narazíte na něco podezřelého, dejte mi hned vědět. I kdyby šlo jen o něco nepatrného, nebo jste z něčeho měli jen špatný pocit, chci o tom vědět. Musíme být všichni opatrní, aby se už podobná nástraha nikdy neopakovala. Jasné?" Všichni souhlasně přikyvují. "Pokusím to ještě probrat s Dartemisem, jestli by se nedalo udělat nějaké opatření, které by nás všechny mohlo nějak ochránit. Pokud ano, dám vám hned vědět a uděláme to."
Aspoň doufám, že se něco dá udělat. Mám ale obavy, že o něčem podobném se mi otec nikdy nezmiňoval.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama