16. Kapitola

5. března 2015 v 10:33 | Nancy |  Kapitoly

Nicole


Musím uznat, že i přes všechno to vypravování a upozorňování na to, jak výpravy většinou probíhají, jsem stejně dost překvapená, ale nemůžu popřít, že i nadšená. I když jsem si na pár vteřin myslela, že tam uhořím, bylo to velké dobrodružství.
Matt mě stejně vyděsil víc, než ten oheň. V té situaci mi vůbec nedošlo, že je nesmrtelný, a že by se neotrávil, i kdyby vypil celý džbán toho vína. Arkarian pro jistotu přenesl Isabelu do Citadely, kde na nás už čekala, aby jed z jeho těla dostala rychleji. Taky mu při tom pěkně vynadala, že se zase takhle obětoval, a že jestli to tak půjde dál, tak se jednou vážně zabije. Nedivím se jí. Asi bych Alexovi taky nadávala.
Vystupuju ze školního autobusu a hned mi naskakuje husí kůže. Už dlouho sice nesněžilo, ale zima se udržuje pořád. Rychle si zapínám kabát a mířím ke škole. Na dvoře se shromáždila malá skupina lidí, která najednou začíná jednotně pokřikovat: "Boj! Boj! Boj!"
Další rvačka. Je jich čím dál tím víc. Vážně nevím, co se s těmi lidmi děje poslední dobou. Tolik lidí se změnilo, zpychlo a chovají se hnusně jeden k druhému. I já už ztratila několik kamarádů tím, že se takhle změnili, nebo se odstěhovali, protože jejich rodina už nehodlala trpět další podivné nehody a zkázy v tomhle městě. Školní rvačky se už stávají téměř vyhlášeným sportem na téhle škole a mám pocit, že se několik lidí vždycky i sází, kdo ze soupeřů vyhraje.
Neobtěžuju se ani zastavovat, ale pohled mi ke stále rostoucí skandující skupině lidí zabloudí. Kdo se pere, nevidím, ale najednou si všímám Jeffova nejlepšího kamaráda Jakea, jak rychle ke hloučku lidí běží a snaží se do jeho středu ze všech sil prodrat. To už mě nutí zastavit, ale hned jsem zase v pohybu a svižným krokem mířím k rvačce. Natahuju krk, abych se podívala, kdo se pere. Jako prvního spatřím kluka ze staršího ročníku, Mikea, který bývá příčinou většiny rvaček na škole. Pak se mi ale daří zahlédnout Jeffa a nevěřícně vyvalím oči.

"To snad ne," vydávám ze sebe zaskočením a rychle se snažím davem lidí prodrat doprostřed kruhu.
Jakeovi se to zrovna podařilo a vrhá se na Mikea, aby bránil svého kamaráda. Dřív ho ale sráží na zem kluk z Mikeovo party a musí se bránit jemu. Konečně se mi daří prodrat dovnitř a rychle hodnotím situaci. Mike zrovna silně odstrkává Jeffa od sebe, takže mezi nimi na chvíli vzniká místo. Rychle využívám situace a stoupám si mezi ně, než se do sebe zase pustí.
"Dost! Nechte toho!" křičím za všech sil a probodnu Mikea pohledem. "To s těma rvačkama nemůžeš už přestat?"
"Já? On mě sám vyprovokoval!"
Jistě, že se mi tomu nechce věřit, ale když se chystám argumentovat, něčí ruce mě zezadu odstrkují stranou. Klopýtám ke kraji kruhu a uvědomuju si, že to byl Jeff. Zaskočeně pozoruju, jak se rozzuřeně do Mikea znovu pouští, až oba končí na zemi. Jeff Mikeovi vráží pěstí do břicha a pak i do obličeje.
"Jeffe!" křičím na něj zděšeně a rychle se k němu skláním. Snažím se ho zastavit a zadržet mu ruce, ale on mě znovu surově odstrkuje a já padám na zem. V tu chvíli do kruhu vstupuje další člověk a chytá Jeffa zezadu pevně kolem paží a odtahuje ho od Mikea. Je to Dillon. Jeff se mu snaží bránit, ale proti Dillonovo síle nemá šanci.
Dav kolem se najednou svižně rozchází, protože zvoní a ze školy vychází dva učitelé, aby rvačku uklidnili. To docela brzo, říkám si v duchu. Některým je ale i to jedno a hodlají tu zůstat až do konce očividně.
Mike krvácí z nosu a lícní kost mu pěkně napuchá. Jeff ho pořádně zřídil a já tomu vůbec nemůžu věřit. Co se to s ním stalo proboha?
Dillon ho stále drží, protože se mu snaží vymanit ze sevření. "Pusť mě!"
"Uklidni se sakra!"
Mikeův kamarád nechává Jakea být a pomáhá Mikeovi na nohy. Ten si drží rukáv mikiny u nosu a probodává Jeffa rozzuřeným pohledem. "Co to do tebe vjelo, ty kreténe!"
"Chceš další? Jen pojď. Pojď mi jednu vrazit! Stejně se pereš jak holka."
"Jeffe, nech toho. Prosím!" pokouším se ho ještě uklidnit.
Stáčí ke mně přísný pohled, jaký bych si u Jeffa ani nedokázala představit, a šokem, nebo spíš strachem, na chvíli i přestávám dýchat. "Ty se do toho nepleť!" syčí zlostně.
To zas probouzí Dillona a kroutí Jeffovi s rukou, až bolestí vykřikne. "Nech ji na pokoji, jasný!"
"Tak dost! Nechte se. Jděte od sebe!" Učitelé vcházejí mezi nás a koukají z jednoho na druhého. Dillon Jeffa pouští a sklání se ke mně, protože pořád sedím na zemi. Pomáhá mi na nohy a něco mi říká, ale já ho pomalu ani nejsem schopna vnímat, protože nemůžu spustit pohled s Jeffovo nenávistné tváře. Tohle vůbec není on. Něco se s ním muselo stát, ale co? Co dokáže člověka tak strašlivě změnit za několik dní? Všímám si, že i Jake naprosto v šoku svého kamaráda pozoruje a nechápe, proč se tak chová.
Učitelé se s ním a s Mikem dohadují, aby nějak tuhle situaci vyřešili. "Kdo to začal?"
"On!" ukazuje Mike rozhodně na Jeffa.
"Hlavně se nerozbreč, slečinko."
"Drž hubu, sakra!"
"Už toho nechte! Oba dva! Půjdete se mnou oba do ředitelny a to hned!"
"Tak na to zapomeňte," odfrkává si Jeff a otáčí se k odchodu. "Tady já už nebudu." Prodírá se zbytkem davu a míjí i mě s Jakem. Nezavadí ale pohledem ani o jednoho z nás a rázným krokem odchází ze školního dvora pryč. Ani už nereaguje na volání jeho jména od učitelů, kteří se ho snaží zastavit.
Pak si ale všímám něčeho divného. Kousek od nás stojí holka, která Jeffa pozoruje tak samolibým úsměvem, až se mi na tom něco nezdá a vzbuzuje to ve mně velké podezření, že s tím musí mít něco společného. Neznám ji ani od pohledu. Ty zrzavé vlasy bych si, myslím, pamatovala. Pak stáčí svůj úsměv ke mně a její vyvýšený koutek úst se zvedá o něco víc nahoru, čímž je její výraz ve tváři ještě škodolibější. Pomalu se otáčí a vyráží stejným směrem, kudy se vydal Jeff.
"Co to do něj vjelo?" slyším u sebe Dillonův hlas a já k němu zvedám svůj zaskočený pohled.
"Já nevím," šeptám, protože nejsem schopna najít svůj hlas. Několikrát zamrkám, jako by se mi chtělo brečet a znovu se podívám tím směrem, kterým Jeff šel. "To vůbec nebyl on. Takhle by se nikdy nechoval."
"Jsi v pořádku? Viděl jsem, jak tě strčil."
Nepatrně přikyvuju hlavou, i když se v pořádku teda vůbec necítím. Pak spolu míříme do školy, kam nás učitelé vyhánějí, ale celou dobu vyučování se nedokážu na nic soustředit. Myslím jen na Jeffa a stále přemýšlím, co se to s ním mohlo stát. A co s tím měla společného ta holka, co tam stála. Šla pak dokonce i přímo za ním. Musela jako jediná vědět, co se děje.
Během vyučování mě odchytla Neriah a vyřídila mi, že je po škole svolaná schůze v Arkarianových sálech. Domluvily jsme se, že na sebe počkáme a půjdeme tam spolu. Teď už jsme na cestě a já jí vypravuju, co se ráno na dvoře stalo.
"Vůbec to nechápu. Kdybys viděla tu jeho tvář. Ten jeho pohled. Tak hrozně mě vyděsil."
"To není normální," kroutí zamračeně hlavou. "Být nezvěstný tři týdny, pak se z ničeho nic objevit a chovat se takhle. Porvat se a zase odejít. Je to hodně divný. Měla bys to říct Mattovi."
Na odpověď němě přikyvuju a po chvilce vcházíme do sálů. Neriah mě vede do místnosti, kde se nachází velký kulatý stůl s židlemi. Arkarian s Mattem už tu jsou a o něčem se stranou spolu baví. Dále tu taky sedí Isabela, Ethan s Rochelle a pravděpodobně Ethanův táta. Ten, jakmile mě spatří, se zvedá a Ethan mě představuje.
"Tati, tohle je Nicole. Nicole, můj táta."
"Moc rád tě poznávám, Nicole," usmívá se na mě a třese mi s rukou.
"Já vás taky, pane Robertsi."
"Shaun. Říkej mi Shaune."
"Dobrá," oplácím mu úsměv a společně pak sedáme ke stolu. Po chvilce se k nám připojují i Dillon a Jimmy, se kterým jsem se hned také seznámila. Jako poslední si ke stolu sedá Arkarian a Matt zůstává stát. Když na něj tak koukám teď, uvědomuju si, že jsem ho dneska asi ani neviděla ve škole. Pravděpodobně tam vůbec nebyl.
"Díky, že jste přišli. V první řadě vás chci jen informovat, že včerejší výprava dopadla úspěšně-."
"Eh-ehm," hlasité a nápadné Isabelino odkašlání Matta na chvíli přerušuje, ale ten jí posílá jen pobavený úsměv a dál pokračuje: "George Washington i ostatní delegáti kongresu byli zachráněni, to je hlavní. Ale co musím říct, je, že všichni, včetně Ethana, přežili hlavně díky Nicole."
Tak tohle jsem zrovna nečekala, protože popravdě mě ani nenapadlo, že bych za úspěch včerejší výpravy nesla takové zásluhy já. Valím na něj oči a rozpačitě pak těkám pohledem po ostatních u stolu. Všichni na mě s úsměvem koukají a já cítím, jak se mi do tváří hrne krev. "Bože, to jsi mě nemohl upozornit předem, že se chystáš říct něco takového? Aspoň bych se na to psychicky připravila nebo něco."
Ozývá se lehký pobavený smích a Matt se jen usmívá. "Je to tak, Nicole. Kdyby sis nevšimla, jak ti sluhové sypou jed do vína, které rozlévali úplně všem a ne jen panu Washingtonovi, zřejmě by se tam všichni v místnosti otrávili."
Nikdy nevím, jak mám přijímat chválu a obzvlášť před tolika lidmi. Rudá jsem jak rak, skromně se usmívám a strkám si vlasy za ucho. "No já… Ehm… No, děkuju. Nemohla jsem si to přece nechat pro sebe, že jo?"
"Tribunál tě za tvou pohotovost chválí a při té příležitosti mi Dartemis oznámil, že se už chystá tvůj přijímací ceremoniál." Teď se mi zdá, že se většina lidí zatvářila překvapeně a Matt sám mi to neříká nějak extra slavnostně. "Bude se konat ode dneška za týden."
"Není ještě trochu brzy?" ptá se Ethan.
Matt krčí rameny. "Tribunál se prý takto rozhodl. Popravdě jsem se taky divil. Ale Nicolin výcvik probíhá dobře a teď i zvládla svou první výpravu, i když se jí účastnila jen jako pozorovatelka. Já rozhodně nemám důvod měnit názor a rozhodnutí Tribunálu," usmál se a hned pokračuje. "A důvod, proč vám to oznamuji všem, je, že Nicolin přijímací ceremoniál bude trochu ozvláštněný tím, že ve stejný den bude mít narozeniny. A-."
"Fakt?" ptám se překvapeně a všichni kolem stolu se mému zaražení zase smějí. Přemítám si, co je vlastně za datum a docházím k tomu, že má Matt pravdu. Tak na svoje narozeniny jsem v poslední době neměla vůbec čas ani myslet.
"Ano, Nicole, za týden máš narozeniny. Ale v ten samý den je má i Neriah. A-."
"Fakt?!" ozývám se znovu, otáčím se na Neriah a tentokrát se vesele culím.
Ona mi oplácí úsměv a přikyvuje. "Jo, máme je stejně."
"A Tribunál se rozhodl," dopovídá Matt konečně, "že Nicolinu oslavu po přijímacím ceremoniálu rovnou spojí s narozeninovou oslavou vás obou. Takže proto jsem vás dnes všechny svolal, abych vám vyřídil, že jste všichni zvaní."
Koukám, jak se každý u stolu potěšeně usmívá, až jde vidět, jak se začali těšit. To bych se možná taky měla začít těšit. Asi ty oslavy v Athénách stojí za to.
"A ještě jednu věc jsem se dozvěděl," povídá Matt dál. "Chrám pro Loriana a Lathenii je dostaven. Dostat se do něj se dá jen z Citadely a budeme se tam moct podívat před tím, než se přemístíme do Athén."
"Už jsi ho viděl?" zajímá se Neriah.
"Ano, Dartemis mi totiž ukazoval, jak se do něj dostat. Je opravdu nádherný. Hlavně ty Jimmyho sochy. Jimmy, odvedl jsi velký a úžasný kus práce."
"To nestojí za řeč," usmál se vesele.
"A tohle je z mé strany vše. Pokud máte vy někdo nějaký dotaz nebo připomínku, máte prostor."
Hned si vzpomenu, že jsem chtěla Mattovi říct o Jeffovi, ale raději to nechám, až budeme o samotě. Nikdo jiný nic říct už nechce, takže se všichni zvedají a pomalu rozcházejí. Já jdu hned za Mattem.
"Matte, můžu s tebou mluvit?"
"Jasně, povídej."
Krátce přemýšlím, čím a jak začít, ale nakonec se rozhoduju, že půjdu rovnou k věci. "Dneska se ve škole objevil Jeff."
"Cože?"
Převypravuju mu, co všechno se stalo a jak se Jeff choval a na závěr se ani nezapomínám zmínit o té zrzavé cizí holce. Matt mě pozorně poslouchá a vidím na něm, jak u toho přemýšlí. Pak oba chvíli mlčíme a já netrpělivě čekám, co mi na to Matt řekne.
"Prověřím to." To je všechno. Víc mi na to neřekne? Ještě chvíli čekám a koukám na něj, jestli se náhodou nějak nevyjádří, ale očividně už skončil.
"A-ha. Dobře a… Co chceš přesně prověřovat? Jestli se můžu zeptat. Víš, já si o Jeffa dělám vážně starosti. Teď dokonce ještě větší, i když se už objevil. Ale on by se takhle nikdy nechoval, to vím jistě. Něco se mu muselo stát. Ta holka třeba mohla patřit k Řádu. Třeba ho unesli a dělají s ním něco hrozného, a proto se takhle choval."
"Já vím, Nicole. Právě tohle všechno, co jsi řekla, chci prověřit, abychom oba byli v obraze a mohli s tím případně něco dělat. Dej mi jen ještě trochu čas, dobře?"
Hluboce a starostlivě si povzdechnu a přikyvuju. Zase budu muset čekat. Nic jiného mi ale asi nezbývá.
 


Komentáře

1 Briella Briella | 5. března 2015 v 18:51 | Reagovat

Moc pěkný, nečekala jsem sice, že se Jeff vrátí na scénu tak brzo, ale mile mě to překvapilo. Jedna z mojich teorií se právě z půlky potvrdila :DDD (to, co se stalo s Jeffem + že za to může asi Řád). Taky mě zajímá, kdo je ta holka? Už se těším na 17. XD

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 6. března 2015 v 15:55 | Reagovat

[1]: Děkuji :)
Ta holka je pěkná svině a ještě se jí dočkáš, to se neboj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama