12. Kapitola

19. února 2015 v 10:35 | Nancy |  Kapitoly

Matt


Je to dva týdny zpátky, co mi Nicole oznámila, že celá Jeffova rodina včetně něj se pohřešuje. A od té doby je z toho celá nesvá. Tedy hlavně ze začátku se nedokázala na trénink pořádně soustředit. Teď už je to o něco lepší, ale stále na ní poznám, že si o ně dělá hrozné starosti. Ne že bych se jí divil. Přišlo mi to i divné, že se celá rodina prostě jen tak ztratí, a tak jsem o tom informoval otce, jestli za tím náhodou nestojí Řád. Zatím ale nic nezjistil a Nicole se ze strany policie a Jeffova nejlepšího kamaráda taky nic nového nedozvěděla.
Co se počasí týče, o něco se zlepšilo. Většina sněhu roztála, ale teplo na nošení trička taky není. Jsme s Nicole na mýtině, kde obvykle trénujeme. Pomalu se stmívá a z pusy už nám při výdechu stoupá pára. Tentokrát se zaměřujeme na Nicolinu schopnost. Už třetí den vlastně. Prvně jsme začali s meditací a soustředěním a teď se Nicole snaží použít elasticitu záměrně. Zatím se jí to ale ani jednou nepodařilo a vypadá to, že o sobě dost začíná pochybovat. Páni, jak já v ní teď vidím sebe.
"Já nevím," povzdychla si rezignovaně a spustila svou nataženou ruku k boku. "Mám já vůbec tu schopnost? Třeba jsme tehdy o tělocviku fakt všichni měli halucinace."
Pobaveně se usměju a zakroutím hlavou. "To těžko. Jen to nevzdávej. Hodně lidem to trvá, než se jim podaří použít svou schopnost záměrně."
"I tobě to trvalo?"
"A dost dlouho," přikyvuju s úšklebkem. "Divím se, že se mnou měl Dartemis vůbec trpělivost. Ty se aspoň snažíš. Mně se ze začátku nechtělo ani to."
Pousměje se a sklopí hlavu ke svým rukám. Popojdu k ní blíž a povzbudivě jí stisknu rameno. "Chce to jen čas. Brzy na to přijdeme, neboj."
"Já jen… Promiň. Asi se nedokážu prostě pořádně soustředit, když…" větu už nedokončuje a jen si tiše povzdychne.
"Já vím, vidím to na tobě. Máš Jeffa plnou hlavu. Nechráníš si myšlenky."
Zvedá ke mně pohled a trochu rozpačitě se usměje. "Promiň."

"Mně se neomlouvej, to spíš sobě," taky se usměju a pak jí stisknu obě paže a pevně se jí podívám do očí. "A teď tě přiměju se zpátky soustředit." Přimhouřím na ní oči a přiložím jí dva prsty ke spánkům. Nicole na mě nechápavě zírá a já se jen stěží bráním smíchu. "Soustřeď se a chraň si myšlenky, nebo si je všechny přečtu." Teď měním svůj výraz na výhružný pohled.
Nicole se na tváři objevuje pobavený úsměv, přesně v jaký jsem doufal. "To bys neudělal," říká sebejistě.
"Myslíš? Zkus se vsadit. Bude to jako čtení v tajném deníčku. To kluky vždycky láká si přečíst."
Nahlas mi neodpovídá, ale za to jasně slyším její myšlenky. To je strašná schopnost.
"Tomu říkáš chránění myšlenek?"
"Ne, to jsem ti ukázala naprosto úmyslně," zasmála se.
Taky se zasměju a sundám ruce z jejích spánků. "To by ti šlo. A teď si je zkus znovu chránit."
Zhluboka se nadechne, zavře oči a pokouší se soustředit. Ani jí to netrvá dlouho a daří se jí to.
Spokojeně se na ni usměju. "Výborně. Dáme si teď pauzu od schopnosti a vrátíme se ke zbraním."
"Dobře," přikyvuje, bere si ode mě obouručný meč a rovnou se staví do střehu.
Kontroluju její postoj a stavím se proti ní. Zkoušíme základní cviky, kryty a výpady. Nicole stále někde váhá, ale nemůžu po ní chtít žádné zázraky, když cvičíme teprve dva týdny.
Po nějaké době Nicole meč pokládá na zem a protřepává si prsty prokřehlé zimou. Ani si neuvědomuju, že je tak chladno. Přicházím k Nicole blíž a stisknu jí dlaně.
"Jsi úplně ledová."
"Jo, za to ty vůbec. Tobě není zima?"
Pokrčím rameny a zakroutím hlavou zároveň. Pak se krátce soustředím na teplo a přesouvám ho na své ruce.
Nicole to hned vnímá a lehce s rukama škubne. "Co to-."
"Klid. Neboj, jen tě trochu zahřívám."
Nechává se a překvapeně na naše ruce kouká. "Jak to děláš? To je jedna z těch tvých schopností?"
"Tak něco. Vytvořit takovéhle malé teplo není zrovna nic těžkého, ale spadá to pod mou schopnost kouzlit."
"Kouzlit?"
Zvedám oči k jejímu obličeji a trochu se mi ulevuje, když kromě toho překvapení vidím v jejím výrazu i úžas. "Můj otec, Dartemis, byl jediný ze svých sourozenců, který ovládal tuto schopnost. Z nich tří byl nejmocnější, a proto ho Lorian ukryl před Lathenií v jiném světě, aby nemohla nijak využít jeho moci proti Strážcům. A já jsem po něm tuto moc zdědil."
S úžasem mě poslouchá a usměje se na mě. "To je parádní, to je… To je fakt hustý. Takže proto ses stal i naším vůdcem?"
Přikyvuju na souhlas. "Ale stejně mám občas pocit, že-," zastavuju se v půlce věty dřív, než se začnu Nicole zpovídat. Nechci ji zatěžovat svými pocity a problémy, obzvlášť když je nováček. Ani nevím, proč jsem s tím vůbec začal.
Nicole lehce naklání hlavu do strany a stiskne mi ruce. "Že co?"
"To nic," usměju se na ni. "Je ti líp?"
"O dost, díky," taky se usměje a pouští mě.
Krátce kouknu na hodiny. "Pro dnešek to možná stačilo. Zkusím nám zařídit, abychom od zítřka trénovali v teple."
"To by bylo lepší, jo. Ale kde?"
Pokývnu hlavou směrem k hoře. "V Arkarianových sálech."
"Jo? Takže mě s ním už seznámíš?" zazubila se. Už jsem jí o Arkarianovi i jeho sálech říkal a zmínil jsem se jí, že má modré vlasy a fialové oči, načež hned zareagovala s obdivem, že by chtěla vidět člověka s fialovýma očima.
"S největší pravděpodobností jo," přikyvuju s úsměvem. "Rád tě pozná."
"To já jeho taky. Takže mám balit?"
"Jo, jdeme domů."
Sklízíme věci, doprovázím Nicole domů a pak se přenáším k hoře. Chystám si otevřít vchod, ale otevírá se mi sám. Nechápavě se zamračím a vcházím dovnitř.
Arkarian už v osmistěnné místnosti čeká a spolu s ním tu stojí i Dartemis. Na vteřinu se zastavím ve dveřích a překvapeně na něj koukám. V Athénách převzal funkci po Lorianovi, stále při tom dohlíží na říši duší, kam ho Lorian schoval, a ještě si dokáže najít čas na návštěvy sem. Lorian se sem nikdy jen tak neodvážil. Asi je to otci prostě příjemné, že už se nemusí schovávat v nějakém jiném světě, i když tím lehce ohrožuje svůj cenný život.
Oba sklání hlavy nad holografickou koulí a já si až teď všímám, že se točí. Hned se k nim dávám do rychlé chůze a v té chvíli si mě otec všímá.
"Matthew, už na tebe čekáme."
Krátkým pokývnutím hlavy je oba zdravím, stoupám si mezi ně a hledím do koule, v níž se pomalu točí čas zpět do historie.
"Takže Ellathea někoho posílá do minulosti?"
Oba přikyvují a Dartemis mi odpovídá. "Ano. Čekáme, v jaké době se koule zastaví."
"Točí se pomalu. Nebude to moc daleko," podotýká Arkarian.
"Už jste zjistili, jak mohla dokázat otevřít průchod do minulosti?"
Dartemis kroutí hlavou. "Domníváme se, že nechala sestavit nějakou náhradu za Citadelu, nebo našla někoho, kdo schopnost otevřít průchod do minulosti ovládá. A v posledních dnech zkoušela její funkčnost. Horší je, že i vyzkoušela někoho do minulosti protlačit i přes to, že průchod nebyl plně otevřen."
"Co to přesně znamená?"
"Lidé, kteří se přes neúplný průchod přenesli, uvízli v čase bez možnosti návratu a při horší, ale za to pravděpodobnější variantě přenos vůbec nepřežili."
Překvapeně zvedám obočí a kroutím hlavou. "Jak to mohla dopustit? To nevěděla, co to nese za riziko?"
"Myslím, že věděla," ozývá se Arkarian. "Nejspíš přes průchod zkoušela vyslat vojáky, kteří si to vysloužili jako trest, nebo nějaké zajatce."
"Bude to mít nějaký dopad na přítomnost, pokud přežili?"
"Nemělo by. Ellathea se zřejmě neobtěžovala zasypat je prachem poznání, než je přenesla. Mají jinou řeč, jiné oblečení, jiné zvyky. Tamější společnost si jich jistě všimne a bude se jim stranit. Jsou tím odsouzeni k samotářskému životu nebo i brzké smrti. Ovšem pokud je tam přenesla ve svých smrtelných tělech, tak už jsou dávno mrtví."
Chvíli všichni mlčíme a hledíme do točící se koule, dokud mě nenapadá asi nejzásadnější otázka ohledně této situace. "A co naše Citadela? Už je postavena?"
Odpovědi se ujímá Dartemis: "Ještě se na ní pracuje, ale nehlavnější a nejdůležitější sál je dostaven. A je možné ho využít."
S úlevou přikyvuji a v tu chvíli se koule pomalu přestává točit a poskytuje nám pohled na velké město. Odhad v historii ale ještě nemám, takže město ani dobu hned nepoznávám. Arkarian je ale pohotový a okamžitě nám dává přehled: "Druhá polovina osmnáctého století. Amerika, řekl bych Filadelfie." Trochu se zamračím a přemýšlím, co se v té době dělo. Arkarian je ale znovu rychlejší. "Doba velkého politického rozvoje v Amerických zemích. Konaly se boje za nezávislost na Británii, což si i Spojené Státy vybojovaly a byl jmenován jejich první prezident, George Washington."
Dartemis na něj hned navazuje. "Při kontinentálních kongresech se scházeli zástupci třinácti amerických osad, všichni to byli významné osobnosti. Zjistíme, na koho se Řád konkretizuje, a zajistíme výpravu."
S Arkarianem na jeho slova přikyvujeme a já pak zvedám pohled k Arkarianovi: "Chtěl jsem se tě zeptat, jestli můžeme s Nicole pokračovat v jejím výcviku tady v sálech. Venku je stále zima."
"Ovšem, to není problém. Ethan s Neriah sem chodí už několik dní, to se ti nezmínili?"
Krátce nad tím paradoxem zahanbeně mlčím a pak jen s nádechem kroutím hlavou. "Ne, to se teda nezmínili."
Arkarian se neubrání lehkému pobavenému úsměvu. "Asi jde jen o nějaké malé nedorozumění. Můžete sem přijít kdykoliv, aniž byste mi to ohlásili. Vchod si koneckonců umíš otevřít sám," usmál se na mě a po pár minutách mi ještě ukazuje místnosti určené k výcviku, kde s Nicole budeme moct trénovat.
"Jak se jí výcvik daří?" ptá se mě.
"Snaží se. Je šikovná, ale zatím se jí nepodařilo použít svou schopnost záměrně, ačkoliv po tom dost touží."
"To bývá vždy největší problém skoro u všech. Záleží samozřejmě na schopnosti. Někdy je naopak problém svou schopnost ovládnout, aby se neprojevovala bez vlastní vůle. Jako například u mozkovidů, kteří se snaží zabránit okolním myšlenkám v pronikání do jejich hlavy."
"Hlavně jí dělá problém se soustředit, když si vzpomene na Jeffa. Nějaké nové zprávy o něm a jeho rodině nevíš?"
Kroutí hlavou. "Bohužel. Nic nového jsem se nedozvěděl."
"Je to divný," pronáším zamyšleně. "Jak se může celá rodina jen tak vypařit?"
"Upřímně si sám myslím, že za tím stojí Ellathea," krčí lehce rameny a spíná své dlaně na hrudi. "A jediný rozumný důvod, který mě napadl, proč by Ellathea někoho unášela, je, že Jeff by také jednou patřil k Organizaci."
Trochu překvapeně se na něj podívám a přemýšlím nad jeho názorem. "A unesla ho, aby ho přetáhla na svou stranu. Ale Jeff se mi nezdá jako někdo, kdo by se chtěl nechat přemluvit ke zlu."
"A proto unesla i jeho rodinu. Aby mu nedala jinou možnost, pokud chce, aby byli naživu," doplňuje mě Arkarian.
Pokyvuju hlavou, a čím víc nad tím přemýšlím, tím logičtější se mi to zdá. "Máš pravdu. Třeba to tak vážně je."
"Je to jen má domněnka, Matte. Nikdo mi to nepotvrdil. A rozhodně bys to neměl říkat Nicole."
"Ne, to ne. Rozptýlilo by ji to ještě víc."
"Zkusím zjistit, jestli si to myslím správně a dám ti vědět."
"Děkuju ti."
Loučím se s ním a pak se vydávám domů.
 


Komentáře

1 Briella Briella | 19. února 2015 v 16:37 | Reagovat

Moc pěkný...
Teď mě ještě více zajímá jak je to s Jeffem a jeho rodinou :D.
Postava Matta se mi tu strašně líbí a teď si tu dala další otázku a to je, co ho trápí?? A to jak Ellathea (snad jsem to napsala správně), zase chce do minulosti. Vím, že jsi se musela trochu prohrabat v dějepisu, aby to bylo takové... no prostě, aby to čtenáře vneslo do dané doby a to teda obdivuju. Já se dějepisu ani nedotknu, leda když uř opravdu musím.
A zase mě další věc zajímá... proč se Neriah (popř. Ethan) nesvěřili.
Opět se nemůžu dočkat další kapitoly :DD

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 19. února 2015 v 17:18 | Reagovat

[1]: Děěěkuji.
Vím, že ti to píšu pokaždé, ale: Dozvíš se :D
Jooo, mně se popravdě Mattýsek v tomhle díle taky líbí :D (Obzvlášť ještě v jiných konkrétních kapitolách :3 ) A co ho trápí, to se brzy ještě někde zmiňuje, takže: Dozvíš se ;) :D
Jo, to jsem musela a dějepis taky není moje silná stránka, takže mě to stálo docela úsilí něco vymyslet :D
Myslíš to, že trénují v sálech, že se s tím nesvěřili?

3 Briella Briella | 20. února 2015 v 12:00 | Reagovat

No, tak když nemáš ráda dějepis tak to budeš mít těžký xD. Jo, myslela jsem to ze ti dva už trénují v sálech.Divím se, proč se Neriah nesvěřila. Přece je to jeho spřízněná duše.

4 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 21. února 2015 v 16:02 | Reagovat

[3]: Snad jsem všechny výpravy nějak zvládla ;) To vážně nemá nějakej hlubší důvod :D Prostě došlo k nedorozumění :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama