6. Kapitola

27. ledna 2015 v 22:55 | Nancy |  Kapitoly

Matt


Nicole s tím klukem Jeffem odchází do školy a já se snažím přijít na to, o čem to tu vlastně mluvili. Jako první se mi hned nabízí Lindsey, která se do Nicole právě kvůli něčemu navážela. Nahlížím jí do myšlenek a koukám jen na to, co mě zajímá. Vidím Nicole, má pořezanou dlaň a krvácí. Pak se jí ale začíná kůže u okraje řezné rány rozdělovat na tenké šlahounky, co vypadají jako šlachy, a natahují se přes ránu, až jí celou zakrývají.
Takže u Nicole se už projevila schopnost, ale horší je, že skoro před celou třídou a díky tomu se tahle událost roznesla snad už po celé škole. Tak tohle měla na mysli v autobuse, když se divila, jak to že znám její příjmení. Myslela si, že už jsem o tom taky slyšel. Teď hodně lidí Nicole pomlouvá nebo se jí vyhýbají a to pro Nicole musí být dost těžké, zvlášť když sama jistě neví, co se jí to stalo. Je z toho asi vyděšená.
Otáčím se k Neriah, která si taky vyhledala potřebné informace z cizích myšlenek a s lehkým povzdechem na mě koukne. Očividně Nicole lituje. "Měli bychom jí to říct co nejdřív. Možná už dneska," podotýká a já s ní souhlasím.
"Jo, to máš pravdu. S tímhle nemá už smysl to oddalovat."
Neriah přikývne. "Mám s Nicole dneska hodně společných hodin, tak budu s ní, popovídáme si. Aby věděla, že má i další podporu a zkusím jí přesvědčit, aby se šla s námi po škole někam projít. Pak jí to můžeme říct."
"Dobrá." Chytám jí za ruku a míříme společně ke škole.
"Docela se ale bojím, jak na to zareaguje," řekla Neriah, když jsme se začali prodírat davem lidí na chodbě.
"Neboj se," objímám jí za chůze kolem ramen. "Mně by asi tolik nevěřila, ale tobě bude věřit, zvlášť když jí teď budeš podporovat," zastavuju se poblíž svojí třídy a natáčím si Neriah k sobě. Koukám jí s úsměvem do očí a hladím po pažích. "Půjde to hladce. Dopadne to dobře, uvidíš."
Neriah s pousmáním přikývne a já se k ní nakláním a krátce jí políbím. "Kdyby něco, ozvi se. Uvidíme se potom teda."
"Dobře. Zatím ahoj," usmála se na mě a odešla směrem ke schodům nahoru. Já se otáčím směrem ke své třídě a u dveří potkávám Dillona, jak jen tak postává a kouká někam za mě. Krátce se ohlédnu, ale nevidím nic zvláštního, co by mohlo tak poutat jeho pozornost, tak se otočím znovu na něj. "Co je?"

"Hm?" Trhá ke mně hlavou a pak s ní lehce zatřese. "Jo tak, nic. Nic, jsem v pohodě," trochu sklopil pohled dolů a zašmátral rukama v kapsách svých kalhot, jako by něco hledal.
Jako odpověď mi to asi stačí, nijak se ho na nic dál nevyptávám a lehce pokrčím rameny. "Jdeš? Za chvíli zvoní."
"Jo, jasně. Jsem hned za tebou, jen mi dej minutku."
Na chvilku váhám, ale nechávám to být a obcházím Dillona, abych mohl vejít do třídy. Těsně před tím se ale znovu ohlédnu směrem do chodby, kam Dillon upíral pohled a mezi pomalu ubývajícími lidmi spatřím Nicole s Jeffem, jak si s úsměvy povídají. Jeff jí dokonce drží i za ruku. Dillon k nim znovu zvedl hlavu a pozoruje je. Ne naštvaně, ani žárlivě, ale lítostivě. Dost mě to zaráží, protože jsem takhle Dillona snad ještě neviděl. Taky slyším něco málo z Dillonových myšlenek nebo spíš z jeho vzpomínek, ale v jeho hlavě je momentálně zmatek a já se ho ani nesnažím urovnat a přečíst jeho myšlenky celé. Je to sice docela doba, kdy se tihle dva rozešli, ale cítím, že mezi nimi bylo kdysi něco silného. Zatím se ale na to Dillona vyptávat nebudu. Nechávám ho tam a zacházím do třídy.
Neriah mi na naší společné hodině řekla, že se jí s Nicole dařilo, a že prý s námi půjde ráda ven. Teď mám už po vyučování a čekám na obě u brány. Vycházejí ze školy a zrovna se něčemu hlasitě smějí, což mě moc těší. Aspoň jde vidět, že se opravdu spřátelily a hlavně nejde na Nicole vůbec poznat, že by jí nějak trápily ty pomluvy, co se o ní roznáší po škole.
Zdravíme se a po krátké rozmluvě se pomalou chůzí vydáváme směrem k jezeru. Cestou si povídáme o různých věcech a dobře se u toho bavíme. Přesně jak Neriah říkala, Nicole vypadá opravdu sympaticky a přátelsky. Zkrátka tak, jak si přejete, aby nový člen týmu byl. Neriah má sice strach, jak Nicole zareaguje na ten druhý svět, kterého se stane součástí, ale já myslím, že to přijme. Nehledě na to, že se jí už projevila schopnost a my jí odpovíme na otázku, která se jí od včerejška pořád honí hlavou. Vysvětlíme jí, že není žádná zrůda, a že není sama, kdo má takové schopnosti.
I když nevím, jaká přesně je Nicolina schopnost, ale tomu přijdeme na kloub.
Sedáme si na spadlý strom na kraji lesa poblíž jezera a já si po chvíli beru slovo: "Nicole, můžu se tě na něco zeptat? Co se ti vlastně včera stalo?" ptám se jí a ona s povzdechem sklápí hlavu ke své ruce. Sice jsem viděl a slyšel z několika myšlenek od lidí ze školy, kteří u toho byli, jak to proběhlo, ale rád bych to slyšel ještě od Nicole.
"No," začíná nejistě, "nemám tušení, co to bylo, ale… Spadla jsem dlaní na střep. Zařízl se mi docela hluboko. No a pak…," na chvíli mlčí, přemýšlí a lehce zaúpí. "Je to šílený. Nebudete mi to věřit," zakroutila hlavou a zdálo se, jako by už o tom nechtěla mluvit.
Neriah si k ní přisedá blíž a bere jí kolem ramen. "Neboj se, Nicole. Nám to můžeš říct."
Nicole se na ní krátce podívá, pak věnuje pohled i mně a lehce přikývne. "Kůže u rány se… začala po částech natahovat přes to říznutí, až-až ho celé zakryla. Prostě se to zacelilo a… zůstala mi tam jen modřina," vydechla a zpětně se zhluboka nadechla. Pak se na nás s obavami v očích podívala. Můj zamračený výraz si ale vykládá úplně špatně. "Nevěříte mi. Kdo by tomu taky věřil? Je to šílenost!"
"Ne, Nicole, my ti věříme," ujišťuju jí hned. "A nemyslíme si o tobě, že jsi zrůda nebo něco takového. Dokonce ti můžeme poskytnout odpovědi."
Nicole se překvapením rozšiřují oči a objevuje se v nich malá naděje, kterou ale hned zakrývají pochybnosti. Zvedá dlaň před sebe. "Vy mi můžete tohle vysvětlit?"
Přikyvuju. "Je to tvá nadpřirozená schopnost."
Její obočí pomalu klesá v nedůvěřivý výraz a krátce jí padne pohled na dlaň. Já mezitím dál mluvím: "Přišli jsme ti to sem říct. Že nejsi jen tak obyčejná, ale jsi výjimečná. Jako my."
Nicole se zamrkáním zmateně zakroutí hlavou. "J-jak výjimečná? A… a-a proč?" Slyším její myšlenky, jak neví, co si má myslet a taky neví, jestli nám má vůbec věřit. Nedivím se jí, ale musíme ji přesvědčit, že jí říkáme pravdu.
"My s Neriah taky máme schopnosti, i když jiné než ty. Jsme Strážci času a každý Strážce se s těmito schopnostmi rodí."
"Ale… tohle se mi nikdy před tím nestalo," ukázala na svou dlaň.
"Schopnosti se většinou začnou projevovat kolem patnáctého roku."
Nicole krátce koukla na Neriah a ta lehce přikývla hlavou, jako by jí ujišťovala, že mluvím pravdu. "A co je ten Strážce zač?"
"Je to bojovník, který stojí na straně světa a lidstva. Bojujeme proti Řádu chaosu, který se snaží svět ovládnout - respektive jeho vládkyně. Posílá svoje vojáky do minulosti, aby jí nějakým způsobem změnili, čímž změní i přítomnost a budoucnost v jejich prospěch. A my jim v tom zabraňujeme. Proto se nám říká Strážci času a ty budeš jedna z nás."
Nicole ale odmítavě kroutí hlavou. "To přece… Tohle všechno je přece nemožný, to… nemůže být." Vstává a přikládá si ruku k čelu. Neriah hned vstává taky a opatrně ji chytá za rameno. "Nicole, prosím počkej. Nech si to vysvětlit. Říkáme ti pravdu."
Taky se zvedám. "Vzpomeň si na ty meteority, co padaly na Angel Falls. A ty krysy. Přišlo ti to normální?" Na chvíli se zastavím, aby se nad tím zamyslela, ale na odpověď jí čas nedávám. "Jistě že ne. Nikomu to nepřišlo normální. Mohla za to vládkyně Chaosu. My jsme to věděli hned, ale samozřejmě jsme to nemohli nikomu říct." Zase umlkám a po krátké chvilce pokračuju: "A co to tvoje zahojení ruky?"
Nicole bezradně krčí rameny a zaúpí. "Já nevím. Halucinace?" Sama tomu nevěří, ale na druhou stranu nechce věřit ani naší verzi.
Neriah od ní ustupuje, soustředí se a do vteřiny se začíná měnit ve zrzavou kočku. Nicole leknutím zacouvala o pár kroků dozadu a s vytřeštěnýma očima sleduje, jak se Neriah mění zase do své podoby. Neriah se zhluboka nadechuje a pohlédne na Nicole s nadějí, že už nám uvěří. "Tohle nebyla halucinace, Nicole," říká jí laskavým hlasem. "Všechno, co jsme ti řekli, je pravda. V tomhle světě existuje ještě jeden svět a už ses s ním setkala několikrát v podobě epidemií, válek a záhadných věcí, jako například ten krysí útok." Přistupuje k ní zpátky a opatrně jí chytá za ruku. "Je to skutečné. Jen to musíš přijmout."
Dlouze si vyměňují pohledy, až se mi zdá, že jsme Nicole konečně získali, ale ona najednou zakroutí hlavou, vytrhne se z Neriažiny ruky a odchází od nás.
"Nicole, prosím!" zavolá za ní Neriah hned.
Nicole se krátce otáčí zpátky a oči se jí lehce zalesknou od slz, které se snaží zastavit. "Je toho… na mě trochu moc poslední dobou. Dejte mi jen čas. Já… nikomu nic neřeknu, jen si to všechno potřebuju urovnat."
Neriah ke mně stáčí pohled a já pak k Nicole lehce pokývnu hlavou. "Dobře. Jdi. A kdykoliv za námi zajdi."
Váhavě přikývne, otáčí se a odchází. Neriah se za ní se smutným výrazem dívá a tiše si povzdychne. Přistupuju k ní, beru jí kolem ramen a dávám jí pusu do vlasů. "Přijme to. Jen si to nechá pořádně projít hlavou a přijde za námi."
"Myslíš?" odtrhává se konečně od Nicoliných zad a zvedá oči ke mně.
Přikyvuju. "Věřím v to."

 


Komentáře

1 Adam Adam | 28. ledna 2015 v 21:11 | Reagovat

Taková krátká! :-D jen jsi mě navnadila :P

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 22:06 | Reagovat

[1]: Haha :D :D

3 Adam Adam | 28. ledna 2015 v 22:15 | Reagovat

[2]: já jsem smutný a ty se směješ :-D to je parada :D

4 Adam Adam | 28. ledna 2015 v 23:26 | Reagovat

[3]: kdy se mám přijít podívat, jestli tady není další kapitola? :-D

5 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 8:53 | Reagovat

[4]: Bojím se, že když řeknu přesný den, tak na to pak zapomenu :D Ale přemýšlím, že bych mohla uvést dva dny v týdnu, kdy sem pravidělně budu kapitoly dávat?

6 Adam Adam | 29. ledna 2015 v 15:57 | Reagovat

[5]: ok, takže tento týden už mám smůlu :-D

7 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 16:36 | Reagovat

[6]: V pondělí, to už není tak daleko :D

8 Adam Adam | 2. února 2015 v 12:55 | Reagovat

[7]: konečně pondělí!!

9 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 2. února 2015 v 13:32 | Reagovat

[8]: Ááh no jo vlastně :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama