4. Kapitola

15. ledna 2015 v 14:54 | Nancy |  Kapitoly

Matt

Vcházíme všichni do Arkarianových sálů a sedáme si ke kulatému stolu na svá obvyklá místa. Otec si stoupá vedle mojí židle. Doufám, že už mi brzo odpoví na otázky, které jsem mu před chvílí kladl. Bylo to hned po tom, co mi řekl, že mám odvolat několik dělníků, aby šli zorganizovat stavbu nové Citadely. Proč se má ale stavět nová Citadela, mi neřekl. Vůbec nic mi k tomu neřekl, jen že nám to poví všem na poradě. Každopádně si tyhle myšlenky schovávám pro sebe a nechám se překvapit.
Jakmile si všichni usedají, otec začíná mluvit: "Jak Isabela před pár okamžiky právě viděla, připojí se k nám nová členka. Chodí na stejnou školu jako vy a jmenuje se Nicole Philipsová."
To jméno znám, ale dřív, než si stačím vybavit odkud, Neriah se ujímá slova: "Nicole? Já jí znám. Chodíme spolu na většinu hodin."
Na chvíli stáčím pohled k Dillonovi, který při vyslovení Nicolina jména krátce vyvalil oči, pak sklopil hlavu a teď s ní jen zamračeně a nepatrně kroutí. A v tu chvíli mi to dochází. Dillon asi před dvěma roky chodil s dívkou, která se jmenovala Nicole. Dokonce si teď lehce vybavuju i její tvář, ale nikdy jsem neměl příležitost jí poznat osobně. Pamatuju si, že jejich vztah ani dlouho nevydržel, ale Dillon mi nikdy neprozradil důvod.
"Ty jí taky znáš, Dillone?" ptá se ho Dartemis a Dillon k němu zvedá hlavu.
"Jo," na malý okamžik se odmlčel, jako by přemýšlel, jak říct to, co má zrovna na jazyku, ale nakonec si to rozmýšlí a zakončuje to jen: "Jo, znám," a sklopil hlavu zpátky.
"Neriah, můžeš nám o ní něco říct?"
"Je hodně chytrá, na spoustě předmětů jedna z nejlepších. Podle mě je dost i fyzicky zdatná, ale moc vám toho asi nepovím. Nijak jsme se spolu ani nebavily, ale potom, jak na školu zaútočily ty krysy, tak jsme si hodně pomáhaly.

Pamatuju si, že jí ošklivě pokousaly nohy a byla nějakou dobu v nemocnici. Ale teď už je očividně v pořádku podle toho, co mi dneska říkala před její hodinou tělocviku, když jsme se rozcházely. Šla cvičit, i když by podle doktorů ještě neměla," Neriah lehce naklonila hlavu k jednomu rameni a pousmála se. "Je asi dost svéhlavá a možná trošku tvrdohlavá," tiše se zasmála a pokrčila rameny. "Ale jinak je, myslím, i hodně přátelská a společenská. Určitě skvělý člověk do party," zakončila s úsměvem a otec jí pokývnutím hlavy poděkoval. Pak stočil pohled k Dillonovi, který se založenýma rukama na prsou hledí na desku stolu před sebou.
"Dillone?" oslovil ho a Dillon k němu znovu váhavě zvedl oči. "Máš také něco, co bys nám o Nicole mohl prozradit?"
Dillon trochu narovnal záda a pokrčil rameny. "No… Tak nějak asi souhlasím s Neriah. Jen si zrovna nemyslím, že je to dobrá volba, aby se stala Strážcem."
Tahle poznámka všechny trochu překvapila, otec na ní ale reaguje s klidem. "Byla k tomu předurčena ještě před jejím narozením. Strážci se rodí, nevytvářejí. Jak by to potom nemohla být dobrá volba?"
"Jo, já vím, jen…," celý se ošívá a skoro až nervózně, řekl bych, si poklepává patou o podlahu. Chová se divně, všichni to na něm vidí a s tázavými nebo zamračenými pohledy si ho prohlížejí. Jeho myšlenky jsou celé proházené, že se v nich nedá číst nic srozumitelného, jak se je přede všemi snaží ukrýt, tak se je pak radši ani nepokouším přečíst a čekám, co z něj vypadne. "Ona zkrátka… Na tenhle život není stavěná."
"Možná bychom ti více rozuměli, kdybys nám lépe vysvětlil, co tím přesně myslíš," pobídl ho Arkarian klidným hlasem.
Dillon chvíli přemýšlivě mlčí, pak krátce kroutí hlavou a opírá celé své tělo do opěradla židle. "Nevím, jak to vysvětlit, ale… prostě to vím."
Myslím, že nejsem jediný, kdo si taky myslí, že v tomhle bude něco osobního. Dillon o tom očividně ale nechce mluvit a to je jen jeho věc.
"Dobrá. Děkuji oběma za vaše názory," vzal si otec opět slovo. "Nicole bude samozřejmě potřebovat učitele a s Tribunálem už jsme rozhodli, kdo jím bude. Přemýšleli jsme samozřejmě o tobě, Ethane," stočil k němu pohled, "ale rozhodli jsme, že budeš stále pokračovat ve výcviku Neriah, nehledě na to, že si už prošla přijímacím ceremoniálem. Jak v boji s mečem a sebeobraně, tak i se schopnostmi se stále může více zdokonalovat a to bude nadále tvůj úkol." Ethan přikyvuje a otec pokračuje směrem ke mně: "Nicoliným učitelem budeš ty, Matthew."
Asi dvě vteřiny mi pořád nedochází, že hledí na mě, a že vyslovil moje jméno. Překvapeně vytřeštím oči a zvedám k němu hlavu. "Já?"
"Ano," přikývnul a pousmál se na mě. "Vzhledem k tomu, že Ethan ještě ve výcviku Neriah bude pokračovat a trochu nás tlačí čas, dali jsme možnost novému učiteli, kterým ses právě stal ty."
Moc mě to těší, ale k jeho poznámce se nechápavě mračím. "Tlačí nás čas? Jak to myslíš?"
Dartemisovi mizí úsměv z tváře a pohledem přelítne po ostatních v místnosti. Pak konečně začíná mluvit: "To je taky důvod, proč jsem k vám dnes přišel osobně. Nenesu moc dobré zprávy."
Na krátkou chvíli umlká, čímž zvyšuje moje napětí. "Nedávno nám o sobě dala vědět Latheniina dcera."
"Cože?!" ozvalo se zaskočeně několik z nás, včetně mě. I Dillona, který s Lathenií strávil nejvíc času z nás, tahle zpráva hodně překvapila.
"Lathenie má dceru?" zeptal se Ethan nevěřícně a Arkarian si vzal slovo hned po něm: "Takže je to nakonec pravda? Nikdy se naše dohady nepotvrdily."
Všichni se nechápavě mračíme buď na Arkariana nebo Dartemise a dožadujeme se vysvětlení. Arkarian se toho hned ujímá: "Asi před padesáti nebo šedesáti lety se objevilo podezření, že by Lathenie mohla čekat dítě. Ale našim špehům se nikdy nepodařilo nic vypátrat. Navíc Lathenie na sobě nedala nic znát a stále posílala své lidi do minulosti. Postupně jsme na tohle podezření zapomněli a přestali ho řešit," na krátkou chvíli se umlčel a zamračeně hleděl na své sepnuté dlaně na stole. "Musela ji velmi dobře ukrývat."
"Dillone," otočila k němu Isabela hlavu, "tobě se o ní nikdy nezmínila? Ani žádný podezření jsi nikdy neměl?"
"Kdyby jo, tak už to dávno víte od tý doby, co mě v Athénách vyslýchali," odpověděl trochu stroze. "Jestli o tom někdo věděl, byl to možná leda tak Marduk nebo Keziah, aby jí pomohl s tím ukrýváním. Lathenie se nikdy nikomu nesvěřovala, protože málokomu věřila. Jediný, co by s tím mohlo souviset a o čem vím, bylo to, že skoro každý den na pár hodin někam zmizela. Možná se vždycky přemisťovala za ní, ale to jen hádám."
"A kde ji vůbec mohla ukrývat? Nezjistili jste to náhodou?" ptám se otce.
"Ověřené to nemáme, ale je dost možné, že svou dceru vychovávala na zcela jiném světě. Lathenie se odjakživa snažila všelijak vyhrát nad Věštbou a tohle byl pravděpodobně jeden z jejích plánů. V případě, že by selhala, bude mít svého nástupce, který za ní převezme místo vládkyně Chaosu. Její dcera, Ellathea, toto místo už zaujala, už se nechce nadále skrývat a očividně nám chce předvést svou velkou moc."
"Takže proto se musí postavit nová Citadela?"
Otec přikyvuje. "Nehledě na to, že je zničená, zaznamenali jsme jisté proudy energie, které dokázali na krátké okamžiky otevřít průchod do minulosti. Ne však na dostatečně dlouhou dobu, aby se skrz něj někdo dostal. Ale tak či tak, Ellathea zřejmě přišla na nějaký jiný způsob, jak do minulosti proniknout, aniž by potřebovala Citadelu. A ještě jednu věc byste měli vědět. Už také víme, že se narodila jako nesmrtelná. Ale jak moc silné má schopnosti, to se, obávám, teprve dozvíme. Ale ať už plánuje cokoliv, jistě se bude chtít pomstít za smrt své matky," dořekl a v místnosti nastalo krátké ticho.
To až o pár vteřin později přerušila Rochelle: "Takže válka ještě neskončila," pronesla s lehkým povzdechem a Isabela se k ní přidala: "Doufala jsem, že už je to za námi."
"To my všichni," odvětil otec. "Ale prozatím si s tím tolik nedělejte starosti a postarejte se radši o Nicole. Necháme na vás, jak jí s naším světem seznámíte."
Lehce pokyvuju hlavou, to bude hlavně můj úkol, když jsem se stal jejím učitelem. "Seznámím se s ní zítra ve škole."
"Nebo tě s ní můžu seznámit já," ozvala se Neriah s úsměvem. "A pak jí to můžeme říct společně, aby ti uvěřila."
"Jo, to je dobrý nápad," připustím s úsměvem. "Dobrá, je to všechno?" otáčím hlavu znovu k Dartemisovi, který krátce přikývnul.
"Ano, ode mě určitě. Hlavně buďte opatrní a ostražití. Nikdo nevíme, kdy nás Ellathea překvapí."
Po těchto slovech si krátce vyměňuju ustarané pohledy s ostatními. Nikdo ale už nic neříká, tak se všichni zvedáme a s rozloučením míříme ze sálů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama