O blogu a o Poutu

26. prosince 2014 v 1:04 | Nancy |  O blogu
Vážení a milí návštěvníci,
chtěla bych vás tímto článkem seznámit s blogem, na kterém se zrovna nacházíte a oznámit pár důležitých věcí, které byste se na úvod měli dozvědět. Dílo "Strážci času - Pouto" je neoficiální pokračování trilogie "Strážci času" od skvělé spisovatelky, Marianne Curleyové. Příběh začal vznikat v listopadu 2009, kdy mě k jeho psaní inspirovala skupina dívek - nyní už mých kamarádek - které své pokračování Strážců zveřejňovaly na blog.cz. Jelikož jsem nikdy před tím nenapsala ani krátkou povídku a neměla jsem s psaním, kromě školních slohových prací, žádné zkušenosti, nevěděla jsem ani, jak s příběhem pořádně začít. A tak jsem s dovolením autorek okopírovala (ano, tak to bohužel bylo) jejich prolog a navázala na něj svými nápady. A tak to začalo vznikat. Založila jsem si svůj blog (rabbit2.blog.cz), kam jsem kapitoly přidávala a dílo dostalo název "Strážci času - Nový začátek". Psala jsem bez velkých rozmyslů. Zkrátka to, co mě zrovna napadlo, vešlo na papír. Když mi po čtrnácté kapitole došlo, že nápady mi stále nedocházejí, ale naopak přicházejí a přicházejí, a když jsem viděla, jak se to čtenářům na mém blogu líbí a dožadují se dalších kapitol, teprve až tehdy jsem vymyslela hlavní děj příběhu (ano, teprve až po čtrnácté kapitole). A psala jsem dál a psala a psala a psala… Přibližně v polovině knížky, možná už dříve, jsem se vrátila k začátku svého příběhu a přepsala okopírovaný prolog, s jehož dějem a nápadem mi pro změnu pomohl můj geniální bratr (víte, on vlastně napsal sedm kapitol svého pokračování a já je zkrátila, upravila a vcucla do jednoho prologu. On v tom stejně nechtěl dále pokračovat, tak ty skvělé kapitoly aspoň nevznikly vniveč.) Tehdy přišel i nový název knížky, který také vymyslel bratr, a to "Pouto". V červnu 2012 byla dopsána poslední kapitola příběhu, ale tím zdaleka práce na knížce ještě neskončila. Jak jsem říkala, před tím jsem neměla žádné zkušenosti s psaním a podle toho ty první kapitoly také vypadaly a upřímně se mi vůbec nelíbily. Protože v průběhu psaní jsem se s každou další kapitolou zlepšovala ve svém stylu psaní, které původně bylo hodně zbrklé. Vypadalo to, jako by první třetinu knížky napsalo dítě a zbytek šikovný amatér. A tak jsem se rozhodla začátek knížky přepsat, aby příběh měl jednotný ráz a formu. Přepsání se nakonec nevyhnula velká většina kapitol a trvalo mi to dalších dva a půl roku, ale ve finále jsem konečně začala být pořádně spokojená i se samotným začátkem příběhu.
Už přepsanou verzi jsem nadále chtěla využít jako svou maturitní práci - vymyslela jsem si, že si nechám knížku vytisknout. A tak jsem namalovala 18 ilustrací k příběhu, vytvořila jsem si obal knížky i přebal a nechala v knihařství zhotovit pár výtisků. Pouto v knihkupectví nebo v knihovně bohužel nenajdete, další výtisky mají mí blízcí přátelé, kteří si ho předem vyžádali.
Pouto má v tiskové formě krásných 428 stránek a jsem s jeho podobou nesmírně spokojená. Jako největší úspěch ovšem považuju to, že samotná Marianne o mé tvorbě věděla, protože jsem se jí ptala, jestli knížku vůbec můžu takhle vydat, abych neporušila nějaká autorská práva, a ona z toho byla tak unešená, že o mně a mé knížce napsala článek na své oficiální stránky. Zde se na něj můžete podívat.
To je myslím vše, co jsem vám chtěla povědět a s čím jsem vás chtěla seznámit. Na závěr doufám, že pokud si hodláte Pouto přečíst, tak že se vám bude líbit. Komentáře přijímám s otevřenou náručí (klidně i ke každé kapitole jeden ;) )

Pokud se chcete na Pouto navnadit, co vás v něm čeká, můžu vás odkázat na krátký rozbor příběhu: ZDE
A pokud už se chcete vrhnout rovnou na čtení, tady můžete kliknout na PROLOG
 


Komentáře

1 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 6. března 2015 v 16:12 | Reagovat

Úžasný blog a úžasně píšeš ! :)
Tu knihu si určitě musím přečíst, abych byla u tvých úžasných povídek v obraze! :) Nádhera! I ten design blogu.. Hodně štěstí ti přeji. :) :3

2 strazcicasupouto strazcicasupouto | E-mail | Web | 6. března 2015 v 16:39 | Reagovat

Jééé, děkuju moc, hrozně jsi mě potěšila :) Díky :)

3 Keiji Keiji | Web | 10. listopadu 2017 v 8:33 | Reagovat

Ahojí,
no původně jsem chtěla odejít tak tiše, jak jsem přišla, bez komentáře a beze stopy.. ale něco mě tady u tebe přichytilo a já tak nemohla učinit.
Přiznám se, že jsem tak trochu stalker. V době, kdy píšu tenhle komentář, už jsem prolistovala téměř celý tvůj blog, prozkoumala každou z tvých ilustrací, přečetla každý článek o tom, jak tvoříš a i články o tobě u Marianne.
Nevím, jak slovy vyjádřit můj neskonalý obdiv k tobě!
Dokázala jsi něco, o čem jsem vždy sama snila. Držet v rukou vlastní knihu. A opravdu mě mrzí, že tvou knihu nemůžu držet v rukou i já, protože... protože na počítači hrozně nerada čtu, obzvlášť dlouhé příběhy, a  tisknout si jej celý by mě asi vyšlo na několik kazet barev v tiskárně. :D
Takže Pouto si bohužel asi nepřečtu (dokud se jej nerozhodneš oficiálně vydat nebo pořídit ještě pár "soukromých" výtisků navíc pro TVÉ fanoušky :D), ale do pár kapitol jsem nahlédla a ty tvé ilustrace... opravdu nevím, co říct. Taky píšu a taky kreslím, ale to, co jsi dokázala ty, je práce talentu a vůle a vášně a proto jsem jen chtěla vyjádřit, jak moc obdivuju, jak jsi na tom tolik let a tak pečlivě dokázala pracovat, nevzdala to a bojovala. Je mi jasné, že když sis to zvolila jako své maturitní téma, i tento fakt tě poháněl k dokončení projektu, ale přesto je to především dílo vytrvalosti a lásky k tomu příběhu a postavám a...
...prostě jsi skvělá a moc díky, za inspiraci, za lidi jako jsi ty!
A doufám, že o tobě ještě uslyšíme. :)

4 strazcicasupouto strazcicasupouto | 10. listopadu 2017 v 11:44 | Reagovat

[3]: To se takhle o svém dnu volna probudím po dlouhém spánku a jako vždy prvně nahlédnu do mobilu, abych prozkoumala své sociální sítě a nenásilně se probrala. A přijde mi e-mail, že na můj zaprášený blog někdo napsal komentář a já si říkám, to bude zase nějaký spam, aby mi blog.cz připomněl, že vůbec nějaký blog mám a že bych se o něj měla starat. A v tu vidím tvůj komentář, který mě probral na 200%! :D
Ani nemáš tušení, jak moc jsi mě potěšila! Děkuji ti moc za tvá milá slova. Zdá se to pro mě tak dávno, kdy jsem byla ještě aktivní na tomto blogu a snažila se ho udržet při životě, nebo ještě za té doby, kdy jsem Pouto psala a kapitolu po kapitole ho sem (respektive na starý blog) zveřejňovala s velkou nedočkavostí, co mi na to fanoušci řeknou a jak se jim to bude líbit.
Tvůj komentář ve mě znovu vzbudil to nadšení, které jsem měla vždycky při čtení komentářů pod nově zveřejněnými kapitolami, když jsem viděla, jak se lidem mé psaní líbí. Na okamžik jsi mě do té mé doby "slávy" vrátila a já ti za to moc děkuji ^_^
Ovšem mě mrzí, že ti vadí číst z počítače, že sis celé Pouto nepřečetla, protože by mě zajímalo, jak by se ti příběh líbil. Ale chápu to, já taky z monitoru nerada čtu. Miluji knížky z papíru, kdy si je můžu pořádně osahat a prolistovat a cítit tu vůni knížek. Z e-knihami na mě nikdo nechoďte! :D
Bohužel, víc výtisků už tisknout neplánuji a nebudu, jelikož jsme se s Marianne takto dohodly a já tu dohodu nehodlám porušit. Už jen to, že souhlasila s tím, abych vytiskla těch 30 výtisků, jsem považovala za velké štěstí a to jsem v podstatě všechny výtisky prodala svým přátelům a rodině jen za tu cenu, za jakou mi je v knihařství zhotovili, takže jsem na tom nevydělala a ani nechtěla :)
Třeba se ti někdy podaří celé Pouto přečíst i k té nelibosti čtení z počítače. Kdyby ano, budu ráda, když mi napíšeš tvůj upřímný názor :)
Mimochodem jsem krátce nahlédla na tvůj blog a moc se mi líbí. Vizuálně vypadá opravdu skvěle a vidím, že píšeš dost. Možná víc než já momentálně :D Ačkoliv teď pracuji na svém originálním příběhu (vlastně už pár let), ale teprve v poslední době jsem ten příběh konečně pořádně rozjela a tuším, že bych ho mohla brzy dokončit ^_^
Každopádně ti přeji spoustu štěstí do tvého tvoření a věřím, že se ti jednou podaří své sny splnit :)
A ještě jednou ti děkuji za tvou milou zprávu. Právě takové zprávy mě vždy nejvíc povzbuzují v tvoření a právě díky nim jsem i dokázala Pouto dopsat :)

5 Keiji Keiji | Web | 21. listopadu 2017 v 17:04 | Reagovat

Presne tak, take si neumim predstavit mit ctecku a kazdou knihu na omak stejnou jako druhou. A ta vune! Mmm, to se neda nahradit. Ne, ze bych potrebovala cichat k pocitaci nebo jej osahavat, ale rychle me rozboli hlava z toho cteni. Navic tady mas docela svetle pismenka, ktere trochu splyvaji. Ale vis ty co? Ja si zkusim vytisknout par tvych kapitol a dam tomu sanci. Jen mam strach, ze me to chytne natolik, ze pak budu muset furt okupovat tvuj blog. A taky druhy problem - uz si tu serii tolik nepamatuju. Teda, Vyvoleneho ano, toho jsem cetla snad petkrat a vsem jej cpala, ale Temnotu a Klic uz si tak nepamatuju a ty na vsechny udalosti dost navazujes. Takze bych se asi musela prvni pustit do originalni serie znovu... uf. 😁
Jinak cetla jsem, na cem jste se s Marianne dohodly i u ni na strankach a samozrejme to chapu. Byl to spis takovy pokus, kdyby nahodou. 😀
Hele a co ten tvuj originalni pribeh? Ten nemas v planu nekde zverejnovat? 😇 to bych pak mohla cist tve aktualnejsi dilo bez nutnosti proletet cele Strazce casu znova. 😁
Kazdopadne se omlouvam za pozdni odpoved, necekala jsem, ze sem jeste tak koukas a uz vubec ne tak dlouhou odezvu. Diky! 😊

6 strazcicasupouto strazcicasupouto | 1. prosince 2017 v 19:27 | Reagovat

[5]: Hele, několik lidí v mém okolí, co si chtěli Pouto přečíst, do něj šli i přesto, že nikdy nečetli originální trilogii :D Moje mamka například. Pouto byla její první velká knížka, kterou v životě přečetla a užila si to. A i ostatní, kteří originální trilogii nečetli, si prý ten příběh moc užili, takže myslím, že i kdyby se ti nechtělo znovu číst všechny tři knížky od začátku, tak by ses Poutem prokousala celkem snadno. Pořád jsi o krok na před než ti moji nezasvěcení blízcí :D
Svůj originální příběh bych hrozně ráda chtěla někde zveřejňovat, ale za prvé to není s tímhle tak snadně jako s Poutem, jelikož už mi to dá mnohem víc práce přemýšlet nad pravidly příběhu a podobně, takže mě to stojí i spoustu zpětných úprav. Takže kdybych příběh někde zveřejňovala kapitolu po kapitole, tak by to zřejmě bylo dost chaotické. A za druhé to tentokrát beru opravdu vážně a chci knížku dodělat do konce s tím, že se budu snažit, aby mi i někde vyšla vytištěná  a byla ve finále na prodej. Což by mělo  být lepší i pro tebe, jelikož si budeš moct ten příběh přečíst z papíru a ne z monitoru!!! :D ;) Takže svůj originální příběh bohužel nebudu nikde zveřejňovat, ale za to mi můžeš držet palce, aby se mi ho podařilo brzy dopsat a vydat :)

7 Keiji Keiji | Web | 27. prosince 2017 v 21:32 | Reagovat

Opravdu? A já mám tu výhodu, jak říkáš, že by se mi při čtení určitě trochu vše zase osvětlilo... :) Ale na druhou stranu, zkoušela jsem číst začátek a hrozně mě to nutilo pustit se do té triologie znovu, fakt ji zbožňuju a je to už nějaký ten pátek. :D Je to dilema.
Ach, tak tomu naprosto rozumím! Ovšem pokud by se ti to podařilo vydat, to bude úplně jiná! Určitě by mi v knihovničce nesměla chybět! Takže palce samozřejmě držet budu, těšit se taky a doufat, že to bude co nejdříve!
I když to stejně asi nevydržím a zkusím si to Pouto postupně natisknout... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama